Budík mě probouzí po necelých dvou hodinách. Je kolem čtvrtý ráno a je mi jasný, že kluky ze stanu nevytáhnu. Sám s tím mám velký problém, ale když nám ten děda radil, ať vstaneme na ten úžasný východ slunce, na který do konce života nezapomene, tak sbírám veškeré síly a přesouvám se na Fløyen. Světlo je podobné, jako když jsme šli spát, ale jen to slunce nikde nevidím. 😀 Vydržím takhle sedět půl hodiny a pak jdu zpátky do stanu. To byl zase nápad… 😀

Na druhý pokus vstáváme všichni po desáté hodině. Moc to tady nehrotíme, když je furt světlo a můžeme chodit po horách do noci. Nejspíš nám kvůli tomu, ujede autobus do Oddy, ale nechce se nám platit 1500 za zpáteční jízdenku a raději si půjčíme auto, které by mělo vyjít zhruba stejně finančně. Balíme stan a přesouváme se dolů. Divíme se, kolik lidí je teď na Fløyenu. Měli jsme to hodně zkreslený, když jsme to tady v noci měli samy pro sebe. Celkově budeme mít na Norsko hodně zkreslenej pohled. Jsme totiž v nejdeštivějším městě  a ještě jsme neviděli ani jeden mráček. Navíc začínáme být hezky spálený. 😀

Můj bágl bohužel snáší o poznání hůř těch 20kg než já, protože z něj po tím náporem vyjela podpůrná konstrukce, která mi řeže do zad. Parádní začátek dnešního chození. Naštěstí kutil Gaza vymýšlí obalení batohu mikinou a jde se mnohem lépe. 😀  Dole jdeme do infocentra, abychom pořádně zjistili všechny možnosti. Asijská pracovnice infocentra toho bohužel věděla míň než my a i její angličtina byla snad horší než ta naše. 😀 Co se dá dělat, zase to je na nás. Po cestě do autopůjčovny se Ondra přesvědčuje v každém krámku, že se tady pivo v neděli opravdu neprodává, což nás s Gazou docela baví – prostě nevěřící Tomáš. 😀

V autopůjčovně se dozvídáme nemilou zprávu – všechny auta jsou rozpůjčovaný. To nám do karet moc nehraje, tak se jdeme kouknout na autobusové nádraží. Na nádraží je to ještě horší, protože je zavřený infocentrum a na tabulích se objevují jen nejbližší spoje, mezi kterými Odda není… Koukáme na půjčovny aut na letišti, kde mají poslední auto za 4 tisíce na dva dny. Vysíláme Ondru na letiště, abychom neplatili zbytečně 3x za cestu. Bohužel než Ondra dojel na letiště, tak bylo poslední auto udáno. Další auto bude k dispozici až v 6 večer. Co se dá dělat, ale aspoň že už máme nějaký plán.

S Gazou jsme zhruba hodinu na nádraží, kde se snažíme trochu prospat, ale moc nám to nejde, když máme na starosti tolik zavazadel. Když jsem šel na záchod ven (uvnitř by to stálo 30kč), tak jsem narazil na pěkný park, kam jsme se následně přemístili. Šlofík ve stínu na trávě nikdy není k zahození. Po chvilce si všímám, že u jednoho stánku s vaflemi stojí kameramani a snaží se někoho sehnat z kolemjdoucích. Nikdo se k tomu nehlásil, ale vidina teplé vafle a kafíčka mě honem rychle zvedá na nohy. Kluci mi ukázali nějaký videa team leaderů a já musel jednoho zvolit a odůvodnit svoje rozhodnutí. Celé to netrvalo ani 10 minut, za které jsem si vydělal svoje první teplé jídlo a zároveň rozjel svojí hvězdnou kariéru v Norské televizi – dvě výhry naráz. 😀

Chvíli na to volá Ondra, že už má auto a jede směrem k nám. Přesunuli jsme se proto zpátky na nádraží, kde byl za chvilku i Ondra. Cesta probíhala vcelku v klidu až na jeden malý zádrhel. Občas byl nějaký průjezd tunelem zpoplatněn. Mýtné se pohybovalo od 150kč až do 450kč, takže se nám cesta začíná docela prodražovat. 😀 I když to podle světla nevypadá, tak do Oddy přijíždíme docela pozdě a proto se domlouváme, že výstup na Trolltungu necháme až na zítra. V okolí Oddy chcípnul pes a celkový dojem z Fjordů kazí početné rafinérie na těžení plynu. Voda je dost zředěná díky přítokům z hor a proto se rozhodujeme do ní skočit. Zažili jsme už hodně studených koupání, ale tohle bylo vážně jedno z nejhorších. 😀 Měl jsem pocit jako by nás někdo bodal pod hladinou nožem. Severní moře je prostě pěkná ledárna. Po tomto odvážném činu jsme se museli ohřát vínem a tuto aktivitu jsme praktikovali až do spánku. Ten nastal díky věčnému světlu zase až okolo půl třetí ráno.

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>