Asi v 6 ráno vstáváme a připravujeme se k odchodu. Loučíme se s naším hostitelem a odcházíme na maršutku. Spolu s námi jedou i dvě docela příjemný holky. Během chvíle se připojují ještě další lidi a za pár hodin už jsme v horách. Za neustálého stoupání se objevu taky mlha a začínáme mít trochu obavu, že bychom dnes taky nic nemuseli vidět, tak uvidíme jak to dopadne.

Po příjezdu se vydáváme obhlídnout okolí a zjistit ceny za ubytování. Jsme dost nemile překvapení cenovou nabídkou guesthousů. Zatímco jsme všude bydleli za 15 lari na osobu, tady si představují spíš 30. S tím se rozhodně nehodláme smířit a hledáme dále. Chvíli už jsme začali zvažovat, jak to tady teda uděláme, když je to všude tak drahý, až jsem narazili na jeden baráček s milou paní uvnitř. Nabízí nám 2 druhy pokojů, tak bereme samozřejmě ten levnější, který je sice poměrně dost malý se sprchou venku, ale držíme se standartu 30 lari za pokoj.

Zabydlujeme se a vyrážíme k infocentru pro rady ohledně místních treků. Cestou na nás vyjede nějaká malá agresivní bestie v podobě psa, kterou bych nejradši odkopnul až za Kavkaz, ale vypadá to, že má snad nějakou vzteklinu, tak jsme rádi, že za námi nejde víc než pár desítek metrů. V infocentru jsou dobře připravení a ochotni nám pomoct s výběrem treku na dnešní den. Paní za pultem nám ukazuje všechny treky a doporučuje nám dnes jít k ledovci. Prý je to kvůli dnešnímu počasí nejlepší možná varianta a nahoře bychom měli v pohodě vidět. Bereme si mapy a jdeme si pro věci na pokoj.

Do batohu jsme naházeli vše potřebné a vyrazili do obchodu pro něco k jídlu a pití na cestu. Tady v horách je to ještě o něco složitější s těmi nákupy. Na výběr tady jsou opět jen nějaký sušenky, který nevypadají zrovna moc chutně a tak kupujeme jen flašku vína a něco na vyzkoušení. Naší první zastávkou je místní mini letiště, kde si chceme koupit letenku zpět do Kutaisi. Cena se pohybuje někde okolo 7 stovek, což jsme ochotni za přelet nad horami obětovat. V hale stojíme asi 10 minut, ale nikdo nikde, jen nás pár čekajících turistů informuje, že se kvůli počasí dneska zrušil let a když nám následně začne být horko, rozhodujeme se, že se tady zastavíme až cestou zpátky.

Cesta se lehce začíná zvedat směrem do hor a narážíme na roztomilé telátka, která se k nám přišla zabavit, tak je krmíme a pak pokračujeme dále v cestě. Narážíme na jednoho chlapíka, ke kterému se připojil i místní pes a jde s ním. Nabíráme si horskou vodu z potůčku a děláme první pauzu na „jídlo“. Sušenky stály za hovno a už ani nemáme pořádně co jíst, tak vyrážíme raději vpřed, přece jen je to 26km. Cesta k ledovci vede přes řeku, takže musíme nejdříve přelézt ke krávám k ohradě odkud vede most na druhou stranu. Z té pak začíná strmější stoupání do hor. Procházíme cestou lesem a potkáváme i dvojici cyklistů, kteří se vracelí zpět od ledovce.

Někde během cesty v lese se ztrácíme a já jdu napřed. Poslední fáze už je spíše chození přes kameny a stále neúspěšně vyhlížím Dannyho. Nakonec přicházím k ledovci a konzumuji zbytek jídla. Vytahuji mobil a v něm několik smsek od Dannyho, že narazil na medvědy, které jsme celou cestu usilovně vyhlíželi. Ihned si začínám balit a chci se jít taky podívat. U ledovce byla i jedna rodinka, která mi říkala, že taky viděli malého medvěda u ledovce a v tom přichází nahoru i Danny, tak si vyměňujeme informace kam na medvědy. 😀 Nejdříve se snažíme vyhledat toho pod ledovcem, ale neúspěšně. Pak nás napadne, že bychom na ten ledovec mohli vylézt, ale byla tady spousta sutě a neustále se valily kameny ze stráně dolů, tak jsme to nakonec pro vlastní bezpečí odpískali.

