Musím říct, že bylo skvělý se zase v klidu probudit v posteli na doormu mezi ostatními cestovateli. Máme tady poměrně dost času, takže dneska máme celý den na prohlídku místního bazaru. Připravujeme si pár věcí na cestu, loučíme se s ostatními z pokoje a vyrážíme. Snažíme se sehnat falafel k snídani, ale bohužel se nám to opět nedaří. Až od jednoho místního zjišťujeme, že prý si je v této části vůbec nekoupíme, že bychom museli zpět do asijské čtvrti, což se nám samozřejmě kvůli vzdálenosti nechce, a tak si dáváme něco v místní jídelně.

Zrovna dneska se tady běží maraton, takže doufáme, že to tady zase nebouchne, jako se tomu stalo nedávno. 😀 Přecházíme přes most do bazaru, který je teda opravdu velký a koupit se tady dá snad všechno. Zvažujeme i nákup šafránu, když už jsme si ho nepřivezli z Íránu, ale necháváme si ještě čas na rozmyšlenou. Cenově to tady vypadá přijatelně, takže tady zřejmě utratíme i poslední prachy, ale dneska je v plánu si to nejdříve všechno oťuknout a nakupovat budeme až zítra. Bazarem procházíme zkratkou směrem do kopce k Sulaymaniho mešitě, ale končíme v nějaký chudinský čtvrti, kde vidíme asi 11 let starýho kluka řídit náklaďák. 😀 Jdeme raději zpět na bazar a ukazuju  cestu kudy jít, jakože tady ty uličky znám a vím kam jdu, a tak se mě Danny rozhodne vyzkoušet, když přicházíme za roh ke schodům a ptá se mě kolik jich je, tak bleskově odpovídám 38 a asi nemusím říkat, že jsme se nad nimi nahoře od srdce zasmáli, že jich bylo opravdu 38. 😀

Naše pověstné zkratky nás nakonec dostaly po několika hodinách bloudění až k největší mešitě v Istanbulu – Blue Mosque, též známá jako mešita sultána Ahmeda. Tady zjišťujeme, že ta Sulajmanova ze včerejšěka měla jen 4 minarety a tahle má šest, ačkoliv po zkoumání všech našich snímků jsme jich napočítali jen 5. 😀 Buď jsme z žádného úhlu nevyfotili všech 6 minaretů nebo jeden prostě před naším příjezdem spadl. 😀 Tak či onak jsme na správném místě, protože hned naproti se na nás směje další měšita, tentokráte Hagia Sopfia a ta má co do krásy taky rozhodně co říct. Trochu to kazí to, že se přímo tady dobíhá maraton a tak je tady lidí jako pod Orlojem, ale i tak si to užíváme. Zjišťujeme taky 2 věci. Jedna z nich je, že ten největší bazar v Istanbulu, který jsme si dneska prošli vlastně nebyl největší, že tady je ještě jeden větší, protože okolo něj procházíme a taky to, že jsme si pořádně zašli, až jsme si skočili na jídlo do naší oblíbený restaurace na 2 falafely. 😀

Věž Galata večerPak nás čekala dlouhá cesta do Evropské části města, kde bydlíme a zašli jsme na vyhlášenou ulici Istikal, kde jsou různé obchody všeho druhu a všechny nad náš budget. 😀 Bereme za vděk aspoň vodnici, kterou jsme usmlouvali na poloviční cenu na chvíli se zastavujeme. Brzy jsme přesazeni k menšímu stolu pro dva, abychom nezabírali místo lepší zákazníkům v jedné z nejvíce vytížených čajoven u hlavní ulice. Po chvíli mi to ale přestane chutnat, zřejmě už jsme se v těchto zemích vodnic překouřil a tak jdu do místní internetové kavárny, abych vyřešil nějakou korespondenci. Bohužel se mi 20 minut nedařilo přihlásit na FB, až jsem z toho byl opravdu zoufalý a věřil v to, že jsem zapomněl svoje heslo. Nakonec se problém vyřešil, jakmile jsem zjistil, že namísto písmenka „i“ se na jejich klávesnici schovává písmenko „ı„, což vlastně „i“ vůbec není. 😀 Problém vyřešený, ale už mám pomalu sraz s Dannym, takže se nemůžu moc zdržovat a odcházím pryč.

Sraz s Dannym máme s výhledem na město a zázračně se nám podaří v tuhle dobu i pár pivek, tak se kocháme výhledem a pak jdeme zpět na hostel. Cestou kupujeme i krásné obrázky Istanbulu v přepočtu asi za 1€ a pak už jsme zpět na hostelu, kde potkáváme krom Maročana také jednoho Tunisana a společně se všichni zbližujeme a vedeme dlouhé diskuze. Brzy se vrací také Italka a tak máme o zábavu na nějaký čas vystaráno. Dopíjíme pivka a uleháme do postele, tenhle den byl náročný a zítra konečně na největší bazar v Istanbulu! 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ |ÚVOD | DALŠÍ >>