Budíme se klasicky až někdy po desáté hodině, ale není se čemu divit. Spát jsme šli zase až za světla, ačkoliv tady tento výraz naprosto psotrádá svůj význam, protože je tady světlo celý den. V klidu si balíme všechny naše věci a skládáme je zpět do auta. U potůčku z hor doplňujeme vodu a vyrážíme do Oddy na nákup. Batohy jsou po pár dnech a několika vypitých flaškách vína lehčí, takže je na čase doplnit zásoby o pár pivek na večer.

Ve Sparu si kupujeme 4 pivka a něco málo k jídlu na večerní hostinu. Od pokladního se taky dozvídáme, co znamená ta svítící kontrolka v autě, která ukazuje na nedostatečně nafouknuté pneumatiky. Zastavujeme se ještě v infocentru, abychom zjistili, zda-li je pravda, že je nahoře chata od které si můžete půjčit klíče. Není, bohužel né každý cestopis popisuje věci tak, jak se opravdu mají. Kupujeme si aspoň pohledy a vyrážíme na benzínku dofouknout gumy. Ty jsou ale nahuštěné na správný tlak, takže je ani nedofoukneme a chceme odjet, ale jedna poklice nám ne a ne zapadnout zpět na kolo. Nakonec ji házíme pod sedačku a vyrážíme.

Projíždíme branou směrem do hor na 6 km vzdálené parkoviště. Cesta je velice úzká a několikrát se tady musíme velice opatrně vyhýbat protijedoucím autům. Nakonec přece jen dorážíme na plné parkoviště a dozvídáme se nemilou zprávu. Za 16 hodin na parkovišti zaplatíme 200 NOK, za 24 hodin dokonce 400 NOK, tedy cca 1200 Kč. Další nečekané výdaje, naštěstí je právě teď automat mimo provoz a cedule odkazuje do zavřeného obchodu, kde máme parkovné uhradit. Problém vyřešen. 😀 Připravuje si batohy a jdeme na začátek stezky., kde jsou připravený i dřevěné hole, které nám ulehčí cestu a o půl 2 odpoledne vyrážíme na cestu. První část výšlapu je velice náročná, ale jsou tu z kamenů udělané schody, takže se jde aspoň o něco lépe. Během strmé cesty děláme pár zastávek a vypili jsme taky většinu zásob vody, protože je neskutečný horko a takhle si Norsko nikdo z nás nepředstavoval. Už začínáme být zase trochu spálení 😀

Asi po po 300 výškových metrech se konečně dostáváme do klidnější fáze tratě. Ten začátek byl docela dost náročný.  Máme štěstí, protože je tady i horský potůček, ve kterém si nabíráme novou vodu. Od této doby je voda k dispozici skoro všude.  Následuje klidnější část, která ale netrvá příliš dlouho a končí pod druhou nejtěžší fází tratě. Po 1,5 km se konečně dostáváme do cca 800 m n.m. na hřeben hor, kde už je sníh. Nejnáročnější pasáž je za námi, teď nás čeká ještě asi 9 km, než dorazíme k trolímu jazyku, ale měla by to bejt pohoda, teď už nás čeká asi jen 400 v.m. Cestou jsme zatím předběhli asi 6 lidí, kteří se na vrcholku taky chtějí ubytovat, takže určitě nebudeme sami, kteří si tam rozloží svůj stan. Užíváme si úžíváme krásný výhled na okolní hory a potkáváme spoustu usměvavých lidí – zase jsme mezi svými! Jedinou kaňkou byl český pár, který pozdravil Danny, když slyšel češtinu. Tolik negace jsme dlouho neslyšeli. 😀 Ani tam nechoďte, je tam nechutný horko, spousta lidí a vůbec to nemá cenu. 😀 Což bylo dost divný už jen kvůli tomu, že nám minutu před nimi ostatní říkali, jak je to skvělý a že už tam skoro nikdo není. 😀  Okolo páté hodiny potkáváme i holky z Prahy, které už se vracejí zpět dolů. Někde v těchto místech našel Danny i odhozenou flašku, která mu vůbec nepřinesla štěstí. Nejdříve si roztrhl kraťasy mezi nohama, naštěstí měl výjimečně trenky, takže dobrý, ale pak se pod ním propadl sníh a nepříjemně se praštil do kolene. Celkově tady ta cesta byla občas trochu nevyzpytatelná, protože pod ledovou přikrývkou velice často proudila voda a člověk se musí koukat, kam šlape.

Po několik hodinách jsme nakonec přece jen dorazili na místo a mohli si tak užít krásný výhled z Trolltungy. Ačkoliv jsme poslední noc zkoušeli, jak easy je stát na okraji skály, tak se strachem je to o poznání horší. Metr nad zemí si na okraji dáte klidně kozáčika, ale nad 700m propastí už to tak lehké není. 😀 I přitom sednutí na okraj  se nesedí úplně jako na židli, ale i tohle se časem potrénuje. Tak či onak to byl krásný zážitek a fotky určitě mluví za vše. Rozložili jsme si stan na klidném místě, vytáhli flašky vína, piva a jídlo a do pózdních hodin si užívali místní atmosféru. Společně s námi tu nakonec bylo i další 7 stanů, rozložených po krajině a jak už to bývá, spát jsme šli zase hodně pozdě. Zítra musí vstát dřív!

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD |