Dopoledne se zvedáme z postele a máme namířeno do obchůdku s banh mi. Jakmile posnídáme, jdeme ke Kimmy na první přezkoušení.  Látka vypadá dobře, velikost taky, takže ladíme drobné detaily, aby se mohlo začít sešívat natvrdo a odcházíme pryč. Taky nás tady hodně lákají boty na míru a určitě si chceme někde udělat ještě pár košil na míru, takže jdeme na další obhlídku. Procházíme si uličky a na oběd se stavíme do stejné hospůdky jako včera na pivko za 5,- Kč. Danny si objednává tempuru, kterou mi doporučovala Korina, ale mají tady nějakou z řas, tak já zůstávám u nějaký klasický rýže. Docela jsme se načekali, ale jídlo stálo za to. Tempura vypadal hodně zvláštně, ale chutnala výborně! Takže příště jdu do tempury taky.

Po jídle jdeme ještě obejít poslední ulice v okolí a brzy na nás pokřikuje servírka, abychom šli zase na pivko za 3,- Kč, tak jdeme… 😀 Dáváme pivko do jedný, do druhý a jdeme dál, máme ještě nějaké povinnosti. Po několika dalších metrech narážíme na další švadlenu. Tentokráte se jedná o dvojí obchod. V jednom se dělají boty, v druhém nabízí kvádra a košile. Kvádra už máme, takže ji odmítáme, prý jsme si neměli dělat kvádra u Kimmy, protože je drahá, ale když ji říkáme za kolik to máme, tak zklapne. 😀 Nás ale zajímají její košile, takže smlouváme cenu a podmínky. Začíná první přeměřování, vybíráme kombinaci látek a domouváme se, že pokud to bude stát za to, necháme si u ní udělat další. Boty ještě musíme pořádně promyslet do zítra.

Jelikož je na nějaký větší kalení ještě čas, jdeme si půjčit kola a pojedeme se podívat k moři. Prý tu jsou dvě hlavní pláže, ale jedna je prý under construction, takže se pojedeme podívat na tu neopravovanou. Platíme dolar za kolo a vyjíždíme. Dannymu nějak blbne brzda a má chuť ho poslat ze skály 😀 ty kola byly docela ve špatným stavu, ale zase co byste čekali za dvacku… 😀 Měníme se a jedeme dál. Probíhají tady přípravy na přicházející svátek tet, takže se město rozsvěcí do krásných barev a ještě tak vylepšuje pěknou historickou část, která je zaznamenána na seznamu UNESCO. Pak jedeme na druhou stranu k moři a asi za 20-30 minut přijíždíme na pláž.  Ta je docela pěkná, jsou tady velké vlny a široko daleko ani živáčka, až na pár místních babek, které se nás snaží někam zatáhnout na jídlo nebo co to vlastně chtěli…

Cestou zpátky narážíme na ulici na jednu žabku, která velikostně více odpovídala Dannyho noze, tak ji mění a pokračujeme zpět k nám. Chlápek z půjčovny kol už tady není, tak mu je tam parkujeme a jdeme na pívo. Ani nevím proč, ale dali jsme šanci hned té první hospůdce a jak si tak popíjíme, dáváme se do konverzace s párem od vedlejšího stolu. Přizvali nás, abychom se k nim připojili a tak si přisedáme. Jody a Garry věkem odhadem kolem padesátky jsou z Austrálie. Jody hodně pracuje s lidmi a podle slov Garyho má všechny ráda, včetně Amíků, na které Gary dost nadává. 😀 Taky jsme si hodně rychle padli do oka! Kecáme snad úplně o všem a velice si rozumíme. Dokonce dostáváme i pozvánku k nim domů do Perthu, takže se tam jistě brzy setkáme! Piva do nás padala jedno za druhýma celé to hodně rychle uteklo, až se s nimi loučíme, prý bohužel už zítra odpoledne odjíždějí. My dopíjíme poslední pivo a odebíráme se na pokoj.

naše restaurace s pivkem za 3,- Kčnaše restaurace s pivkem za 3,- Kč

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>