Jako každý ráno tady naše první kroky míří do Asijské částí, kde máme v plánu navštívit místní Velký bazar, který jsme si včera spletli s jiným bazarem. 😀 Ještě předtím se jdeme znovu podívat do Suleymanovi mešity, abychom se konečně podívali dovnitř. Interiér je opravdu úchvatný, takže se tu chvilku zdržíme a vše si důkladně prohlížíme.

Poté na druhý pokus konečně jdeme do Velkého bazaru. Istanbulský Velký bazar je jeden z největších a nejstarších komplexů krytých tržnic na světě, který denně navštíví okolo 250 až 400 turistů! Je zde 58 krytých pasáží a přes 1200 obchodů, ve kterých je zaměstnaných asi 20 tisíc osob! Není se čemu divit, že jsme zde strávili několik hodin a utratili skoro všechny peníze. 😀

S taškama plných suvenýrů a dárku se vracíme do našeho guesthousu, kde si vyzvedáváme bágly a loučíme se s našimi novými kamarády. Ještě zjišťujeme pár užitečných rad od Hamida, jelikož máme za 2 měsíce v plánu navštívit jeho rodnou zem Maroko. Venku kupujeme pivka a loučíme se s Evropskou částí na jedné krásné vyhlídce, kde pozorujeme západ slunce. Poté se jdeme rozloučit i s Asijskou části, kde jako první navštěvujeme našeho známého umělce. Seznamuje nás s jeho sestrou a kupujeme si od něj další ručně malovaný talířky s motivy Istanbulu – to bude doma radosti! Jelikož má ještě nějakou práci, tak nám doporučuje čajovnu aça kapisi nedaleko odsud.

Vycházíme až do posledního patra, kde je nejkrásnější výhled na celý Istanbul. Objednáváme si sishu a čaj s horkou čokoládou. Ceny jsou tu přijatelné, zvlášť na tak překrásné místo. Pokud navštívíte Istanbul, tak tuto čajovnu naprosto doporučujeme! Je to pro nás parádní tečka za celým tripem, který tady i rekapitulujeme. Sice se nám změnil úplně plán, ale pozitivní přínos pro nás určitě má to, na jaké zajímavé lidi jsme narazili a dozvěděli se spoustu zajímavých věcí o válce v Iráku trochu z jiného pohledu, než nám ukazují televizní obrazovky. Osobně si nejvíc vážím toho, že se nám potvrdilo, jak moc jsou muslimové pohostinný a přátelští lidé.

12219345_556167831197691_2348505734382236285_nPo výborné vodnici se přesouváme zpátky za naším známým, který má už na nás čas. Píše nám svoje číslo až budeme znovu v Istanbulu a dává nám krásné talíře. Po rozloučení s tímto milým a šikovným pánem jdeme naposledy do naší oblíbené restaurace na pár falafelů. Poté skáčeme na marmaray a jedeme na zastávku z které nám jede autobus až na letiště. Jeden autobus nám ujel, tak nasedáme na druhý, který taky jede na letiště. Ani nás nepřekvapuje, že jede na letiště o polovinu méně času. Takový věci zjišťujeme vždy až poslední den. 😀

Vystupujeme pár zastávek před letištěm, v čtvrti, kterou známe z našeho přestupu do Teheránu. Kupujeme zde pár piv, aby to usínání na letišti bylo jako v bavlnce a jdeme pěšky na letiště. Jako přes kopírák nás zastavuje policajt s kulometem a ptá se nás, kam máme namířeno. Debata se zase stáčí k fotbalu a policajt nám připomíná ostudnou porážku z EURA 2008. Bohužel my tupý palice zapomněli, že jsme je teď měli ve skupině, kterou jsme vyhráli. Na rozloučenou dostáváme ještě brožurku „konvertujte k Islámu“. 😀

12246595_556167847864356_866849389818634490_nPivka jsme si vypili před letištěm a když šel zrovna Gaza chcát, tak se znovu ukázala nátura Turků. Někdo na silnici pod námi začal troubit, následoval řev, rány a policejní houkačky – to nás tady už vážně nemůže překvapit. Na letišti jsme si našli luxusní fleky na spaní s téměř privátní toaletou. Po posledním pivko jsme to zalomili a ráno si šli už jen vyčistit zuby a letěli zpátky do Čech. Tak zase na další cestě! 😉

Danny

<< PŘEDCHOZÍ |ÚVOD