Otevřeli jsme flašku vína a vydali se na místo, kde Danny naposledy viděl medvědy. Za chvíli k nám na skálu vyběhl i pejsek, který celou dobu doprovází toho samého pána. Docela se divíme jak lehce se mu povedlo dostat až k nám, ale tady v horách dokážou zvířata opravdu neskutečné kousky. Brzy se před námi v křoví objevuje oranžová kráva, která vypadá jako medvěd, tak ji hned ukazuju Dannymu, jestli náhodou neviděl krávu. 😀 Ale prý pozná krávu od medvěda. Když se v křoví objeví i černá kráva, tak se znovu ptám, jestli ten černej a zrzavej medvěd opravdu nevypadal takhle… 😀 Nakonec Danny připouští, že opravdu viděl asi jen ty krávy, což na druhou stranu chápu, protože v tom křoví byly velice těžko k rozpoznání… 😀 Chvíli se mu směju, ale jak říká, ten pocit, jaké to je, když se setkáte tváří v tvář medvědovi už mu nikdo nevezme. 😀

Trochu zklamaní se vracíme dolů, že už žádného medvěda dneska zřejmě nepotkáme, ale když něco opravdu chcete, vyplní se vám to. A tak když jsme přešli most zpět přes řeku, tak Danny na druhé straně u domku rančerů spatří malého medvěda. Nevěřím svým očím, protože si tam běhá jak nějakej pejsek na zahradě, ale rychle utíkáme zpět přes most, abychom zjistili, jestli nás opravdu nešálí zrak. Vstupuje na pozemek, který tu mají na starosti 2 vojáci, ochránci parku zřejmě. Bohužel nemluví ani rusky, jako my 😀 😀 takže si moc nepokecáme, ale gestikulací se domlouváme, aby nám na chvíli medvídka půjčili na hraní. 😀 Celou dobu na nás dohlíží, aby se nestalo nic vážného, protože ačkoliv si tohle mládě chtělo jen hrát, občas to od něj dost bolelo, protože dost kousal a drápy taky zrovna neměl malý… 😀 Kvůli jazykové barikádě jsme se nedozvěděli, jaktože je tady bez matky, ale tak nějak nám asi došlo, že o matku tenhle medvídek přišel a tak se o něj teď starají.

Plni skvělých zážitků se vracíme přes most směrem dolů, nabíráme vodu a pokračujeme dál. U letiště stavíme, abychom zjistili, že jsou lety plné na několik dní dopředu a jelikož už jsme dost unavení, zkoušíme si po druhé v Gruzii stopnout auto. Tentokráte nám na první pokus staví nějací manželé ve starém jeepu a v naší vesničce si vystupujeme hned na začátku, protože chceme projít místní restaurace a najít něco přijatelného k jídlu. Projdeme to až k nám, tak si domů házíme věci a jdeme do nejbližší restaurace, že prostě něco vyzkoušíme, jelikož už jsme hodně hladoví. Vybíráme si pro jistotu rozdílné jídla, abychom zase nenarazili na ten hnusnej sýr. Danny zvolil na jistotu pizzu, já si vybral nějakou kaši a objednáváme i hranolky pro nejhorší případy. Výsledek? Krom hranolek všude ten sýr. Už to nemůžeme ani cítit, zvedá se nám z toho kufr. Ještě že jsme si objednali i demižon vína. Pomáhá nám rychle zapomenout.

Při placení si pro jistotu necháváme ještě natočit nějaké víno do flašky, protože už zase začíná být dost pozdě, všude je zavřeno a doma nás krom sprchy čeká ještě plánování zítřejších treků. Rádi bychom stihli 2 za jeden den, ale uvidíme. To nejzajímavější by vyšlo podle předpokladů na 18 hodin. 😀 Venku už je docela kosa a v našem venkovním kumbále na sprchování nesvítí světlo, tak se rozhodujeme jít do té lepší sprchy přes vedlejší pokoj, ve kterém naštěstí nikdo nebyl. První se jdu vysprchovat já, ale zase mi nejde nastavit teplá, tak se seberu a jdu za Dannym, ať mi kouká nastavit teplou, protože vím, že studenou hodně špatně snáší a není nikdo jinej, kdo by dokázal nastavit teplou i tam, kde teče jen studená. Danny přišel, pomačkal pár páček, knoflíků a už se z kohoutku line teplá, tak se konečně v klidu vysprchuji. Mezitím než se vrátil ze sprchy i Danny, vybíral jsem trek na zítřejší den a tak dáváme u vína hlavy dohromady a zavazujeme se, že musíme brzy vstát. Tady v Mestii máme poslední volný den!

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>