Po příjezdu jsme se co nejrychleji chtěli dostat na Borobudur temple, což je obrovský buddhistický chrám z 8.–9. století. Je specifický hlavně díky 72 velkým zvonům ve kterých je umístěna socha Buddhy. Jelikož jsme neměli vánoční stromeček, tak jsme si chtěli dopřát aspoň zvonečky 😀

Na autobusovém nádraží jsme si zjistili odkud se tam dostaneme normálním autobusem, protože jsme nechtěli platit zase nesmysl za taxíky a podobný služby pro turisty. Autobus měl docela velké zpoždění, takže jsme museli naskakokat za jízdy. 😀 Bláznivá cesta při který jsme občas přibrzdili nějakému místňákovi. Po cestě narážíme na pár policejních aut s obrněným transportérem, což pro nás byla docela atrakce. Když jsem posunul trochu nohou, tak mi propadla podlahou a já si skrz díru mohl prohlídnout kvalitu místních silnic – autobus v klasické Indonéské kondici. 😀

Při příjezdu nasedáme na tricykl a hází nás k templu. Bylo to asi 200m, takže jsme zbytečně vyhodili pár korun. Aspoň víme pro příště. Při vstupu nás zaskočili vstupné, které bylo dost přestřelené pro turisty (450 000 IDR). Při příchodu jsme dostali vodu a začli řešit, jak si to tady projdeme. Začíná trochu pršet, tak nasazujeme pláštěnky na bágly a zavazujeme sádru. Jdeme do místní promítací místnosti, kde si poslechneme příběh, který tento chrám doprovází. Následně chceme na samotný chrám. Po cestě narážíme na pár slonů, který si to promenádují na místní zeleni mezi chodníčkama sloni. Po cestě k chrámu potkáváme plno malých dětí, který na nás něco pokřikují a předvádí se. Když se konečně propleteme cestou plnou stánků a otravných prodejců, čeká na nás nádherný pohled. Samotný chrám je úchvatný a vše dokresluje rozlehlá džungle okolo a v dáli obrovská pohoří. Chvilku se procházíme okolo a chystáme se nahoru po schodech. V ten moment za námi přiběhlo pár kluků, jestli si s námi můžou udělat fotku. Ochotně se s nimi vyfotíme, ale to jsme ještě netušili, co tím způsobíme. Každý si nás do té doby prohlížel a najednou se zbavili ostychu a začali k nám chodit s žádostí o fotku. Udělali jsme několik desítek fotek z více než 100 lidmi snad na všechny způsoby. Ze začátku to byla prdel, ale po pár fotkách to byla vážně otrava. Už jen kvůli tomu templu nám bylo blbý, že jsme větší atrakce a ani si ho nemůžeme pořádně užít. Aspoň víme, jak se cítí Angelina s Bradem 😀

 

BorobudurBorobudur

ZvonečkyZvonečky

Rozhodneme se vrátit zpátky, abychom si stihli najít ubytování a nestrávili vánoce na ulici. Po cestě jsme si ještě zašli na jídlo – 2x nasi goreng + 2x baby coconut = cca 100kč, takže největší paráda. Gazovi jídlo nějak nesedlo, tak jdeme rychle na bus, který jakoby čekal jen na nás. Asi hodinová cesta zpátky do Yogyakarty utekla rychle, jen nám chyběla klimatizace, ale to bychom chtěli moc 😀 vánoční oběd Po příjezdu na autobusové nádraží jsme hned naskočili do mhd a vydali se na vlakové nádraží, abychom si koupili na následující den lístky do Surabaye. Opět jsme byli středem pozornosti a hned jsme si tenhle způsob dopravy oblíbili – člověk má možnost dokonale poznat místní lidi a stojí to pár korun.

Na vlakovým nádraží nejprve hledáme záchod, ale k našemu překvapení zde žádný není, tak jdeme hledat ven. Hledání bylo rychlé, protože hned v první restauraci nás pustili. Já si mezitím pokecal s holkami a následoval návrat na nádraží. K našemu úžasu bylo vše buď vyprodané nebo nějaký děsný komba s několika přestupy a několikanásobnou cenou.

Sedáme si na podlahu, kde si chceme zrekapitulovat momentální situaci – venku již tma, nevíme jak se odsud dostaneme a nemáme zatím ani ubytování – no prostě klasický vánoce 😀 Zase si uvědomujeme jak moc milujeme cestování. Nevíš, kde budeš za pár dní nebo kde budeš spát – prostě žádný stereotypy a jistoty. Dobrodružství, to my milujeme, ou jee 😀 Nakonec se rozhodujeme koupit letenky přímo z Yogyakarty na Bali, protože to vyšlo nejlevněji a museli jsme trochu ušetřit. Ale moc radost jsme z toho neměli, protože nám to vzalo možnost navštívit nějakou ze zdejších vyhlídnutých sopek. Vydáváme se směrem k restauraci, kde jsme byli, protože jsme tam viděli nějaký hotel, ale na naše poměry byl moc drahý. Najednou za námi přišel jeden muslim, že nám pomůže něco najít. Zatáhl nás do nějakých postranních uliček a najednou jsme se ocitli v obrovské baťůžkářské oblasti plné guesthousů a konečně jsme viděli ostatní cestovatelé všech barev pletí. Což bylo po pár dnech středem pozornosti docela příjemná změna. Po ubytování v jednom malém, útulném hostelu hodíme bágly na pokoj a jdeme se podívat po okolí a najít nějakou restauraci na štědrovečerní večeři. Vlastně poprvé od Prahy máme možnost chodit bez báglů a byla to úžasná úleva.

Sedáme do nedaleké restaurace, objednáváme si místní piva bintangy a rýži s rybou. Přejeme do ČR pěkné vánoce, klábosíme, dáme pár piv, ještě jedno jídlo a jdeme domů. Bereme si na pokoj ještě 2 piva a ujišťujeme obsluhu, že zítra prázdné lahve vrátíme. Hned před restaurací jedno pivo omylem rozbíjíme 😀 Na pokoji se rozdělíme o pivko, pokecáme o našich zážitkách a uleháme do postele, která je po 3 nocích nejlepším vánočním dárkem (y)

 

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>