Při ranní hygieně potkáváme Filipínky z předešlé noci, tak se loučíme a odcházíme hledat maršutku, která nás odveze do Kutaisi odkud nám to v noci letí zpět do Budapeště. Hledání maršutky nám nezabralo moc času a jelikož poprchávalo, tak jsme se zašli na chvíli schovat do místní kavárny. V té obsluhovala velmi pěkná servírka, takže jsme se usadili hned na baru a objednali si místní kávu. Při pohledu na nabídku nás zaujala i místní pálenka, kterou jsem doposud neochutnali a jelikož máme v Gruzii poslední den, museli jsme toho využít…

Když už pomalu nastal čas odjezdu, zašli jsme si vedle do obchodu pro flašky vína na cestu. V maršutce necháváme kolovat flašky a seznamujeme se s cestujícíme. Nejvíce jsme si padli do oka s německým párem s Karlsruhe a cesta nám rychle ubíhá. Danny pobaví cestou celou maršutku v momentě, kdy usíná a neustále hlavou naráží do okénka. Chvílema to vypadá, že ho tou hlavou rozbije a nikdo nechápe, jaktože ho to nevzbudí… 😀

Po příjezdu do Kutaisi jdeme ihned do McDonaldu na tousty, protože jsme pěkně hladoví. Domlouváme se, že se k němcům připojíme na výlet do vyhlášených jeskyní o kterých se dočetli v Lonely Planet. Venku se ale dozvídáme, že tam je zrovna dneska zavřeno, takže vymýšlíme jiný plán. Seženem si taxikáře, který nás odveze do jiných jeskyní a zároveň navštívíme i nějakej kostel. Nakonec se domluvíme na ceně s jednookým řidičem, který nás nejprve veze do hotelu, kde se tento pár ubytoval pro dnešní noc. Pak nám ještě řidič staví u obchodu s vínem a už uháníme za dalším dobrodružstvím.

První zastávkou byl nějakej kostelíček z 10.století, kterej vypadá úplně přesně, jako všechny ostatní kostely tady, takže žádná sláva, ale aspoň jsme si hezky pokecali o ruzných cestách a pak už jsme se vydali s naším taxikářem na další zastávku, kterou byly jeskyně. Bohužel si účtovali nepřijatelnou cenu za vstupné, takže jsme si s Dannym odmítli koupit lístky, že na ně počkáme venku, ale trvali na tom, že nám je koupí, takže jsme nakonec šli všichni společně. Těsně před vstupem mě ale odmítla ochranka pustit dovnitř s flaškou vína. Loučit se mi s ní nechtělo, tak jsem ji ještě chvíli dopíjel a pak mě nechtěli pro změnu pustit, že jsem opilej. 😀 Naštěstí se nám je podařilo přemluvit, že teda nikam nespadnu a nic si tam neudělám. 😀 Amatéři, s nějakou nasvícenou jeskyňkou a zábradlím si na mě nepřijdou… 😀

Když vycházíme ven, tak neskutečně leje. Nasedáme rychle do taxi a jedeme zpět odkud jsme vyjeli. Taxík za nás opět zaplatili naši přátelé, rozloučili jsme se a šli každý po svých. Naším cílem bylo najít něco k jídlu, ale moc se to nedařilo, tak jsem si na místním trhu koupil aspoň místní kávu. Do konverzace se tady s námi dal i voják, který uměl velice dobře anglicky. To byla neskutečná korba, ti Gruzínci jsou prostě kojeni uranem, to nám nikdo nevymluví… Docela dobře jsme si popovídali. Na to že vypadal jako nájemnej vrah byl velice hodnej. Všichni Gruzínci jsou!

Jelikož jsme nenašli nic adekvátního k jídlu, skončili jsme opět v Mekáči na toustech. Já si to ustlal přímo na stole a jakmile Danny dojedl asi desátý meníčko, vyrazili jsme hledat pohledy. 😀 Bohužel jsme nevěděli jak je nazvat a v tomto případě nepomohly ani ruce a nohy. Vzhledem k tomu, že jsme prošli spoustu obchodů, nezbylo nám nic jiného, než se smířit s tím, že ten z Kutaisi prostě mít nebudeme. Co ale v obchodech nepostrádali bylo víno a cigarety. Cigarety jsou tady dost levný, takže ty prodáme v Praze a víno vypijeme na letišti.

Problém nastal, když jsme si chtěli otevřít flašky vína, protože nám klasicky chyběl otvírák na víno. Naštěstí to Danny pořešil v nějakým krámku, takže jsem si tam pak zašel i já se svojí flaškou a večer byl zachráněn. Teď když máme otevřeno, můžeme se zajít podívat po nějakém taxi, co nás doveze na letiště. Zvažujeme i cestu pěšky, ale za poslední dny toho máme opravdu hodně za sebou a tak se nakonec dohodneme na přijatelné ceně s taxikářem, který nás veze společně s jeho dvoumi přáteli. Mysleli jsme si, že to je docela blízko, takže jsme po docela dlouhé době začínali přemýšlet, kam nás ti chlápci asi tak vezou. 😀 Naštěstí se před námi nakonec ukázalo letiště a my mohli zůstat v klidu.

Teď už zbývá jen několik hodin do odletu, takže vytahujeme otevřené flašky vína a rekapitulujeme náš překrásný výlet v Gruzii. Přidává se k nám i smečka potulných psů, tak se s nimi dělíme o poslední dvě snickersky, dopíjíme a jdeme si ještě asi na 2 hodinky lehnout na letiště. Pak si Danny láduje všechny kapsy cigaretama, protože do letadla patří jen jeden karton a odlétáme domů.

Sbohem Gruzie! Ty jež si nás překvapila svou neskutečnou krásou a nespoutaností! Nevidíme se naposledy, to rozhodně ne!

Gaza