Naše ráno vypadalo nějak takhle: Probudím se s krásným pocitem, který bohužel trval jen několik sekund než jsem si vzpomněl, co se minulou noc odehrálo. Poté následovali velmi sprosté fráze a vysvětlování. Gazo, víš, jak si mě načapal s tou frajerkou a ptal ses mě, jestli se chci nechat znovu okrást? No, tak já v tu dobu byl už dávno okradenej. Následovala stručná, ale výstižná odpověď „Ty jsi čůrák, jdu snídat“ 😀

Já se na snídani vysral, protože nebyla vůbec na nic chuť. Stejně jako jsem se chtěl vysrat na výlet, který jsme měli domluvený. Nakonec jsem sebral poslední zbytky energie a nasedli jsme společně do auta, které na nás už čekalo před naším guest housem. Potkáváme ještě Lombu, který nám radí, kde bychom mohli koupit nový mobil.

První zastávka byla v obchodě s batikovanými věcmi. Místní ženy nám ukázali jak se to vyrábí. Zajímavá procedura a vše bylo ručně dělané, tak kupujeme nějaké suvenýry a jedeme dál. Následovala zastávka v Monkey Forest, což je takový lesík s volně žijícími opicemi. Platíme poplatek pár desítek kč a jdeme dovnitř. Je potřeba si dávat pozor, protože opice jsou dost drzý a v mžiku vám můžou ukrást mobil nebo sluneční brýle. Každopádně to byl hezký zážitek, být mezi svejma 😀

Monkey forestMonkey forest

Další zastávka byla na viewpointu u rýžových teras nedaleko Ubudu. Krásný výhled a ještě úžasnější je, jak to mají důmyslně vymyšlené a perfektně jim to funguje. Zde jsme museli taky platit nějaký nesmyslný poplatek a to jsme přitom jen stáli u silnice a koukali na terasy. Bohužel když jsi bílej, tak tě tady mají za chodící peněženku.

Rice terracesRice terraces

Po cestě na předposlední zastávku nás zastavila silniční kontrola a náš řidič musel zaplatit úplatek, abychom mohli dál. Poté jsme se dostali na hlavní viewpoint u sopky Batur. Po krásném výhledu na samotnou sopku i přilehlé velké jezero nám vyhládlo, tak jsme zapluli do nedaleké restaurace. Ceny byly klasicky přestřelený, tak se otáčíme na podpatku, ale v tom za námi přišel provozák a tichým hlasem nás usadil do vedlejší místnosti, která nebyla tak nóbl, ale dostali jsme jiný jídelní lístek se značně pozměněnými cenami. Furt to bylo docela dost, ale už nám bylo blbý odcházet a výhled na sopku Batur rozhodně nebyl k zahození. Na jídle jsme si opravdu nepochutnali a poprvé se setkali s brambůrky jako přílohou 😀

Sopka BaturSopka Batur

Otáčíme směr jízdy zpátky na Kutu a čeká nás poslední zastávka na organické farmě. Tato farma vyrábí cibetkovou kávu – Kopi luwak. Nejlepší a nejdražší káva na světe. Její vysoká cena je zapříčiněná hlavně kvůli náročné a omezené produkci. Malé šelmy cibetky si vybírají jen ty nejkvalitnější zrnka kávy, které sní a to co jim vypadne ze zadku je ta slavná delikatesa. To musíme rozhodně zkusit :D. První překvapení bylo, že nemusíme platit žádný poplatek. Dostáváme svého průvodce s perfektní angličtinou, který nás vede úzkou uličkou džunglí a ukazuje nám, co se tady vše pěstuje. Procházíme okolo Vanilkovníků, kakaovníků, kávovníků a plno dalších exotických rostlin. Po cestě chutnám zrnko kávy z keře, ale nebylo ještě zralé, takže dost kyselá záležitost. Nakonec nám ukazuje jednu cibetku v kleci a překrásnou slečnu, která vaří kávu. Sedáme si a objednáváme 2 šálky kávy za 100k IDR dohromady. Musím říct, že na kocovinu můžu kopi lowak rozhodně doporučit. Rozhodně do té doby nejlepší káva, co jsem kdy pil. To vydrželo zhruba 10 minut, jelikož nám pak přinesli ochutnávku 6ti káv a 6ti čajů různých příchutí (vanilka, kokos, čokoláda, zázvor, atd.) a všechno 100% organic z vlastní produkce. Rozhodně nejlepší káva a čaj, co jsme kdy měli. Gaza ještě kupuje nějaké kávy domů a můžeme vyrazit. Zastavujeme ještě v obchodním centru pro mobil. Bohužel zde nenacházím nic, co by mě zaujalo nebo předražené. Nezbyde nám než ho koupit na letišti cestou na Filipíny.

Domů přijedeme akorát, abychom mohli vyzkoušet skygarden, jak nám včera kluci radili. Přijdeme o chvilinku později, ale parta vyhazovačů nás odmítá pustit, protože jsem neměl na sobě triko. Vyhodnocujeme situaci a říkáme si, že se na to dneska vysereme. Aspoň si odpočineme a nabereme síly na zítřejší silvestr. Na pokoji jsme se rozhodli, že si zajdeme pro pivo do Alfamartu a nažrat k bábě. Ale co čert nechtěl – cestou na nás začal hulákat Dewa s Lombou a začali mávat flaškou ruskýho standartu. Prý nás sháněli, ale nepodařilo se jim to. No, odpočinek budeme muset nechat na jindy, protože neplánovaný akce jsou nejlepší. Kupujeme pár piv, pijeme vodku a za nedlouho se k nám přidali 2 mladý australani. Všichni společně jsme hráli karty a zpívali, když se začalo hrát na kytaru. Parádní večer, tak se ještě domlouváme na zítřejším silvestru a jdeme spát.

P.S. všechny fotky jsou stažený z internetu, jelikož jsme neměli čím fotit 😀

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>