Ráno jsme měli teda hodně co dělat se vstáváním. Vůbec se nám nechtělo z pokoje, ale nakonec jsem přemluvil svoje tělo aspoň k trochu spolupráce a za velkých obtíží se dostavil na snídani. U snídaně říkám Argentincům co se včera vechno dělo a vysvětluju jim, že kvůli tomu Danny ani nemůže vstát z postele. 😀 Cestou zpátky jsem jen zamával lidem z vedlejší lodě, kteří vypadali podobně a zaplul jsem zpět do kajuty.

Po nějaké době jsme dopluli zpět do přístavu, kde nás dovedli k silnici, že počkáme na minibusy. Přijeli 2 a začali postupně skládat lidi dovnitř. Nikam jsme nespěchali, protože tam lidi byly tak narvaný, že přetékali ze dveří. 😀 A tak jsme zůstali sami venku. Přijel taxík a my jako jediní jeli taxíkem jen pro nás. 😀 Za nedlouho jsme přijeli do nějaké restaurace, kde nás čekal oběd. Sedli jsme si ke stolům a nakonec nás trochu prohodili, takže ačkoliv jsme seděli úplně vedle sebe, každej seděl u jiného stolu… 😀 Tak jsme aspoň navazovali nové kontakty a bavili se. 😀 Turisti tady prostě nemají chybu! Dali jsme si jedno pivko a pak nás zase usadili do minibusů, ale tentokráte jsme byli pěkně narvaní. Danny seděl nad kolem, takže místa ještě o něco míň. No, mě to místo čekalo na druhou půli… Na zastávce jsme aspoň potkali Ali, tak jsme pokecali o tom jaký to bylo a dozvěděli se, že byla na druhých spojených lodích v zátoce.

Pak už jsme se vydali na cestu zpět. Cestou jsme kecali o fotbale s jedním Belgičanem, doporučovali jsme mu Filipíny a brzy jsme byli zpět v Hanoji. Šli si udělat hygienu a pak jsme šli na řízek do Prague restaurace. Servírka nám řekla, že není, ale asi za půl hoďky přišla manželova majitelka Pavlína (taky Vietnamka) a řekla nám, že ho mají, že to není problém. 😀 Tak jsme si ho teda objednali, ačkoliv místo brambor s hranolkama a brzy jsme trochu litovali, protože byly nasáklé olejem a vzhledem k tomu jak nám bylo, jsme se raději odebrali zpět. Cestou jsme se ještě zastavili na pivko za 5, jestli tomu nepomůže, ale po 20 minutách co jsme ho pili jsme šli zpět do hotelu. Ali psala, že je taky zničená, takže jsme se domluvili, že dneska nikam nejdeme.

Jenže pak jsem si psal se svojí holkou z Filipín a ta mi napsala, že to mezi námi končí, takže jsem rozhodně neměl náladu čumět do stropu. Dannymu Clianne taky neodepisovala, tak jsme si říkali, že to moc nadějně nevypadá a co jsme si vlastně kur*a mysleli. Rozhodli jsme se, že přece jen pár drinků dneska dáme a v tu chvíli napsala Ali, jak to teda s námi dneska vypadá! 😀 Poslala nám svoje souřadnice, kde bydlí, tak jsme se ji vydali hledat. Cestou jsme se brodili přes tisíce místních motorek, že ti občas při tom kličkování přijde, že na některé z nich i sedíš 😀 ale nakonec jsme našli jejich guest house. Uvnitř jsme potkali i pár dalších lidí, co chtěli jít na pivo a Danny narazil i na jednoho černocha, se kterým hledal náš hotel… 😀 A tak jsme se všichni vydali na pivo. Jenže to vedl nějakej týpek podle mapy v iPhonu a evidentně nevěděl kam jít, tak jsme peleton převzali s Dannym a Ali a šli jsme jim ukázat, kam na pívo… 😀

Dovedli jsme je k nám, kam chodíme vždycky a ve 12 lidech se usadili na malé vietnamské stolečky. Do nás padly piva okamžitě a obsluha tady vázla, tak jsme se s Ali domluvili, že zajdeme na vodnici do Basu. U vchodu už na nás svým krásným hláskem volá Sydney, že má radost, že jsme zase tady a pusinkovala nás. 😀 Ali se smála, že se tomu ani nediví a my jen objednali „jako vždycky“, čili vodnici a kyblíky za poloviční cenu. 😀  Nejdříve jsme seděli venku, kde Ali pronesla větu „Jak se tohle vůbec stalo, že jsem byla doma unavená a teď tady sedím s vámi a přede mnou 4 kyblíky“! 😀 Pak jsme se přesunuli dovnitř a začaly proudit davy lidí jako vždycky. U našeho stole se to střídalo jak na běžícím páse. Nemluvící Vienamec nám nosil panáky a neustále měnil uhlíky a mezitím jsme vedly rozhovory s lidmi z různých koutů světa. Danny foukl tomu Vietnamcovi do píšťalky co měl na krku a seběhli se na něj vyhazovači, že to nesmí dělat… 😀 Teda anglicky nikdo z nich neuměl, ale Danny se s nimi bavil skrze slova jako „muay thai“ a „kickbox“… 😀 😀 Do toho u nás začala shakeovat nějaká buchta zadkem, tak jí hned Ali zkontrolovala zadek jak to dělá a do toho se přidal i Danny s tou kontrolou… 😀 Každopádně party v tady u nás končila, takže se dáme zase do pohybu.

Kormidla se toho ujmul ten co nemluví, neslyší a jel na motorce vyndanej, aby ukázal kam jít. My už šli na jistotu a uklidňovali ostatní, že tahle cesta temnými uličkami opravdu vede do toho clubu, kam nás tedy později došlo skoro padesát. Vevnitř se nám nějak nechtělo bejt, tak že zajdeme na chvíli ven, něco zakousnout… Mezitím co šla Ali pro banh mi, tak já jsem se snažil dát do kupy jednoho Australana, co tam zvracel a ležel na lavičce, aby tam takhle neležel, že ho někdo obere. Jenže to byl trochu beznadějnej případ, tak jsem mu řekl, ať mi dá všechny svoje věci, že mu je dám zítra. No a tak mi dal svůj iPhone, peněženku s penězma, creditku, doklady, lehl si a zase spal dál. 😀 Mezitím Danny sehnal zase bonga, tak už to tam začal rozjíždět. 😀 Každopádně jsme se dohodli, že ho tam nemůžeme jen tak nechat ležet a posadili jsme ho na židličku mezi nás, načež opakoval, že jsme legendy. 😀 Nakonec jsme ho dovedli do Backpackers, protože to tam známe dost dobře a moc nám za to děkoval. Byla to fakt fuška, protože jsme ho ve dvou táhli, pomalu za sebou vláčel nohy a do Backpackers Hostelu to bylo asi 20 minut. 😀 Vrátili jsme mu věci, zapsali jsem mu kontakt na nás do poznámek, ale zřejmě si to ani nebude pamatovat a vydali se doprovodit Ali domů. Ta byla už hodně opilá, takže jsem ji tam jen dovedli a vydali se trochu bloudit cestou domů. Tam jsem zalehl, Danny ještě vyžral celej bar a šel taky spát. 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>