Dnešní probuzení nebylo zrovna jedno to z lepších. Jako vždy nás vyhodil autobus někde na kraji města a navíc jsme sem dorazili okolo 2:30 ráno. Hledat nevyspalej ubytování v tuhle hodinu prostě nechceš. Nasedáme do ťukťuku s holkama z Anglie, který jedou podobnou trasu a potkáváme je už od Vietnamu. Navíc se přidává jeden Rus, který mluví plynule Laosky a brzy na nás začal mluvit i česky – hodně zajímavej týpek.
Když dorazíme na místo, kde se nachází několik hostelů, tak zjišťujeme, že najít nějaké otevřené ubytování za rozumnou cenu bude docela oříšek. Za chvilku to vzdáváme a místo hostelů začínáme hledat nějaké normální místo na ulici, kde bychom mohli složit hlavy. Vyhrávají betonové lavičky před jedním chrámem.

Někde mezi těma lidma spím na lavičce 😀
Když jsme si ustlávali, tak místo vypadalo relativně klidně, ale po probuzení to byl úplný opak. Omylem jsme si lehli na ulici, kde jsou nějaké trhy. Takže po rozlepení očí hned vidím kousek stát několik mnichů a obchodníky, kteří rozkládají deky na ulici, aby na ně mohli položit zboží na prodej. Balíme spacáky, baťohy na záda a jdeme konečně najít nějaký ubytování za rozumnou cenu. To jsme našli kousek od centra, nedaleko řeky Mekong.
Na pokoji jsme se ještě na chvilku prospali a už jsme vyrazili na sraz s Danielem z Venezuely, kterýho známe z Vang Viengu. Nějak jsme se nemohli najít, ale místo toho jsme potkali 3 krásné Korejky, které jsme znali taky z VV. Po chvilce jsme narazili i na Daniela a mohli jsme konečně jít na jídlo a pivka. Daniel procestoval opravdu velkou část světa, tak jsme si vyprávěli společně historky z cest a jen se utvrdili v tom, že tohle je přesně ten život, který potřebujeme. Po jídle jsme se zašli podívat na trh a na jeden místní kopec z kterého jsme chtěli sledovat západ slunce. Nechtělo se nám platit vstupný na nějakej blbej kopec, tak jsme požádali pár lidí, co už šli dolů, jestli by nám nedali jejich lístky a nakonec to vyšlo a my mohli jít v klidu nahoru.

asi nějaký vězni… 😀
Západy jsme viděli už hezčí, ale neurazil, tak jsme se chvilku zdrželi a vyrazili zpátky na trh, kde jsme si každý koupil kalhoty. Potom jsme se s Danielem rozloučili, aby si mohl dát k hotelu motorku a mohli se připravit na večerní párty. Sraz jsme si dali pouličního občerstvení, kde jsme si dali za pár korun eat what you can. U jídla jsme poznali plno fajn lidí a zpříjemnili si občerstvení super konverzací. S plnými žaludky už nám nebránilo nic v tom si koupit flašku whiskey a vyrazit směrem k Utopii, jedné místní diskotéce.
Na diskotéce potkáváme naše známé holky z Anglie na které máme poslední dobou vážně štěstí. Sedáme si k nim, dáváme vodnici, popíjíme pivka a skvěle se bavíme. Později se tady už zavíralo, tak se přesouváme do jedné velké haly s bowlingy. Cestou si musíme vzít ťukťuka, protože je to docela daleko.
Když jsme dorazili na bowling, tak nám došlo, že bychom si dali ještě flašku whiskey, tak bereme zase taxi, který s námi docela dlouho objíždí blízké okolí. Za chvilku se poštěstilo a my si konečně mohli dát opět trochu do nosu 😀 Zpátky na bowlingu jsme poznali spoustu nových známých a dokonce si i zahulili přímo uvnitř s nějakými Italy 😀 Několika hodinová párty se zase docela zvrhla a my zjistili, že si po Vang Viengu neodpočineme ani tady..
Cestu zpátky ťukťukem zabíjíme naším klasickým způsobem – sedět nebo stát všude, jen né vevnitř 😀 Když nás vysadí ve centru, tak potkáváme nějaký Dány. Daniel je už slušně na sračky, tak jde raději domů. My toho máme taky už docela dost, tak zveme Dány k našemu hotelu, kde budeme moct ubalit z našich zásob. Dánové si zahulili, holkám se prý udělalo špatně, tak šli hned domů.. Asi jsme vypadali jak nějaká charita 😀 No nic, čas jít na pokoj, dát ještě nějakej ten bong a honem spát. Zítra toho máme dost na práci.
Danny