Ráno se probouzíme ještě trochu v náladě, tak se jdeme nasnídat a společně s Lucasem jdeme na prohlídku okolí za dne. Lucas by si rád dal nějakej climbing na místních horách, tak o tom taky trochu začínáme uvažovat a obcházíme místní stánky. Cena si ale nerozumí s naším budgetem, takže to budeme muset vynechat.
Naše další kroky směřují k hlavní atrakci – tubingu. Zjišťujeme cenu a taky to, že jsme tady jen tak tak, abysme to dneska vůbec stihli, takže platíme, necháváme si tady žabky a už nám naše gumové kruhy nahazují na střechu. Zanedlouho přijíždíme ke startovacímu bodu. Vyndaváme si svoje tuby a jdeme na věc. Děláme si společnou fotku s Lucasem, kdyby to náhodou mělo být naposledy, co se společně vidíme. 😀 Občas se tady totiž stane, že se nějaký opilý turista utopí.
Abyste dobře rozuměli v čem spočívá tahle zábava, tak si půjčíte tyhle nafukovací kruhy, kterým se říká tubes. Pak vás odvezou k řece, kde na ně naskočíte a necháte se unášet po proudu řeky. Po cestě je 8 barů a obden se otevírají 4 z nich. U každého z nich jsou chytači, kteří vám hází lano, za které se přitáhnete ke břehu a jdete do baru. 😀 Tam vás čeká na uvítanou panák wozky (ad přechozí články něco mezi whisky a vodkou). Trať je dlouhá 3 km a všechny bary jsou hned na prvním kilometru, čili téměř nikdo nedokončí trať za včasu. 😀 V 17 hodin se totiž musí vracet tuby, jinak se platí doplatek, takže drtivá většina lidí zůstává v posledním baru, kam přijíždějí mini busy a vyzvedávají zbytek lidí za menší poplatek.
Naskakujeme a necháme se unášet proudem. První laso, první panák a objednáváme první shotguny, čili klasický pivka v plechu, do kterých se udělá díry naspodu plechovky a s otevřením se to začne pít na ex. Nahrával jsem to, ale GoPro nás opět zradila a přestala fungovat. Začínáme tu značku nenávidět. Ta svině nemůže selhat na konci dne, musí to udělat hned při prvním videu… 😀 No nic, objednávám další pivka a Danny si nasazuje jednu boxerskou rukavici a mydlí se tam s nějakým klukem. 😀 U barů je vždy i menší doprovodný program, takže se tady člověk nenudí. Někdo tady hraje basketbal pod kropící vodou, někdo se tu mydlí jako Danny, někdo hraje pinčes a někdo se neúspěšně jako já snaží přejít po kladině nad propastí s vodou. 😀 Seznamovaní je tady naprosto easy, takže o holky není nouze. Danny tomu svýmu protivníkovi dal pěkně do nosu, až mu začala téct krev a domlouvá mu svojí kamarádku, že by pro ní byl vhodný kandidát… 😀
Jelikož je to teprve první bar, tak se vydáváme zpět k řece, kde si skočíme nejdříve pár šipek z menší skály, pak bereme tuby a jedeme dál. Tady se spíš chilluje a kalí, ale jsou ty i nějaký míče, jenže na to nemám čas, protože jsem tady začal dělat DJ na přání a tak obcházím lidi a pak to pouštím z nějakýho pokoje do kterýho ani vlastně pořádně nevím, jak jsem se dostal… 😀 Celý se to tady nějak ztrácí a popravdě ty další bary po cestě už si moc nepamatuju. 😀 Z poznámek co jsem si dochoval jsem se dočetl, že Danny ještě sbalil na party v posledním baru buchtu toho kluka, se kterým boxoval, ale to je asi tak vše. 😀
V posledním baru jsme nasedli do minibusů, které nás odvezly zpět. Vzali jsme si žabky a šli zpět na pokoj. Dáváme něco málo k jídlu a za chvilku vyrážíme do Sakura baru na chlast zadarmo. Tady už to probíhá klasicky, chvíli hrajeme beerpong, dáváme nějaký balónky, balíme Korejky, kterejch tu je snad milión. Danny dostává flaškou od nějakýho agresivního ladyboye, na což už jsme u nich docela zvykli. 😀 Pak jdou kluci do Rasta baru, kde si z happy menu (A4 popsaná od shora dolů drogama) vybírají opiáty v cigaretě a srážíme se na hostelu, kde nám Iron, kterej tady tomu šéfí dává ještě pytel hulení, abysme měli zábavu a seznamuje se s Danielem (Venezuela), Claire (USA) a Rubenem (Španělsko), kteří se všichni znají ze Šanghaje, kde pracují. Společně si sedáme na verandu a kouříme trávu. Odpalujeme i opium a jelikož necháváme kolovat i bong, tak se v jednu dobu stalo, že jsme měli v jedné ruce brko, v druhé opium a obouma jsme ještě dávali hity z bongu. 😀 😀 No prostě idylka uprostřed Laosu v partě těch nejlepších lidí… Pomalu ani nevíme, jak jsem se dostali do postele. 😀
Gaza