Budíme se na letišti bez problému. Přeci jenom jsme toho naspali za poslední dobu v autobuse víc než dost. Trochu jsem pobouřil pár muslimek, když jsem vylézal nahatej ze spacáku, ale holky to snad přežijou. 😀 Po zabalení věcí se jdeme umýt. Poté si vytiskneme letenky a míříme do centra.

Cesta autobusem do centra tohohle 14 milionového města, které se jako jediné na světe nachází na 2 kontinentech, utekla celkem svižně. Vystupujeme úplně na konečný v přístavu. Důvod je prostý – nemůžeme si dovolit utrácet za metro, tak jdeme pěšky. 😀 Nejdříve si procházíme náplavku a za chvilku si to už štrádujeme někam do kopce, kam nás pohání naše orientace. Pobřeží bylo bohužel uzavřený.  Tak si jako vždy děláme zkratku, která nás dovede na vlakové nádraží, které nelze projít. Vůbec, ale vůbec se nám nechce vracet, tak prolézáme nějakým opuštěným vlakem, přebíháme koleje a chystáme se přelézt plot na druhé straně. Tam si všímáme výjezdu, kde potkáváme ostrahu, ale je tak překvapenej, že jsme mu vpadli do týlu, že ani nic nenamítá. Jsme moc rádi, protože jen co vyjdeme si všímáme, že ta zeď patřila k nějaký armádní budově s výhružkou zastřelení. 😀

12189002_552925741521900_5763928696594629415_nDalší hodinu se motáme v takový odlehlý čtvrti než narazíme znovu na pobřeží, kde je krásný odpočinkový místo, kde si člověk muže dát čaj nebo vodnici. Je tu krásný výhled, ale vypadá to, že mosty přes které chceme jít jsou pěkně daleko. Nakonec na první zastávce metra nastupujeme a jedeme do Asijský části na zastávku Aksaray, kde mají ty výborný falafely.  Naschvál jdeme tak, aby si nás všiml podělávač z druhý restaurace a rovnou si dáváme 4 tortilly dohromady za 100kč. Tohle jídlo nás nikdy neomrzí! Po jídle jdeme najít nějakou internetovou kavárnu, abychom se podívali na ubytování. Zatím počítáme s tím, že tady budeme bydlet na letišti. Štěstí nám přeje, protože nacházíme dormitory v centru evropský části za cca 4$ na hlavu. To se nám vyplatí víc než cesta z a na letiště!

Kráčíme si to tedy pěšky do Evropy. 😀 Kde za žádnou cenu nemůžeme najít ve strmých uličkách náš guesthouse. Nakonec nám poradí pár místních, mladých lidí. Ale i po radě od místních nemůžeme najít, tak se ptáme dál a dál. Nakonec se nám to s pomocí podaří a můžeme se ubytovat. Na pokoji se seznamujeme s našimi novými spolubydlícími. Je tady Hamid, který je Marocký DJ a velmi zajímavá Italka. Máme tady i krásnou terasu s výhledem na celý Istanbul! A zrovna jdeme na západ slunce, takže otevíráme pivka a vychutnáváme si tuhle parádu.

Po západu jdeme přes Galatský most zpátky do Asie. Na mostě je plno lidí a hlavně rybářů. Který z něj chytají ryby. Zrovna když jsme nad mostem, tak je na obloze krásný ohňostroj. Přes trhy jdeme směrem nahoru k Suleymanově mešitě . Před mešitou potkáváme malý obchůdek s krásnými obrazy. Dáváme se do řeči s místním starším umělcem a obdivujeme jeho práci. Rovnou si kupujeme 2 ručně malovaný talíře pro rodiče a slibujeme brzkou návštěvu pro další suvenýry. Poté už obdivujeme nádhernou Suleymanovu mešitu. Je to opravdová nádhera a myslíme si, že je to ta největší mešita zde. Přeci jenom jsme v Turecku měli jen přestupovat a ani ve snu nás nenapadlo, že zde budeme několik dní. Proto jsme si zjišťovali o Istanbulu jen opravdový minimum. Cestou dolů zpátky k moři hledáme něco k jídlu. Nechápeme proč, ale nemají tady žádný falafely. Nakonec jsme vděčný aspoň za nějakou zeleninovou polívku a těstoviny. Poté už směřujeme pomalu domů, kde si vychutnáváme pár pivek na terase a jdeme spát. Přeci jenom tady máme dost času.

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>