Po probuzení zjišťujeme, jak se dneska dostat do města Mestie. Nic přímého tam nejede, takže se budeme muset přesunout zase do Kutaisi, odkud bude lepší spojení. Máme ještě pár hodin času, tak se jdeme najíst. S jídlem je to tady pro nás hodně těžký, protože je Gruzie hodně masová. Nezbývá nám nic jiného než jít zase na toasty do McShitu. Když snídáme, tak začíná trochu pršet. Na chvilku jsme si chtěli rozmyslet koupání v Černém moři, ale byla by škoda toho nevyužít, když jsme tady.

Pláž je liduprázdná, což se na konci října dá očekávat. Vedle palem tady rostou smrky, což nám přijde jako zajímavý kontrast. Následně skáčeme do vody. Moře je pěkně ledový, ale rozhodně toho nelitujeme. Po chvilce slyšíme zezadu nějaký řev. Samozřejmě se za námi řítí 2 policajti. Rychle se oblíkáme, abychom nemuseli  řešit něco se strážníky nahatý. 😀 Naštěstí se to vyřešilo domluvou. Teda domluvou… 😀 Jelikož jsme jim moc nerozumněli, tak ani nevíme, jestli bylo zakázané koupání kvůli vlnám nebo protože jsme byli nahatý 😀 Hlavně že nás nějak nezdrželi, protože už musíme pelášit na maršutku.

U bábušky si dáváme sprchu, loučíme se se zbytkem rodiny a jdeme směrem odkud by měly jezdit maršutky. Z dálky už slyšíme pořvávající řidiče, kteří nahání lidi do svých maršutek. Dáváme si baťohy dovnitř a jelikož máme ještě pár minut, tak jdeme prozkoumat okolí. Je tady plno stánků, tak si u jednoho dáváme za pár korun točenou limonádu a následně točený pivko po dlouhý době. Kupujeme ještě nějaký zásoby na cestu a můžeme vyrazit.

Už jsme si docela na jízdy maršutkama zvykli, takže cesta do Kutaisi utekla rychle. V Kutaisi jsme museli rychle sehnat další maršutku do Mestie. Bohužel odsud nic do Mestie nejezdí, takže se musíme přiblížit do města Zugdidi z kterýho to do Mestie jede určitě. Do toho řešíme Gazovu kameru. Každý se nám tady snaží pomoc, jen ta domluva je dost krkolomná, když tu nikdo neumí anglicky. Voláme na dispečink maršutek, abychom se mohli spojit s řidičem. Bohužel se nám to nepodařilo a už musíme jet. Budeme to muset vyřešit před odletem.

Jakmile dorazíme do Zugdidi musíme řešit další problém. Žádná maršutka do Mestie dneska už nejede. Přijeli jsme prý moc pozdě. Spěcháme na vlakový nádraží, ale zase bez úspěchu. Jedinou možností je taxi, ale to je mimo náš budget. Vůbec netušíme, kde jsme a ani jak je to tady velký, takže jdeme na průzkum okolí. Vypadá to tady dost mrtvě, tak doufáme, že narazíme aspoň na nějaký ubytování. Za chvilku vidíme jeden guesthouse a zrovna přijel i děda, kterej tam bydlí. Platíme 30 GEL (cca 300kč) a máme pro sebe obrovskej 5+1 byt. Máme z toho radost, protože to znamená, že se po pár dnech konečně pořádně najíme. V supermarketu jsme nakoupili nějaký vína, plzničku a pořádnou porci špaget. Užíváme si zasloužený odpočinek po náročném dni na cestách a taky jdeme dneska relativně brzo spát.  Musíme vstávat brzo, ať stihneme nějaký trek v národním parku Svaneti!

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>