Budíček zvoní ve 3 hodiny ráno, pomalu se probouzíme a připravujeme si věci na cestu. Ve 3:30 už se v počtu pěti lidí skládáme do jeepu pro čtyři. Společně s námi cestuje i litevsko-korejský pár, kteří se nedávno vzali a jeden Belgičan. Asi za půl hoďky se dostáváme na místo. Parkujeme do nekonečné řady jeepů a prodíráme se davem lidí, kteří sem přijeli sledovat východ Slunce. Ten přichází poměrně pomalu a odkrývá neskutečně nádhernou scenérii. Fotíme se a pak směřujeme zpět do jeepu, abychom dojeli přímo pod sopku, odkud se vydáme až k samotnému vrcholu.

východ Slunce, Bromovýchod Slunce, Bromo

Chvíli nám trvá, než se odsud vymotáme, ale nakonec dojíždíme pod Bromo, kde už jsou zaparkovány desítky, možná už stovka jeepů. Bereme si věci a míříme na výšlap k okraji sopky. Všude je cítít síra. Hodně mi to přitížilo a těžce lapám po dechu. Dannyho vysílám napřed a peru se strmými schody směrem vzhůru. Nakonec se tam nějakým způsobem doplazím a dělá se mi lépe. Je tu hezká vyhlídka na vulkán u kterého se štosují davy lidí. Nic pro nás, jelikož máme přes hodinu času, a tak se vydáváme na cestu kolem celého kráteru. Cesta se pomalu zužuje a lidí ubývá, až není široko daleko ani živáčka. Kolem celého kráteru se nakonec vydalo celkově asi jen 5 lidí a my mezi nimi nemůžeme chybět. Místy to je opravdu velice zajímavé, protože se cesta zúžila na 20 cm a tak překračujeme postupně jednou nohou po druhé. Pád nepřipadá v úvahu, protože směrem doprava je to přímo do kotle 😀 a doleva je to zase strmá stráň, která zaručuje přežití jen v případě několika zlomenin, pravý dobrodrůžo. Danny se sádrou hopsá po okraji jako laňka v duchu nesmrtelnosti a mám o něj neoprávněně větší strach, než o sebe… 😀 Moc si ale užívám výhled a všechno si neustále natáčím, krom míst, kde končí cesta a musíme obejít menší skalisko, abychom se opět dostali na úzký okraj sopky. Trochu ve mně hrklo, když mi u toho ujela noha, ale kameru jsem těsně předtím odložil, takže jsem měl naštěstí obě ruce k dispozici. 😀

výhled ze sopky #1výhled ze sopky #1

výhled ze sopky #2výhled ze sopky #2

Čas se nám rychle zkrátil, takže konec už pospícháme a nakonec utíkáme zpět k našemu jeepu. Jelikož jich je tu zaparkovaných asi 200, tak nám to trvá asi 20 minut, než se nějak poskládáme. Dannyho jsem ztratil, ale potkal jsem Belgičana, který se taky jako jeden z mála vydal na cestu okolo celého kráteru. Později narazím i novomanželé a Dannyho nabíráme na domluveném místě.

Cestou zpět probíráme všechno možné a pak už dojíždíme zpět k hotelu, kde máme čas na sprchu a jídlo. Kocháme se krásným výhledem z naší terasy a pak už opět utíkáme k našemu minibusu, se kterým odjíždíme směr Bali. Cestou ještě zastavujeme u bankomatu, kde vybíráme peníze, abychom zaplatili zpětně za povolení k výstupu na Bromo (216k IDR/osoba), jelikož už nám došla hotovost a pak hurá z kopce dolů.

