Ačkoliv jsme šli spát vcelku brzy, tak vstávání před šestou není o moc příjemnější než obvykle. Vstáváme tak brzo, protože chceme za dnešek stihnout dva jednodenní treky. Nemáme důvod si nevěřit. Většinou totiž stihneme zkrátit doporučenou dobu treku na polovinu. Lehce po šestý vyrážíme od naší bábušky. Chceme si koupit něco k jídlu, ale to je tady bohužel pro nás utopie. Jediný, co jsme si mohli koupit bylo pár sušenek, 2 snickersky, hodně vody a oslavné víno až vyšplháme nahoru.

Po nákupu – společně s nádherným východem slunce – už konečně vyrážíme na první trek. Ten je dlouhý přibližně 25km s převýšením 1500m. Už po pár desítkách výškových metrů se za obzorem vynořují ohromné vrcholky hor se sněhovou přikrývkou. Tenhle pohled je k nezaplacení a dodává nám ohromnou energii. S otevřenou pusou pokračujeme kaňonem podél potoku.  Cesta se zdá být dost náročná a proto obdivujeme krávy, které se tady v tom srázu vesele prochází.  Po několika kilometrech nám pomalu začíná docházet, že jdeme špatně a měli jsme dole zahnout. Přišlo by nám líto se vracet, tak jdeme dál a doufáme, že se někde na stezku připojíme. Problém nastal, když už nešlo jít nahoru a málem jsem spadnul z 10ti metrů na skálu. 😀 Větší problém byl, že se nedalo jít ani dolů 😀 Aby toho nebylo málo, tak nás ještě ponížila jedna kráva, která si zabučela nedaleko od nás.

Po dlouhých minutách a vystrašených výrazech jsme se konečně seškrábali dolů a jdeme zpátky po proudu. Jakmile jsme u odbočku zpátky na cestu, dochází nám, že jsme si docela slušně zašli. To se nám zrovna dneska moc nehodí. 😀 Cestou nahoru si užíváme tu překrásnou scenérii okolo. Cesta utíká docela rychle, jen mě neskutečně štve, že mi je nesnesitelný horko jak jsem zpocenej a zároveň kosa, jak fouká ledovej vítr. Po cestě si proto zkouším roli modelky a neustále si měním počet vrstev. Gaza jde napřed a než ho dohoním, stačím narazit ještě na pár medvědích stop a bobků.

Po zabijáckým převýšení se dostáváme do místa, kde se spojuje náš náročnější  trek, ale zároveň kratší s tím delším. Zastavujeme se v malém altánku, kde se lehce občerstvujeme a potkáváme i první lidi od rána. Shodou okolností s nimi jde ten pes, který šel včera s týpkem, kterýho jsme potkali 😀 Být pes v Gruzii je zřejmě parádní život. Každý den někomu děláš společnost, za což jsi odměněn pamlskama a zároveň se dostaneš na nejkrásnější místa. Ve stejnou chvíli jsme spatřili Ushbu, což je ohromná, téměř 5000m vysoká hora s dvěma vrcholky – jížní a severní Ushba– mezi kterými je 3m rozdíl.

Následuje mnohem lehčí část treku po hřebenech. Ještě je to dost kilometrů, ale převýšení není tak zabijácký. Začíná tady být opravdu parádní výhled na všechny strany. Jen ten čas nás tlačí a už pomalu vypouštíme myšlenku na další trek. U jezírek (čti: pár zamrzlých louží) ve 3000m, kde tenhle trek končí, jen mlčky stojíme, zhluboka dýcháme a užíváme si ten pohled. Ani nevím, jak dlouho takhle stojíme. Čas se jakoby rozplývá a ztrácí význam. Ta božská podívaná nás naprosto naplňuje.

Rozhodneme se jít mimo stezku po sněhu ještě výš, což se nám daří jen chvíli. Po pár desítkách metrů zhodnocujeme rizika a bylo by to zbytečný riskování. Nezbývá než otevřít víno a vychutnávat si ho na jednom z nejkrásnějších míst, které jsme měli možnost spatřit. Máme to tady celé pro sebe dokud nepřijedou krásné Australanky na koních. To nám samozřejmě nevadí, protože koně krásně doplňují tu atmosféru.

Po flašce vína je té energie ještě víc, takže dolů běžíme. Dáváme jen krátkou pauzu v našem altánku, kde se nakonec rozhodneme vrátit delší cestou. Za chvilku se proti nám rozeběhne obrovskej ovčák, kterej se naštěstí před náma zastaví, když zjistí, že nejsme ovce. Rozebíhá se na jinou stranu, kde skáče nějaký krávě na zadek a kouše ji do ocasu. 😀 Potom běží k další a hezky si je srovná do latě. Pěkná podívaná po které nám došlo, že jsme zase zabloudili a jdeme někam do hajzlu. 😀 Díky tomu jsme měli šanci si zase vyzkoušet stopování, když projíždělo auto. Zastavil nám milý pár z Izraele. Docela bychom si zašli, takže jsme rádi, že nám někdo zastavil. Přeci jenom nohy už nefungují úplně na 100%. S prázdnými žaludky jdeme rovnou na jídlo, protože by naše škrundání v břiše mohlo přilákat medvědy. 😀 Nic jiného než hranolky si tady dát nemůžeme. Takže je výběr jasný. Po jídle se jdeme zkulturnit na pokoj.

Večer je plán jasný – ožrat se! Zítra máme volnější den, protože je zároveň i poslední. Jdeme do naší oblíbené restaurace na víno. Probíhá klasická administrativa, což je psaní pohledů. Už si nepamatuju kvůli čemu, ale po pár demižónech jsme se začali hádat tak, že nebylo daleko k pořádný Gruzínský tancovačce. 😀 Nakonec jsem zůstal v restauraci sám a za chvilku se tady rozjela nějaká typická oslava. Seznámil jsem se se skupinkou cestovatelů, kde byla i jedna češka. Zábava byla parádní, ale po chvilce sotva sedím, tak jdu k nám, kde na zahradě potkávám Gazu s dvěma Filipínkama. 😀 Samozřejmě se hned přidávám a nešetřím superlativy na Filipíny a hlavně Filipínky. Nepřekvapuje mě, když mi sdělí, že jsme snad museli být s Gazou domluvený, protože jsem řekl úplně to samý co on. Za chvilku se přidává ještě Volodymyr, který cestuje z Ukrajiny na motorce. Jelikož je z Krymu, tak se dozvídáme plno zajímavých informací. Celkově se celý večer náramně bavíme a bereme to jako důstojnou rozlučkou s tímto překrásným místem!

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>