Po příletu do Kuala Lumpur jsme procházeli letiště a zjišťovali informace, jak se dostaneme do centra. Do toho mi přišla sms od kamaráda, že čekají dítě. Přílet začal tedy ideálně a my mohli pomalu hodit za hlavu špatnou zkušenost z předchozího dne. Zkoušíme vyjít ven z letiště, kde dostaneme opravdu pořádný direkt od vedra a vlhka. Já si uvědomuju, že jsem zapomněl mikinu v letadle nebo někde na letišti. No teď nám to rozhodně vadit nebude a říkáme si, že to klasicky vyřeší budoucí Danny a Gaza až budeme za pár týdnů znovu v KL kvůli přestupu.

Začíná tropický slejvák a zjišťujeme, že se pěšky do centra asi nedostaneme 😀 Kupujeme nějakou kartu, kterou si v automatu nabijeme a nasedáme na rychlovlak do stanice KL Sentral, což je hlavní vlakové nádraží a naše útočiště v KL. Na nádraží za námi přijde velice sympatická a hezká Němka, která říká, že vypadáme zmateně a jestli nám může pomoci. Chvíli se s ní bavíme o našich plánech a my se následně snažíme zajistit nějaké spojení z KL do Singapuru. Moc se nám to nedaří, tak hledáme nějaké jídlo. V restauraci nás několikrát ujišťují, že se dá platit kartou. Bohužel nešlo a Gaza chytá hrábě a posílá všechny do píči 😀 Není pro nás příjemné vybírat nebo měnit zbytek dolarů, které nám zbyly kvůli jednomu jídlu a zaplatit ještě víc za poplatek než za jídlo. Naše důvěra k Asiatům je na bodu mrazu.

Hledáme autobusové nádraží, kde potkáváme policajta za okýnkem s nápisem ACAB 😀 Směje se na nás a my tohle musíme vyfotit 😀 Na autobusovém terminálu se snažíme koupit lístek na vlak, ale nelze platit kartou a nějaká bába nám chce vyměnit dolary za úplně jinou cenu než má na tabuli. Začínáme být už pěkně nasraný a raději si teda vybereme nějaký Malajsijský Ringyty. U jednoho okýnka nám říká, že nic přes noc nejede a musíme v nějaký blbý čas přes den. Zkoušíme jiný okýnko a najednou něco jede. Nechápeme, ale kupujeme. Cestou nazpátek na KL Sentral jsme už pěkně vyřízený a nasedáme do metra. V klídku si sedíme a furt na nás někdo kouká víc než jsme byli za celý den zvyklý. Nějak nechápeme a je nám to divný. Všude jen samé muslimky a nevraživé pohledy. Za chvilku následovalo hlášení, že sedíme ve vagónu pro ženy 😀 Zbývá pár stanic, tak už na to kašleme a říkáme si, že budeme kdyžtak dělat blbý – umíme být vždy velice přesvědčivý 😀 Každopádně nám to přišlo jako dobrý nápad, zvláště ve večerních hodinách by se nám to pro naše kamarádky líbilo i v Praze.

A.C.A.B. :DA.C.A.B. 😀

Po příjezdu do KL Sentral se snažíme najít Petronas Tower. Ptáme se lidí, ale někdo dokonce nevědel, co to je. Jsou to takový ty dvě velký budovy na který koukáš každý den, ty ňoumo. Snažíme se řídit aspoň směrem, ale nějak se nám ho nedaří ani spatřit, protože bylo okolo nás spoustu mrakodrapů, které se nám nepodařilo obejít a ani projít. Z jednoho nás vyhodila ochranka, tak nám aspoň pomohl jeden policajt na kterého jsme naráželi celý den a řekl nám, že je to docela dálka a ať raději jedeme metrem. Když jsme vylezli z metra a zahlédli ty dvě hovada, tak to na nás udělalo docela dojem. V životě jsme tak velké mrakodrapy neviděli a moc se nám to líbilo.

#2cur4ci#2cur4ci

Petronas Twin TowersPetronas Twin Towers

Jelikož bylo docela dost pozdě, tak jsme se rozhodli začít hledat ubytování. Bohužel se nám nedařilo nic najít, tak jsme se šli najíst do KFC:X. Brali karty a s plným žaludkem to určitě vymyslíme snáze. Po jídle potkáváme nějaký policajty, kteří se ptají, co se mi stalo s rukou a jestli jsem se aspoň pořádně popral (na to, jestli to mám z bitky se ptalo každý den až do sundání sádry opravdu hodně lidí). Říkám mu, že jsem měl nehodu se skleničkou a vidím zklamaný výraz v jeho očích a že je to teda nuda 😀 Posílají nás směrem k čínské čtvrti. Po cestě narážíme ještě na nějaký araby a bavíme se o fotbale. Když jsme dorazili do čínské čtvrti, tak bereme hned první hostel, protože je okolo půlnoci a my jsme dost vyřízený a jsme rádi, že máme vůbec kde spát. Dáváme každý sprchu, přebalení ruky necháváme na ráno, zaleháme a říkáme si naše pocity. Obecně se nám KL dost líbilo, všude plno příjemných muslimu a lidí který si vás neustále prohlížejí. Horší je to pro mě s počasím, neuvěřitelné vedro a vlhko. Normálně moc dobře takové vedro nesnáším a do toho celý den baťoh na zádech. Sádra po loket tomu taky moc nepomáhá. Navíc jsou tady všude přepálený klimatizace, tak jsme zvědavý, jak si s tím poradí naše zmatená imunita. Hlavně že jsme po pár nocích v posteli a jdeme spát, což mi po tolika zážitcích šlo velmi těžce.

 

Danny

<<PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>