výhled z naší terasyvýhled z naší terasy

Zastavujeme na nějakém překladišti turistů, kde se dozvídáme, že minibusem na Bali nejedeme. Fasujeme lístky na autobus a čekáme, než dorazí. Ceny v místním bufetu jsou nadsazené a tak se klasicky vydáváme na průzkum okolí. Kousek opodál jsme našli dobré místo, kde si objednáváme jídlo a s mítními se dáváme do řeči. Bavíme se o fotbale, ukazujeme nám nějaké euro mince, které dostal od jiného turisty, a tak mu rozšiřuji sbírku o české korunky. Pak už nás nahánějí do autobusu, tak zkoušíme popohnat naše jídlo. Danny jde zajistit batohy, já vyzvednu jídlo a už se rychle soukáme do autobusu. Ten je neskutečně narvaný a jediné místo je vzadu na trojce. Pětka to není z toho důvodu, že je hned vedle nás záchod. Vedle nás se usadí Australanka, jejíž poslání mi bylo zřejmě vymluvit díru do hlavy. Zaplatila si cestu, kde jí bylo přislíbeno sedět vepředu, protože se jí vzadu dělá špatně, a tak čekám, kdy to na mě vrhne. Asi půl hodiny se je snaží přesvědčit, že jí je opravdu siiick, až ji narvou někam dopředu, ufff. Za chvíli vedle mě posadí místňáka, další usadí na židličky do uličky. Když už se zdá být autobus opravdu plný, přijde na řadu další zastávka a další lidé. A jelikož plný autobus vypadá podle místních zvyků jinak, putují k nám ještě další místňáci. A kam že přesně? Za nás. Nad našimi sedačky je totiž ještě jakýsi parapet, kam si nejdříve lehne jeden, později se tam vměstanjí dva. 😀 Děláme si fotku, protože tohle by nám asi nikdo nevěřil a jedeme dál… 😀

 

cesta autobusem :Dcesta autobusem 😀

 

Cestou máme i jednu zastávku blízko moře. Jelikož je vše vždy předem domluvené, stavíme u místa, kde jsou ceny podstatně vyšší, takže jdeme na klasickou obhlídku. Někde v dáli vidíme ceduli na market, takže se vydáváme tím směrem a cestou se zdravíme se spoustou místních, kteří asi nikdy neviděli bělochy. V obchodě jsou dobré ceny, a proto doplňujeme zásoby včetně těch pivních a jdeme zpět. Cesta se táhne, ačkoliv je to pouze 350 km, ale pomalu si začínáme zvykat. Příjemnou změnou je aspoň cesta trajektem z Jávy na Bali. Potom už usedáme opět do autobusu a jedeme směr Denapasar. Venku začíná velice pršet a zanedlouho se to projeví i uvnitř autobusu. Déšť je opravdu silný a do autobusu začíná proudit voda z klimatizace. Tu nad sebou naštěstí nemám, ale odnáší to například jedna z Francouzek, která sedí před námi. Na nás zase teče ze střešní poklopu při každém vybočení z plynulé jízdy rovně.

Do Denpasaru přijíždíme asi o půl 12 v noci, což za tohoto počasí není zrovna ideální, zvláště když vám autobus nezastaví nikdy v centru, ale dost daleko na to, abyste se tam museli něčím ještě dopravit. Proto je tu připraveno X taxíkářů, kteří vás tam rádi dopraví. Domlouváme se s Francouzkama, jaké jsou možnosti a přidávají se k nám ještě další lidi včetně páru z našeho jeepu. S posledními uvedenými pak nastupujeme do taxíku směr Kuta. Ostatní nasedají do jiného auta. Na Benesari street doražíme těsně před půlnocí a rozdělujeme se, protože naše budgety se liší a musíme si najít něco levnějšího. Brzy narazíme na Letos Kubu 2, který je sice za 300k IDR, ale už je hodně pozdě a vypadá to tady opravdu nádherně. Hodíme si věci na pokoj a vydáváme se pro pivka. Venku potkáváme opět novomanželé, kteří stále nic nenašli, tak jim ihned doporučujeme náš homestay, kde se také ubytovali.

Na pokoji si vyndavám věci z batoho a zjišťuji, že mám všechny věci mokré, protože do zavazadlového prostoru taky hodně napršelo a v tu dobu jsem přes batoh ještě neměl nataženou pláštěnku. Dáváme si sprchu, pouštíme plazmu a v TV dávají Českou spojku. 😀 Popíjíme pivko, hodnotíme cestu, která zabrala neuvěřitelných 12 hodin a jdeme spát…

postel pro dnešní nocpostel pro dnešní noc

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>