Ráno se probouzíme do růžova vyspalí a míříme na snídani. Výběr je široký a snídaně nám tu opravdu moc chutnala. Pak už si balíme, opravujeme ruku a vyrážíme na další chrámový komplex, tentokráte Prambanan. Batohy si naštěstí můžeme nechat v našem hostelu a večer nás dokonce prý odvezou na letiště, paráda.

Vymotáváme se úzkými uličkama gangu 1, jak se jmenuje místní batůžkářská čtvrť, vracíme jednu flašku a narážíme na cestovní kancelář, která nabízí výlet na sopku Bromo. Dáváme se do řeči, nabízí nám kombo balíček, který obsahuje cestu na Bromo a druhý den na Bali v pěkném, klimatizovaném, minibuse a slibuje nám dobrou cenu. To se nám moc líbí, ale vysvětlujeme, že už jsme si zakoupili letenky. Místňák nám tvrdí, že je můžeme zrušit a vrátí nám peníze, že jsou teď před Novým rokem lety dost vytížené. Získáváme tak naději, že si ještě na Jávě užijeme nějaké dobrodružství a jdeme na autobus. Tím máme namířeno nejdříve na letiště, abychom zašli do naší letecké společnosti zrušit letenky. Cestu autobusem si opět užíváme, jen by nemusely být takové zácpy. Na letišti hledáme stánek Lion Airu, kde nám oznamují nemilou zprávu. Za storno letenky dostaneme pouze 20% z ceny letenek. Dlouho se rozmýšlíme, zkouším ještě kontaktovat kamaráda v bance, jestli by náhodou nešla stornovat platba, ale ani tento poslední zoufalý počin nevychází. Nakonec se dohodneme, že letenky stejnak zrušíme, protože vidina návštěvy sopky Bromo je větší. Z letenk jsme dostali asi 25%, což poslouží k zaplacení výletu na Bromo a pak na Bali.

Nasedáme do autobusu a míříme směr Prambanan. Tady nás chtějí naháněči opět odvézt k chrámu, ale raději jdeme po svých. Cestou se napojujeme ke dvoum chlápkům. Jeden je kněz z Timoru, druhý skoro kněz z Floresu. Naše cesty se dělí až před vstupní branou. Zatímco kněží vstupují branou pro místní asi za 30k IDR, my musíme přes bránu pro turisty. Cena asi 800 Kč nás však opět řádně nasere a volíme varianatu „podíváme se z poza plotu“. 😀 Nejdříve si ještě dáme vůbec nejlevnější jídlo a pítí. Nasi goreng za 9k IDR, buko asi za 12k IDR. Pak už pomalu mizíme.

Prambanan, za fotku děkuji kamarádovi Honzovi Macháčkovi, který navštívil chrám o pár měsíců později.Prambanan, za fotku děkuji kamarádovi Honzovi Macháčkovi, který navštívil chrám o pár měsíců později.

Cestou se koukneme na Prambanan přes plot a pak už míříme do busu, aby nás odvezdl zpět k gangu 1, kde chceme zastihnout prodejce zájezdu na Bromo a hlavně se ubytovat na další noc. Cestu nám zpříjemňují mladší muslimky, které se na nás neustále usmívají a dělají nám příjemnou společnost. Při výstupu dojde na další fotky a říkám, že rychle mizíme pryč, aby se zase nespustila lavina jako na Borobuduru. 😀 Cestovní kancelář je už

uzavřená, ale jelikož jsme byli dohodnutí, že se ozveme případně na mobil, tak si smskujeme a domlouváme se na druhý den ráno, že se vše vyřeší a stihneme včas odjet. Pak už se vracíme zpět do našeho hostelu, abychom si to tam prodloužili ještě o jednu noc, ale už je plno. Procházíme celý gang 1 a 2 a všude vidíme jen cedule Full. Asi 20 minut s námi běhá i místní, aby nám pomohl něco najít, ale opravdu je všude plno. Po hodině hledání už začínáme být unavení a zřejmě budeme muset vzít něco dražšího nebo zamířit do jedné díry, kam se nám ani jednomu moc nechtělo.

Situace se zlepšuje až když narážíme na skupinku lidí a jeden z nich prý má u sebe volno. Jdeme se tedy s ním podívat, jak to vypadá. Dopředu nás ujišťuje, že to není žádný luxus, ale na ten my si nepotrpíme, takže vše v pořádku. Nakonec k němu dorazíme přes jednu velice temnou chudinskou uličku. Moc dobrý dojem to určitě nebudí, ale aspoň máme kde spát. V místnosti, která vypadá spíš jako garáž jsou na zemi dvě matrace a na stolku rádio. Dohadujeme se na ceně, ještě zkusí cenu nadsadit, ale jsme nekompromisní, víc jak 100k IDR za to nedáme. Je si toho dobře vědom a s úsměvem to přijímá. Ještě než půjdeme spát, vyrážíme zpět do města na něco k jídlu a taky chceme najít nějaké pivka. To se nám sice nepodaří, ale úsměv na tváři nám vykouzlí vegetariánská restaurace Loving Hut. Pak už jdeme zpět, kde nám Mike otevírá a pouští nás dovnitř. Poprvé vybalujeme moskytiéry, protože místnost není úplně uzavřená. Danny stihne ještě zneškodnit botou jednoho švába, který k nám proklouzl pod dveřmi a pak už napojíme naší hudbu na rádio a uleháme. Trochu nás ještě ruší nějaká krysa na střeše našeho „apartmánu“ a pak už oba usínáme.

naše ubytko

 

Gaza