Ráno se budíme včas, protože nás za chvíli vyzvedne tuktuk a jedeme na výlet, který jsme si zakoupili včera. Čeká nás rafting a jízda na vorech po řece, výlet na slonech a kratší pochod džunglí. Mít více času, koupili bychom si tenhle výlet na 2 dny, abysme mohli přespat v džungli, ale nestihli bychom další věci, které máme v plánu a že jich je do konce našeho výletu dost. Rychle běžím ještě nakoupit banány na svačinu a nějaké pití.
Nasedáme do tuktuku a seznamujeme se lidmi uvnitř, kteří jedou s námi. Děláme ještě 2 zastávky a dobíráme poslední lidi. Jednoho ukecenýho amíka a jednoho holanďana. Naší první zastávkou je motýlí farma. Je tu i menší zahrada, ale celé se to dalo projít za pár minut, takže lepší atmosféru lze nasát z okolní Thajské přírody a vesměs nás to tolik nenadchlo. Cestou za slony se bavíme o kurzu Dolar/Euro a já se divím, v jakém kurzu to mezi sebou převádějí. Říkám jim, že se asi pletou, protože to dělí asi 1,1 a před odjezdem to bylo 1,3. Taková změna mohla jen těžko proběhnout za tu dobu co jsme v Asii, ale pro jistotu jim do toho moc nezasahuju. O tom, jak těžce jsem se mýlil, a jak zásadní to pro nás bylo, později. 😀
Přijíždíme na místo a je to dost dalších lidí, ale sloni nikde. Prý tady jsou asi 4 a jsou zrovna na cestě. Domlouváme se, že místo slonů nejdříve půjdeme na rafting. Nasedáme zpět do tuktuku a jedeme. Brzy příjíždíme k řece a hned si jdeme pro vesty, helmy a pádla. Největší problém to dělá samozřejmě tomu Amíkovi… 😀 Jsou tu 2 rafty, takže nás rozdělí napůl. Modlíme se, aby nás dali k holkám nebo aspoň bez toho Amíka, ale máme smůlu. Dali nám Amíka a žádnou holku. 😀 No nic, jede nás 5, tak to zvládneme. Učíme se pokynů, které se musíme dodržovat a pak táhneme raft na vodu. Jenže narážíme na drobný problém. Voda v řece sotva teče. 😀 Tak snad to bude níže lepší. Odpichujeme se a pomalu se necháváme unášet. Krajina je všude okolo nádherná. Asi v polovině to konečně začíná být zajímavější a tak si i trochu mákneme. Během toho jsme zasebou někde v nedohlednu nechali druhou skupinku a předjeli i 2 rafty co vyráželi někdy před námi. 😀 Amík, který seděl vedle mě se nakonec na vodě ukázal jako docela schopný a po většinu cesty mlčel, takže jsem ho nemusel během jízdy ani přetáhnout pádlem přes hlavu. Dojíždíme do cíle a čekáme co bude dál.
Opodál jsou připraveny vory, na kterých se máme dopravit do cíle. Tady to začíná být hodně komické, neboť se v 5 skládáme na vor, který se začíná potápět. 😀 A vzhledem k tomu, že tady je asi 30 cm vody, tak de facto v jednom dřeme dno. 😀 Chceme to dojít pěšky, ale prý máme zůstat v klidu, tak zůstáváme a odpichujeme se metr po metru. 😀 Rád bych napsal, že se to rozjelo, a že to byla pořádná jízda, ale nic takového se nestalo. I tak se z toho stal zážitek, na který jen těžko zapomeneme… 😀
Čekáme na druhý vor, ale ten stále nikde, tak zatím odkládáme zapůjčené věci a čekáme na ostatní, abychom se mohli pustit do oběda, který je tady pro nás připravený – pad thai zabalený v banánovém listu. Joo, tak to můžeme. Nabízejí nám tady i zarámované naše fotky z raftu, ale já i Danny na nich nejsme moc dobře vidět a za ty prachy na to… Raději naskakujeme zpět do tuktuku a jedeme konečně na slony, na které jsme se stejnak těšili nejvíce.
