Dneska pospáváme o poznání dýl. Nemáme toho tolik na práci a zůstáváme tady jen kvůli Abtinovi, kterej má schůzku s obchodním partnerem. Jako první si jdeme dát náš oblíbený falafel za lidových 15kč. Abtin nám po cestě vypráví, že je zrovna v Íránu období, kde bohaté rodiny vaří pro ostatní. Rveme si vlasy, protože jsme mohli žít v Íránu skoro zadarmo. Místo toho jsme pěkně zahučeli a peníze začínají docházet. Nic co by nevyřešilo krásně vychlazený pivko! Abychom ušetřili 4$ za taxi, tak jdeme do obchodu pěšky. Už jsme tady známá firma, tak dostáváme nějaký pivka gratis.

S pytlem plným piv se vracíme zpátky přes Escan street, kde si sedáme do čajovny, kterou jsme objevili včera v noci s Abtinem. Servis je tady prvotřídní, protože se tady vážně nešetří, a když ti dojde vodnice nebo čaj, tak ti zadarmo dají novou. Navíc je to tady hodně levný a není se čemu divit, že jsou zde desítky zaplněných míst. Asi nebyl úplně nejlepší nápad dávat si vodnici takhle brzo a zvlášť, když v jednu chvíli máme 2 vodnice na osobu. Motá se mi hlava a připomíná se mi situace z Vietnamu, kde jsme dostali vodnici zdarma a já jím na oplátku poblil hotel. 😀

Cestou zpátky to bereme přes obchody, kde si vyhlížíme nějaký suvenýry, ať aspoň něco málo přivezeme domů, když už jsou z nás všichni na prášky. 😀 Abtin se marně snaží zkontaktovat s obchodním partnerem. Začíná to vypadat, že jsme tady zůstali o den déle zbytečně. Je to na hovno, ale tohle nás už vážně nemůže rozhodit. 😀 Jelikož je pěkný vedro a máme hodně piv, který se docela pronesly, tak si bereme na hotel taxi. Na hotelu si trochu balíme, uklízíme a do toho popíjíme pivka.

Po chutném občerstvení procházíme okolí a bereme si taxi k autobusovému nádraží, abychom si kam přesně pojedeme a s jakou společností. Ve hře je i stopování nebo cesta přes Sýrii, abychom tomu nasadili pořádnou korunu. Na nádraží toho na výběr moc není, protože nic do Sýrie nejede a informace se tady zjišťují taky špatně. Nakonec se držíme původního plánu a vybíráme si lístky do Istanbulu, kde budeme posledních několik dní. Snad to tam nebude tak drahé, jak říká Abtin, protože vyžít s těmi pár desítky dolarů bude ještě sranda.

Večer se chystáme rozloučit s tímto místem. Obcházíme naše oblíbené místa a nakonec směřujeme na Escan street, kde kupujeme různý dárky domů. Bohužel zde nejsou žádný pohledy a to jsme projeli vážně celý město. Holt to tady není úplná turistická destinace. 😀 Potom jdeme do naší štědré pouliční čajovny. Abtin je pořád na telefonu a řeší zítřejší návrat. K nám si zase přisedají nějací týpci. Tentokrát místní fotbalisti od 17 do 20 let. Začínají se s námi bavit a hodně se diví, co tady děláme. Prý odsud všichni utíkají a my sem jedeme na dovolenou. 😀 Pak už probíráme úplně všechno přes politiku až po normální život zde. Tohle bereme jako jednoznačně největší přínos tohoto výletu – člověk se baví se spousty lidmi, který válku přímo nebo nepřímo zažili a řeknou Vám k tomu mnohem víc než večerní zprávy na Nově. 😉

Po pár hodinách se vracíme zpátky přes celou Escan street. Po cestě si dopřáváme náš nejoblíbenější falafel v tortille za 24kč. Cestou zpátky si pouštíme Abtinový americký šlágry v čele s Miley Cyrus. 😀 U jednoho polo zříceného baráku stojí nějakej divnej týpek s Akčkem. Docela zvláštní pocit, ale už nás to vážně nemůže rozhodit. Gaza do toho málem zkolaboval, jak jsme skákali jako blázni na písničku „party in usa“ 😀 Na recepci je jako vždy stejný obrázek. Recepce plná usměvavých týpků a žádny hosti. Za celou dobu jsme v tomhle obrovským hotelu byli úplně samy. Fakt nechápu z čeho se to zaplatí. 😀 Na pokoji si dopřáváme už jen pivka na dobrý spaní a jdeme spát před zítřejším brzkým vstáváním.

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>