Nadešel čas a v odpoledních hodinách pátku 3. 6. 2016 (chvíli jsem přemýšlel co je za rok 😀 ) vyrážíme na Ruzyni (navždy Ruzyně!). Přehazujeme si jídlo a pítí do dvou odbavených zavazadel za 300 Kč/ks (odbaveným pitím ruzuměj převážně víno) a míříme směrem k odbavení. Milá paní nám v klidu odbavuje 2 zavazadla s maximální hmotností 20 kg/ks, ačkoliv jsme v jednom měli 15,3 a v druhém 25 kg. Nemusíme tedy nic přendavat a jdeme si dopít poslední česká piva před odletem. Procházíme kontrolou a doplňujeme batoh ještě jednou plzničkou do letadla.

Těšně po vzletu nám s Dannym letuška zabavuje naše piva, protože konzumace vlastního alkoholu je na palubě letadla zakázaná. Tyhle 2 loky byly teda hodně drahý, ale aspoň je to ponaučení pro příště. Na letiště v Bergenu dosedáme těsně po 21.hodině. Držíme se rady kamrádky Báry, že nejlevnější pivo si v Norsku pořídíme na letišti v duty free zóně a kupujeme ještě další 2 kousky na první večer. Zároveň potkáváme i spolužačku ze základy, která si společně se třemi dalšími kamarádkami zakoupila letenky ve stejné akci. Scházíme schody k vyzvednutí zavazadel a na lavičkách si dopřáváme první jídlo a pivko. Brzy k nám přijde letištní kontrola a sděluje nám, jak to tady chodí, a že bychom ty pivka měli okamžitě schovat. Kdyby nás totiž viděli policisté, byla by z toho pěkně mastná pokuta. Zároveň nás upozorňují, ať si dobře rozmyslíme, zda-li chceme něco proclít nebo ne. V tuto chvíli tomu nevěnujeme moc pozornosti, ale brzy se vše osvětlí.

Pobrali jsme věci a vyrazili do červené zóny, abychom přiznali flašky vína, které si sebou vezeme, protože tady za alkohol nehodláme utrácet přemrštěné ceny a celníci nás vyzývají k odchodu do vedlejší části. Několikrát se nás ptají, jestli nemáme i něco jiného a pak si nás každého bere jeden celník do separovaných místností k výslechu. Nejdelší dobu tam strávím já s celníkem, který mi neustále pokládá otázky typu jestli nepřevážím drogy, a že psi označili naše zavazadla, ve kterých by se měla ukrývat marihuana. Následují dotazy, kdy naposledy jsem kouřil trávu a jestli náhodou něco nemám u sebe. Nejen to, celník si nasadil i rukavice a táže se mě, jestli něco neukrývám v tělesných otvorech. Vypadá to, že první den v Norsku budu mít i něčí prsty v prdeli. 😀 Naštěstí mám dostatek rozumu a nehrozí, že bych někdy něco pašoval, takže celníka asi 10x ujišťuji, že jsem si na 100% jistý, že nic nemám, ani že jsem nic nezapomněl v žádném z mých zavazadel. Naposledy se přesvědčuje, jestli dobře rozumím jeho otázkám, a že když se mu přiznám, dokáže to vysvětlit policistům a bude z toho jen malý problém, než aby něco našli a pak se už nedostal domů. Děkuji, ale ruce se mi z toho nerozklepou. Tvrdá škola z policejních stanic v České Republice mě naučila a nemám co skrývat. Nakonec mě pouští a jako jedinému mi ani nevlezl do batohu. Loučíme se jako kamarádi a ještě prohodíme pár vět o tom, jak je to v ČR a v Norsku.