Jsme tady sami, už čekáme jen na slony. S Dannym si jdeme sednout nahoru takového “sloního nástupiště”, což vypadá jak myslivecký posed ze kterého se lépe dostanete na slona. Dáváme si tady vietnamskej tabák z bongu a brzy nám přistavují slona. Sedáme si jako první a čekáme na ostatní. U každého slona je i jeden místní, jen u toho našeho nikdo není a slon s námi jde napřed. 😀 Dostali jsme nějakého staršího mazáka, kterej už nepotřebuje ani nikoho, kdo by ho vedl. Celou dobu po nás chce jeden banán za druhým, ale zásoby se krátí, tak mu je nechceme dát všechny v první polovině jízdy. Na to ale reaguje po svém. Nechcete mi dát banán, tak vás pěkně postříkám a jde ke krajnici k potůčku, kde doplní svoje potřeby, opláchne se a zbytek tekutin posílá z chobotu přímo na nás. Při dalším nastrčení chobotu mu tedy dáváme další kousek, ale chobot nastrkuje tak často, že se holt občas nedočká. Za to my jsme se dočkali další spršky! 😀 Sranda to byla do té doby, dokud nepřišel k nějaký špinavý vodě a nepostříkal nás z ní… 😀 Ještě o něco víc nám zatnulo, když jsme mu nedali banán do chobotu a přišel s námi na okraj cesty, kde byla několik desítek metrů hluboká propast. 😀 Byl to bezpochyb pěkný zážitek, na druhou stranu jsou tady sloni v “nepracovní” době přichyceni nepříjemnými okovy a musejí stát na místě. To pro ně určitě není příjemné, když denně ujdou v přírodě několik desítek kilometrů. Celkově bysme to znovu už neabsolvovali. Mít více času a peněz, zvolili bychom jinou verzi, kdy strávíte se slonem celý den, koupete ho, krmíte a má o něco větší svobodu, ale občas bychom si stejně měli uvědomit, že si je lepší některé naše sny ve prospěch zvířat odpustit. Slon patří do přírody, nikoliv na řetězy. Bohužel jsme si jako lidé přivlastnili celou přírodu a využíváme ji ve prospěch peněžního zisku, ať to stojí co to stojí.
Shromažďujeme se a vyrážíme do džungle. Tady to máme moc rádi. Člověk nepřemýšlí, jen si užívá tu všudypřítomnou krásu okolo. Na konci trasy je malinkej zipline přes řeku, kde už na nás čeká tuktuk. Nastupujeme do malé klece pro 4 lidi a posílají nás přes řeku, kde nás chytá další místňák. Je tu i malý obchůdek, tak si kupujeme nějakou zmrzlinu a jedeme domů. Zažili jsme další krásný den, na který budeme určitě rádi vzpomínat. Během cesty skoro všichni usínají, až je to místy neuvěřitelně vtipné. 😀 Všichni jsou tak zvláště hezkým způsobem na sobě naskládaní, Danny si klasicky ustlal na jednu slečnu. 😀 Nemělo to chybu, až jsem z toho nespal, a že já spím při každé vhodné chvíli všude. Možná to bylo do jisté míry tím, že se ten Amík vedle mě zase rozpovídal, ale i tak jsem místy zamhouřil oči a najednoou jsme byli u nás. Vystoupili jsme u nás, běželi jsme rychle pro pivka a něco malého k snědku a pak zase rychle zpět před náš hostel, kde jsme si vyzvedli batohy a rovnou nastoupili do dalšího tuktuku. Sotva jsme řekli pár slov česky a zjistili jsme, že hned vedle nás sedí Tomáš s Verčou z Jarova, kteří se přesouvají také do Bangkoku. Prý měl Tomáš dovolenou jen 2 týdny, ale někde při bookingu se stala chyba a let měli o týden posunutý. Měli na výběr, buď zaplatí nehoráznou sumu za přebookování nebo ještě týden zůstanou, a tak zůstali a vydali se ještě na sever Thajska. Společně jsme dojeli k autobusu, tak ještě něco málo společně popíjíme a pak si nasedáme a jdeme spát. Brzy nás čeká Bangkok!
Gaza