Tohle probuzení bylo značně netradiční. Ležíme si v našich lehačkách (něco mezi sedačkou a lehátkem ve sleeping buse) na pětce v poslední řadě. Probouzí nás amok staršího Vietnamce hned vedle mě. Pasažér z druhé strany se ho snaží uklidnit a drží ho. Zřejmě nějaký válečný veterán, který měl nějaký divoký sen.

No to ten den začíná a to nás čeká ještě několik dlouhých hodin do Hanoje. Od této chvíle toho už moc nenaspím a proto vítám příjezd v brzkých hodinách do města. Naše první kroky směřují do místního KFC, kde si musíme dobít mobil a zjistit podle lonely planet, kam máme vyrazit. Po chvilce vše vyřešíme a jdeme chytat taxíka. Což se stalo nadlidským úkolem. Podle doporučení chytáme jen zelené taxíky, kterým říkáme maliny, protože mají podobný název. Nakonec se poštěstilo a my se vydáváme do staré části Hanoje.

Jdeme se najíst, ale náš výběr byl katastrofální… Objednáváme si pizzy, ale to se vážně nedalo žrát 😀 Sladký těsto a k tomu klasické ingredience, no humus. Zase se nám potvrdilo, že takové jídla v Asii jíst nemáme, ale ono je to po několika měsících těžké a chuť je větší. Aspoň to pivko se tady dá pít.
S plnými žaludky nás čeká další úkol a to jest najít levné ubytko. Obejdeme pár hostelů, ale vše je docela drahé. Z nouze zkouším jeden docela hezký hotel a cena se mi podařila srazit na 9USD za pokoj. Takže bez váhání bereme, dáváme sprchy, převlíkáme se a vyrážíme do města hledat levné restaurační zařízení a piva. Na ulicích jsou tisíce skútrů a chodníky zde prakticky neexistují, protože se z nich stává parkoviště pro skútry. Pohybovaní po silnicích se rázem stává docela zábavou a my si připadáme, jak ten zajíček ze starých arkádovek, který přebíhá silnice. Jen my máme jen jeden život 😀 Celkově má Hanoi specifickou kouzelnou atmosféru a hned si to tady zamilováváme.

Po pár pivkách v místních pouličních barech, kde pivko seženete za 5k VND, se vydáváme najít nějakou shishu. Zaujal nás jeden bar jménem BASE. Shishu jsme usmlouvali za rozumnou cenu a hlavně tady mají velké kýble s cocktaily 1 plus 1 zdarma. Objednáváme Long Island icetea za 250k VND a musíme říct, že tady vážně panáky nešetří 😀 Hned se seznamuju s místním vyhazovačem, který sice neumí moc anglicky, ale i přesto si nějakým způsobem dobře rozumíme.

Během chvilky se sem nahrnulo několik desítek mladých lidí a už se to začíná zvrtávat v dost velkou párty 😀 Dokonce i mříže od klubu se zatáhly a my si můžeme užívat podle libosti. Za nějaký čas se Gaza rozhodne jít na hotel. Raději mu nechávám veškeré cennosti kromě mobilu, abych zase něco neztratil nebo neutratil milion:D Seznamuji se s místníma holkama a rozhodujeme se jet na další diskotéku. Problém nastává, když chci zaplatit taxíka a vzpomínám si, že nemám vlastně žádný peníze, který jsem nechal Gazovi 😀 Posílám holky dovnitř, ale nepamatuju si jméno hotelu a cestu už vůbec ne 😀 Říkám taxikářovi, aby chvilku kroužil po okolí, jestli si náhodou nevzpomenu, ale bohužel… Nakonec ukazuju na nějaký jiný hotel a utíkám z taxíku 😀 Toulám se po nočních ulicích a jsem totálně ztracený v noční Hanoji. Za chvilku zjišťuji, že nemám už ani mobil. Musel mi někde vypadnout. Jedna z teorií je, že jsem ho nechal taxikářovi jako zálohu, ale zapomněl jsem na to, když jsem začal utíkat. Snad takovej dement vážně nejsem 😀 Karma mě dohnala hodně brzy a já návrat za holkama pomalu vzdávám:D

Po chvilce zastavuju jednoho týpka na motorce, jestli by mi nemohl pomoct. Naskakuju k němu, ale hotel, který nevím kde je a neznám ani jeho jméno, se hledá fakt špatně. Asi po pul hodině ztrácí trpělivost a hází mě k backpackers hotelu, kde budím recepční a napojuju se na internet, abych mohl napsat Gazovi. Ten se mi to snaží vysvětlit, tak naskakuju k dalšímu týpkovi na motorku a jedem zase kroužit po městě. Bohužel zase neúspěšně. Situace vypadá zoufale, tak se zastavuju u nějakých bezdomovců a dávám se s nimi do řeči. Nabízí mi místní pálenku, tak si dávám a zvažuji jednu noc jako bezdomovec 😀 Po chvilce jde okolo nějaký černoch, tak se s ním dávám do řeči a připojuju se k němu. Snaží se mi pomoct, ale narážíme zase na backpackers hostel, kde jsem už po třetí. Děkuju mu a jdu zase pryč. Když už jsem to nejmíň čekal, tak narážím na náš Hanoi Legend hotel a nemohu věřit vlastním očím 😀 Budím recepční a jdu hned do postele po náročné noci 😀

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>