Ráno se probouzíme trochu v náladičce, takže nás nenapadá nic jiného, než otevřít další pivko a v klídečku se připravujeme na dnešní den po městě. Na Abtina čekáme ve dveřích dalších15 minut, než se vymódí a pak už konečně můžeme vyrazit. Na recepci potkáváme naši známou trojici, tak je zdravíme a odcházíme směr bazar. Cestou se stavujeme na snídani – falafel v pita chlebu v přepočtu asi za 15 Kč.

Uličkami procházíme kolem místních prodejců, kteří zde prodávají zejména ovoce a zeleninu. Brzy přicházíme k hlavní části bazaru, kde se dá pořídit snad všechno. Nejčastěji opět boty, ty jsou ze záhadných důvodů v těchto zemích na každém kroku. Procházíme si to tu podrobně a snažíme se koupit „Jamadani“, tedy typickou kurdskou přikrývku hlavy. Nejprve se nám ho nikde nedaří usmlouvat za příznivou cenu, ale když už odcházíme z bazaru směrem k Citadele, narážíme na posledního prodejce a za třetinovou cenu si ho pořizujeme. Dělají si s námi rovnou pár fotek a jde se dál. 😀

Pohled na Citadelu nám zpříjemňuje fontána, která dokresluje tu skvělou atmosféru okolo. U stánku se stavíme na další falafel, naší oblíbenou pochoutka za pár korun. Procházíme zbytek bazaru a nakonec končíme v čajovně pod Citadelou a dáváme vodnici a čaj. Brzy se dáváme do konverzace s místními herci, kteří sedí opodál. Kurdové nosí i jakési volné kalhoty, což se nám dost líbí a chtěli bychom taky jedny, takže zvažujeme i jejich nákup. Nakonec se ale rozhodujeme pro celý hábit, který nám přijde víc in a jdeme smlouvat cenu naproti do obchodu. Ihned po dohodnuté ceně se do nich oblekáme, abychom víc zapadli mezi místní. Bohužel nám nedochází, že jsme si právě pořídili arabský kroj, který vůbec, ale vůbec nejde ke Kurdskému Jamadani na hlavě. 😀 No nic, chybička se vloudila, ale na maškraní dobrý. Jdeme se podívat nahoru na Citadelu a děláme si se selfie manem další fotky do sbírky.

 

Jakmile scházíme dolů, sháníme taxi a jedeme do centra pro piva. Nejdříve se stavujeme v obchodním centru, abychom zjistili, jak to tady v tom Iráku vlastně vypadá. Zjišťujeme, že se místní obchodní centrum dá srovnávat s jakýmkoliv OC u nás. Dokonce bych řekl, že má ještě větší úroveň. Když k tomu připočteme všude na cestách nové auta, tak se nestačíme divit. Naše zkreslená představa z médií, byla tak jako vždy, nahrazena pohledem z vlastních očí. Bereme další tágo a nakupujeme do zásoby asi 20 piv na večer. Když přijíždíme k hotelu, tak Abtina přepadá únava a rozhodne se, že potřebuje jacuzzi na spravení. 😀 Jde si tedy chytnout další tágo a plánujeme sraz u nás na pokoji.

 

My jdeme do naší čajovny na další čaj a vodnici. O několik minut později se k nám přidává chlápek jménem Dana, se kterým vedeme dlouhý hovor. Zjišťujeme co a jak v Kurdistánu a v dobré atmosféře sdílíme všechno možné. Na to že pracuje 2-3 dny v týdnu v laboratoři si vydělává víc, než většina lidí u nás v ČR. Když už se zavírá čajovna, zve nás na další místo, kde se prý schází každý den spousta lidí. Nabídku vřele přijímáme, jen vysvětlujeme, že nejdříve musíme vyzvednout Abtina na hotelu, kde na nás má čekat. Žádný problém, nastupujeme do auta a jedeme k nám do hotelu. Problém byl v tom, že jsme neznali jeho jméno a po chvíli jsme se v místních uličkách ztratili. 😀 Naštěstí jsme to Danovi nějak vysvětlili, kde by to asi tak mělo být a brzy jsme narazili na správnou ulici. Abtin akorát dorazil, takže jsme všichni společně nastoupili a jeli na Escan street.

Večer to tady opravdu neskutečně žije, jen to má jeden malý háček. Všude jsou jen kluci. 🙁 I tak ale neztrácíme úsměv na tváři. Dana nás zve na čaj a brzy se k nám připojují i jeho další známí, velice chytří lidé. Jedním z nich je i voják, bojujícíc proti IS, který má přijet za pár měsíců do Čech na nějaký speciální výcvik.  No a jak si tak hezky povídáme, tak nám i hodně rychle utíká čas a brzy se vyklízí i Escan street, takže se se všemi loučíme a Dana nás hází zpět před hotel. Zdravíme ty samý lidi už asi po šestý a pořád jsem neviděli žádné jiné hosty, krom nás. 😀 Na pokoji jdeme ihned do lednice a popíjíme jedno za druhým. Abtin nám smutně oznamuje, že se s ním rozešla holka kvůli tomu, že s ní měl být, ale jel s námi místo toho do Erbilu. Je nám to líto, ale vzápětí z něj vypadlo, že to je jiná holka, než jsme si mysleli a zjišťujeme, že jich má několik v různých zemích, takže to zas tak špatný není… 😀 1/5 je pořád jen 1/5…

Gaza

 

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>