Je 28. prosince a my jsme konečně na Bali, kde si hodláme odpočinout po hektickém začátku naší cesty. Probuzení po dlouhém spánku bylo skvělé – zvlášť v takto luxusním hotelu s velkou plasmou. Navíc jsme si, poprvé a na dlouhou dobu naposled, mohli vychutnat teplou sprchu. Den tedy začal ideálně, tak jsme si šli dát vyprat špinavý prádlo a mezitím najít jiné ubytování, které se bude víc kamarádit s naším budgetem.

Již na první pohled je do očí bijící rozdíl mezi Jávou a Bali. A to nemluvím o náboženství – Jáva je muslimský ostrov (Indonésie je největší muslimský stát na světě!) a na Bali z 90% převládá hinduismus. Jde hlavně o běžný život na ulici. Bali je přeplněné hlavně mladými turisty (jednoznačně je zde nejvíc Australanů), kteří se sem přijeli bavit. Dost veliká změna potom, co jsme za den potkali bílých, že bychom to mohli spočítat na prstech. K tomu samozřejmě patří i všemožné služby pro turisty a opravdu otravný prodejci. Takže po prvním kroku na nás stále někdo hulákal „masáááááááž?, transpórt?, magic mashrůům?“. Do toho se člověk musí neustále vyhýbat motorkám, kterých je tady v těch uličkách opravdu požehnaně. Zase úplně jiný svět, kde je jasně vidět, jak si masová turistika vybírá svojí daň. Ptáme se v několika guest housech a ceny jsou zde před silvestrem dost nadsazené. Po cestě se dáváme do řeči s jedním prodejcem v jednom turistickém centru, který nám radí, kde by to mohlo být levnější a zmenšuje nám indonéskou sim kartu. Nakonec narážíme v Benesari street na kempu bungalows, kde jsme domluvili cenu za 160k IDR/double room s větrákem a snídaní. Je to trochu klidnější ulice a k hlavní Legian street, kde je většina klubů a barů je to kousíček, takže ideální stav.

Vybalíme si věci a říkáme si, že dnešek vezmeme odpočinkově. Musíme si konečně koupit žabky a zajít na prohlídku okolí, abychom věděli, jak to tady funguje. Jako vždy primárně najít levné stravování a levné pivo. 😀 Jdeme si vyzvednout čisté prádlo do našeho starého hotelu. Cena nás hodně překvapila, protože to bylo drahý jako prase. No nic, vidíte nás naposled. S prádlem se vydáváme sehnat žabky, ale všude předražený. Snažíme se smlouvat jak to jde, ale prodejci jsou tady dost zkušený. Vrchol bylo, když jsme přišli do jednoho krámku v Legian street. Domlouváme cenu za 40k IDR. Žabky už máme zabalené a když se chystáme zaplatit, tak se začnou divit, protože mysleli 40USD. Chytáme nervy, tak se ho ptám „Have i jitrnici na čele???“. Začnou nám vysvětlovat, že rusáci nebo japonci to zaplatí. Gaza na něj zvýšeným hlasem, jestli vypadáme jako nějaký zkurvený rusáci nebo japonci. Posíláme je do prdele a jdeme pryč. Venku nás odchytávají další obchodníci. Transport? NO! Mushroom? NO! Správní obchodnící se nevzdávají a když vidí, že mam v igelitce prádlo, tak zkouší Laundry? NO, ITS CLEAN! Ice cream? V tu chvíli jsem vybuchl smíchy, protože taková improvizace a schopnost prodat všechno se jen tak nevidí 😀 Po chvilce narážíme na krámek, kde konečně kupujeme, ale samozřejmě neměl na vrácení a snažil se nás zase podělat. Samozřejmě peníze našel, když jsme na něj začali řvát DONT TRY IT! 😀

Odnášíme prádlo na pokoj a jdeme hledat jídlo. Zase se po cestě dáváme do řeči s týpkem z turistického stánku. Jmenuje se Dewa a říká nám ať se večer stavíme, protože přijede jeho kamarád Lomba a můžeme dát nějaký pivka a pokecat. Super, máme plán a jdeme se najíst. Za pár metrů jsme si našli malinkou místnůstku s ještě menší teráskou. Tohle nevypadá jako vyvoněná restaurace pro turisty, to jsme přesně hledali. Cena za nasi goreng 15k IDR je nejlevnější široko daleko. Porce na Asii taky dobrá a chuť výborná! Vaří tady babka s dcerou, takže název u báby byl jasnou volbou.

Vydáváme se hledat moře, po chvilce hledání nacházíme. Vlny pěkný a to je asi tak všechno 😀 Moře nechutně špinavý a z tý pláže se mi zvedal žaludek. Samozřejmě plno turistů a otravných prodejců. Po chvilce procházení k nám přiběhl nějakej Balijec a klasicky se ptá, co mám s rukou a jestli to byl fight, na to začal máchat ručičkama a naznačovat „box“. Jen se s Gazou na sebe podíváme a je nám jasný, že myslíme na to samý. Kurva, kde to jsme? Tohle je to Bali z kterýho je každej udělanej?

Cestou zpátky kupujeme piva v jednom obchodě u pláže. Cena 28k IDR je zatím nejlepší. Po cestě jsme narazili ještě na Alfamart, kde měli piva jednoznačně nejlevnější. 2x Bintang 0.6l + pytel buráků zdarma za 50k IDR. Kupujeme a jdeme směrem ke klukům. Seznamujeme se s Lombou, popíjíme pivka, zjišťujeme možnosti výletů po Bali. Potom se s klukama rozloučíme a jdeme k nám. Na terase ještě chvilku kecáme, koukáme na gekony, co nám lezou po strope a obdivujeme, jak mazácky chodí vzhůru nohama 😀 Dopíjíme pivko a jdeme spát. Zítra taky den.

P.S. Jelikož mi další den ukradli mobil (o tom příště), tak nejsou žádné fotky. Proto přikládám alespoň krátké video pro představu, jak vypadala naše ulice, kde jsme bydleli.

ZDE

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ>>