Ráno odchází z pokoje první Ali a za ní hned Italka, která se semnou prý snažila rozloučit, ale neúspěšně. Není se čemu divit po pár předchozích dnech (nebo týdnech?:D). Za hodinu máme checkout, tak otevíráme pivka a ještě uleháme do postele. Jako obvykle máme na salámu 😀 Beru si 60k VND a jdu ven koupit bong z bambusu, abychom si mohli dát po ránu vietnamskou snídani 😀 Před hotelem potkávám Michala se Zuzkou, který jsme poznali asi před 14dny v Saigonu. Ten svět je vážně malej.
Na pokoji zalehávám do postele a jdeme dělat nahrávku z předchozí noci dokud si ještě něco pamatujeme 😀 Pokoj je po tech 5ti dnech docela v dezolátním stavu. Zjišťujeme, že je checkout už za 14minut, tak dopíjíme pivko, trochu poklízíme a balíme si bágly, který následně necháme na recepci. Míříme si to do Prague pubu, kde bohužel neměli jídlo. Naše hospůdka s pivem za 5k je bohužel zavřená, tak jdeme do jiné kousek vedle s pivem za 6k.
V 1 se přidává Ali a nechápe jaký jsme blázni 😀 Čas utíká a najednou zjišťujeme, že nám zbývá půl hodiny do odjezdu, tak jí navrhujeme, že bychom si mohli ještě na chvilku pronajmout hotel 😀 Recepční nám ještě připomíná, že nám to za půl hoďky jede, ale to nás samozřejmě nemůže odradit – Ali kvůli nám poprvé taky málem uletělo letadlo 😀 Na pokoji se s Ali důkladně loučíme 😀 a za chvilku už nám začínají volat a klepat na dveře, že na nás všichni dole čekají. Jdu to paní recepční vysvětlit – nahatej – což jí naštěstí umlčilo a my se mohli rychle vykopat z pokoje. Tolik kyselých xichtů venku jsem ještě neviděl, ale taky bych nebyl asi moc nadšený kdybych musel takovou dobu čekat 😀
S Ali si dáváme pusu na rozloučenou a jelikož mi čouhá z baťohu bong, tak si hned dáváme. Jdeme vyzvednout další lidi se skupinkou, který už dávno čekali před hotelama. Ještě s Gazou jdeme do obchodu pro pivka a to už na nás nikdo nečekal, ale naštěstí jsme je našli a dohnali 😀 Všichni se zastavujeme u hlavní silnice, kde čekáme na minibusy, který nás dovezou k autobusu. Celkově je tahle procedura pekelně zdlouhavá. Při nástupu do minibusu se seznamujeme s jednou překrásnou Američankou Jenny původem z Vietnamu. Gazův batoh s námi pro jistotu vůbec neodcestoval, protože zůstal ležet na silnici. Odevzdaný přístup Gaziče pobavil celý minubus a mohli jsme vyrazit – snad nás doženou 😀
Za chvíli vážně Gazův batoh přijel s nějakými Angličanky 😀 Dáváme oslavný bong, když v tom se k nám přidává Cenk z Turecka, kterého jsme poznali na první lodi v Halong Bay. Seznamujeme se i s Lucasem z Brazílie a všichni 4 si dopřáváme Vietnamský tabák. Přidal se k nám i řidič autobusu, který si dal pořádnou hlavu 😀
V buse zabíráme taktický místa dole, což se za chvíli ukázalo jako největší chyba, která na nás zanechá následky asi navždy 😀 Pro představu – leží vedle sebe 5 lidí, takže se pomalu nelze ani otočit, jelikož jsme dole, tak je nad námi cca 30cm. Samozřejmě tady nemáme ani okna. Jestli v týhle kobce budeme muset být slibovaných 18-20hod, tak už náš život nebude nikdy jako dřív 😀 Zvlášť, když si člověk nemůže ani sednout. Tohle bude prdel 😀 A to jsme netušili, co nás ještě čeká…
Ze začátku to moc na sleeping bus nevypadalo. Všude barevný světýlka a hlasitá muzika. Do toho se nám začali násobit všechny kocoviny z předchozích dnů, které jsme vždy umlčeli pivem. Proto byla první zastávka docela vysvobození. Problém nastal u stánku, kde prodavačka neuměla anglicky, nerozuměla ani ukázaným dvěma prstům na ruce. Podle nás neumí ani Vietnamsky. Proto se můžeme s jídlem rozloučit, ale už ted je znát, že jsme dneska nic nejedli. Sedáme si ke stolu, kde sedí i jeden starší Vietnamec. Když vytahujeme bong a dáváme si, tak si nás hned začíná fotit. Jelikož děláme neustále nějaký píčoviny, tak jsme na to už zvyklý. Nabízíme mu taky a říká, že to měl naposledy před nějakými 30ti lety, když mu bylo 15. Dost ho to rozsekalo a všichni jsme se tomu náramně zasmáli. Když šel Gazič na záchod, tak mě najednou chytá za ruku řidič autobusu a vede mě někam stranou. Tam už u stolu sedí několik Vietnamců, připravují mi jejich větší bong a už mi ho cpou do pusy. Dávám si pořádně, tak chválí mojí kapacitu plic a s výtlemem se setkávám s Gazou a jdeme zpátky do pekla v podobě jezdící kobky 😀
V autobuse ob jedno místo vedle mě začíná zvracet mladá holka. Jen tak se na sebe s Gazou koukáme, co je tohle zase za očistec. Bohužel je jí tak špatně, že chce zastavit u hotelu a zůstává. Nejhorší chvíle nastaly, kdy přestala hrát muzika a šlo se spát. Najednou se probudím a je 10cm ode mě cizí znetvořený obličej a čumí na mě. Začínám řvát, že to probudí celý autobus včetně mě a Gaziče. Připadám si, jak ten válečný veterán, který vedle nás spal cestou do Hanoje. Takovéto sny se neustále opakují. Později už nevím, co je sen a co je realita. Nejhorší je, že si nelze sednout a furt mě to táhne do snu. Snažím si držet víčka, abych nespal, ale nejde to prostě. Nejzajímavější na tom je, že Gaza měl úplně ty stejné stavy a proto ho dost vyděsilo, když jsem začal řvát ze spaní 😀
Najednou zastavujeme a řidič si jde lehnout vedle mě 😀 Začíná nám docházet, že celou cestu řídí jen jeden člověk a jde se vyspat 😀 Takhle zaparkovaný stojíme asi 5 hodin při kterých zažíváme s Gazou muka. Když začíná svítat, tak se řidič budí a popojíždí kousek k Laoským hranicím. Tam to byl taky pěkný porod, protože celníci vůbec neví, co mají s pasy dělat. Po dlouhé chvíli konečně jdeme na Vietnamskou stranu. V příkopech jsou převrácená auta a celkově to tady vypadá dost zajímavě 😀 Laoská strana nebyla o moc lepší, dokonce se nám začaly podlamovat kolena při vyplňování víz. Těch několik hodin na hranicích nás málem zabilo, ale potom byla cesta autobusem o poznání lepší a my za nějakých 10 hodin s pár přestávky dorazili do Vientianu – hlavního města Laosu. Nakonec cesta trvala celých 25hodin a od té doby nikdo z účastníků zájezdu neřekne tomu autobusu jinak než AMAZING BUS 😀
Danny