Před letištěm se nachází velké parkoviště, za kterým je ideální plac na vypití piv a večeři. V průběhu večera zjišťujeme, že se tady u Bergenu tma nekoná. O půl druhé ráno, kdy odcházíme zpět do letištní haly je stále světlo. Jsme tím zaskočeni a zdá se, že pár dní tmu neuvidíme. Uleháme si na letištních lavičkách, kde přenocujeme do rána. Ráno si bereme zavazdla a jdeme opět na naše místo kousek od letiště, abychom si těch 40 kg rozdělili do našich batohů. Každý má naloženo okolo 20 kg a vydáváme se pěšky do centra. Autobus stojí 120 NOK (360 Kč) na osobu, takže těch 18,5 km dojdeme nebo si někoho stopneme. Cesta pro pěší a kola se bohužel stáčí doleva, takže na stopování naprosto nejhorší možnost. Co se dá dělat, jdeme asi hodinu pěšky, než se konečně cesta stočí do správného směru přes most. Pod tím je stín a těsně za ním je autobusová zastávka – ideální místo pro toho, kdo by nám zastavil. Chvíli stopuji já, pak Ondra – třetí člen naší výpravy a nakonec Danny. Ani jednomu se v prvním kole  nepodařilo nikoho zlákat na krásný úsměv a tak přichází na řadu další kolo.

Asi za dvě minuty se na nás nakonec usměje štěstí a na zastávku zajíždí krásné vozidlo. Z blízka je mi jasné, že se jedná o nejnovější model Tesly v němž sedí chlápek podobného věku a říká, že nás hodí do centra Bergenu. Rychle si běžím pro batoh a společně se všichni nakládáme. Při rozjezdu se všichni zaboříme do sedaček a obdivujeme ten neskutečný rozjezd, kterým elektromobil Tesla disponuje! Splnil se nám další sen a rovnou se dozvídáme, že dobití baterek tohoto auta, které trvá zhruba 20-30 minut stojí 0 Kč. Další plusové body pro Teslu! Dostáváme i několik tipů na to, co dělat v Bergenu. Aksel nám zastavuje přímo v centru a loučíme se. Jdeme do obchodu, který nám doporučil a kontrolujeme cenu piva. Nejlevnější pivo v obchodě stojí 21 NOKů, tedy něco přes 60 Kč. Jdeme ještě do druhého doporučeného a tam narážíme znovu na Aksela, který drží v ruce dva six packy piv a říká nám, že jsme mu něco připomněli. 😀 Bereme nějaké pivo na zkoušku a jdeme si dopřát odměnu. Za cestu sem jsme ušetřili skoro litr a to se počítá.

Piva raději ládujeme do ponožek, abychom se pro jistotu vyhnuli pletkám s policisty a jakmile máme dopito, jdeme si pro další 2 kousky na večer. Obchod totiž neprodává alkohol od 18 hodin a v neděli se alkohol neprodává vůbec. S kamrádkou jsem v kontaktu a právě jsou na hoře, kterou nám doporučil i Aksel a večer si domlouváme sraz na druhé, kterou jsem měli rovněž doporučenou. Cesta pod horu je dlouhá, zvlášť s tím plně naloženým batohem a bude chvíli trvat, než si zvykneme, ale nakonec dorážíme pod lanovku a cestou se potkáváme i s holkama z Prahy. Chvíli zvažuji, že bych snad těch 100 NOKů obětoval a nechal se vyvést nahoru, ale je dobré mít po ruce Dannyho, který mi okamžitě dodává sílu a chuť jít dál. Musíme trénovat. Po několika hodinách se konečně dobelháme nahoru a užíváme si nádherný výhled na celý Bergen s pivkem v ruce. Zhruba po půl hodině se vydáváme dál po značené cestě na Floyen, který je vzdálený 13 km a kde se máme setkat s holkama. Cesta po hřebenech hor je mnohem snazší a vzhledem k tomu, že je pořád světlo, tak nám ani neubývá tolik sil. Na těžké batohy si pomalu začínáme zvykat a v 11 hodin večer se konečně dostáváme na místo. Potkáváme holky, které už jsou skoro na odchodu a sami si jdeme vychutnat další z krásných výhledů na Bergen, tentokráte s těžším kalibrem, vínem. Jakmile máme dopito, vydáváme se do blízko umístěného kempu a rozkládáme stan. Asi ve 2 hodiny ráno začíná být docela šero, ale ihned po postavení stanu začíná opět svítat, takže dopíjíme flašku a uleháme. Zítra nás čeká přejezd na Trolltungu.

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD |DALŠÍ >>