Odpoledne přijíždíme do hlavního města Laosu, Vientiane. Odvezli nás klasicky někam do prdele, a že nás prý svezou za 15k KIP (45 Kč) svezou k hostelům, kde se ubytovávají všichni backpackers. Vzhledem k tomu, že jsme neměli moc na výber, tak to platíme a skládáme se do malých jeepneyů, které jezdili i na Filipínách. Byli jsem tam jak sardinky, tak hned vytahujeme bong, aby to nebylo takové utrpení… 😀 Cestou si povídáme se všemi cestujícími, jak je tomu zvykem a pak přijíždíme do hlavní části pro turisty.
Na výběr tady máme asi ze dvou nebo tří hostelů, které jsou naprosti sobě. Lucas zůstává v jednom, kde jsou doormy a kde taky zůstává drtivá většina cestujících. Já s Dannym jdeme ještě na obhlídku. Potkáváme i Cenka se svojí ženou a tak hledáme společně. Procházíme toho docela opravdu dost, ale cena nikde není taková, jakou bychom si představovali… Po čase se od Cenka odpojujeme, že sehnali něco dražšího, ale zároveň moc pěkného a my pokračujeme v hledání. Tedy spíše se vracíme na začátek, kde jsme nakonec usmlouvali ubytko za 80k KIP (240 Kč). Bereme to, ubytováveme se a jdeme hledat pivka a jídlo. Ani ty však nebyli moc levné (45 Kč) a tak si říkáme, kdo to zase kur*a psal, jak moc je Laos levnej a že je to nejlevnější zem v tomto okolí… :-X Dáváme nějaký jídlo a jdeme zpět. Domlouváme nějakej fotbal s místníma na další den a jdeme spát. Ráno vstáváme a čeká nás prohlídka okolí.
Ráno vstáváme a čeká nás prohlídka okolí. První jdeme na snídani, kterou jsme si vyhlídli včera večer. Super akce, jen škoda, že to zrovna neplatilo v neděli. 😀 A tak se sebereme a jdeme tam, kde jsme včera večeřeli. Těstoviny byli překvapivě fajn, tak se spokojeni vydáváme hledat lístky na další den na autobus do Vang Viengu. Jelikož máme mapku, tak navštěvuje i několik chrámů. Je to tady velice upravené, takže se je určitě na co dívat. Druhý chrám můžeme navštívit i zevnitř, a tak se kocháme vnitřními malbami a jsme mile překvapeni. Cestou do královského paláce jsme našli i jednu indickou restauraci, kde můžeme uspokojit naše hladové veganské žaludky za velice příjemnou cenu. Bohužel si tady nemůžeme dát pivo, protože to vlastní dva muslimové. Jeden z Malaysie a druhý z Indie. Že prý si ale můžeme koupit pivko naproti a přijít k nim, což se zdálo jako velice slušná nabídka, jelikož bylo pořádný horko. Rozhodli jsme se ještě dojít ke královskému paláci, který byl opodál, ale ztroskotali jsme na stráži, která nás nepustila ani do areálu, a tak jsme fotili akorát přes mříže.
Cestou zpět jsme si koupili pivka a stavili se v indické restauraci. Jídlo bylo perfektní, ostatní jako vždy u našich východních bratrů, kteří si s vegetarianským jídlem umí vyhrát. Po jídle jsme se vydali hledat znovu ubytko, protože jsme už nechtěli zůstavat v hotelu, ve kterém jsme byli ubytováni, ale na nic nového jsme nenarazili, a tak jsme se rozhodli přesunout za Lucasem do doormu. Než jsme tam došli, tak jsme se potkali na cestě, tak mu říkáme, že se k němu jdeme ubytovat a on zrovna vyrážel na nějaké chrámy, tak mu říkáme kam jít. Domlouváme si ubytko a jdeme si pro svoje bágly. Cestou zpět do hotelu opět potkáváme Lucase a domlouváme se, že si společně na zítra koupíme lístky na autobus do Vang Viengu. Jdeme do nejlevnější cestovky co jsme našli, kupujeme lístky a vydáváme se do nového bydliště. Na pokoji pro 8 lidí, kde jsme zatím ve 4 k nám akorát přichází dvě pěkné Němky, takže se začíná naplňovat naše přání, abychom měli pokoj plný holek.
Dole už čeká Danny s nějakejma Kolubijcema a Italem okolo padesátky, co cestuje celý život a který to hned na přivítanou ubalil… 😀 Do toho přicházím já a začínáme hrát nějaké hry. Něco málo i vypijeme a později si i dost zhulíme a přesouváme se do vedlejšího hostelu, který má od 9 wozku (ano správně, něco mezi vodkou a whisky) zdarma. Dáváme si skleničku, ale je to totálně nechutný. 😀 Jedna sklenička mi stačí, ale Dannymu to klasicky docela chutná… 😀 Dáváme se do řeči s barmanem z francouzské polynésie a dost nás motivuje k budoucím činům. Jednoduše neví za jak dlouho pojede jinam, ani neví, kam vůbec pojede, ale cestuje po světě a vždy je tam, kde se mu líbí, a tak dlouho, jak se mu tam líbí… 😀 Nejlepší plán je nemít žádný plán a to ho se drží. Společně kecáme, dokonce narážíme i na jednu Slovenku, která teda zase měla na všechno negativní názor, až mě to začalo časem dost srát. Zvlášť pokud je člověk zhulenej, tak na to nemá moc náladu. Pro špatnou náladu jsem si mohl jet do Československa. 😀 Nakonec to balíme a jdeme zpět k nám, kde se setkáváme s Lucasem, který celou dobu hrál biliard s nějakým japončíkem. Z Lucase vypadlo, že se s ním rozešla holka, takže ještě něco málo vypijeme a zhulíme a jdeme spát. 😀 Klasicky na doorm jako poslední, takže jako myšky vplouváme do postele a rychle usínáme.
Gaza