Gaza ráno nemůže uvěřit, že jsem si včera konečně nadobro sundal sádru. Poslední měsíc jsem neustále tvrdil, že za týden maximálně dva bude dole a konečně jsem se odhodlal 😀 Bohužel je stav ruky horší než jsem předpokládal. Nejenže nemůžu hýbat s malíčkem a částečně s prsteníčkem, ale nemůžu hýbat i celou dlaní. Dost mi to zkazilo náladu, ale naštěstí mám nejlepšího parťáka, kterej mi je hned oporou a přestávám pochybovat o uzdravení! Jen ty stehy na který jsem se vysral nevypadají moc k světu 😀 Pak se balíme, abychom mohli rychle hodit věci k Tonymu a zajít si na pořádný jídlo! I když jsme stále docela smutný z odloučení holek, tak se to přečkává mnohem lépe v krásném teplíčku s chutným a levným pivkem a jídlem v ruce! Už od začátku si Vietnam zamilováváme. Učíme se základní fráze Vietnamsky, takže naše návštěvy obchodů májí vždy stejný scénář „Xin cháo, hai bia (hoi), lam ón! Cảm ôn! tâm biết! – Dobrý den, dvě (točený) piva, prosím! Díky! Nashle!“ My se prostě nikde neztratíme 😀

K dnešní snídani vyhrála vypečená bagetka zvaná báhn mí. Jsou tu s ní stánky na každém rohu a cena se pohybuje okolo 30k VND, ale když je člověk schopný ve smlouvání, tak je schopný srazit cenu až na 10k VND za vege verzi. (y) Po snídani a pár pivkách dávám roztrhlý kraťasy k jednomu týpkovi na ulici se šicím strojem a můžeme se přesunout na domluvené místo, kde nás vyzvedne autobus. Cesta busem trvá asi hodinu, kde po nás chtějí nějaký poplatek za vstup do areálu. Jako jediný to s Gazou odmítáme zaplatit, protože jsme už dost ostražitý při různých placení poplatků. 😀

Poplatek jsme stejně museli zaplatit 😀 a v dálce už slyšíme střílení z různých zbraní. Už od začátku má toto místo elektrizující atmosféru a sedáme si do stanu, kde nám říkají informace o tomto pozoruhodném systému tunelů, který má celkově přes 200km!!! tunelů a chodeb! Nacházely se zde obytné prostory, provizorní kuchyně, operační sály, dílny, místnosti pro výrobu zbraní apod. Místy jsou zde až 3 patra a vše bylo kopáno vlastnoručně za pomocí lopat a krumpáčů! Značně nás pobavilo, že si Amíci postavili základnu přímo nad tunely a trvalo dlouhé měsíce, než zjistili, proč mají každé ráno mrtvé vojáky ve stanech 😀 Nebo když se snažili Vietcongy vyhnat z tunelů za pomoci kober, které házeli do tunelů. To ale netušili, že posílali hladovým vojákům výbornou večeři. 😀 Jelikož tady amíci se svojí barbarskou technikou dostávali slušně na prdel, tak se toto místo stalo nejvíce vybombardovaným územím napalmem v dějinách lidstva. O to víc nechápeme, jak může být na každém rohu KFC, Mc’shit nebo většinou mladá generace v trikách s americkou vlajkou. Tohle nám vážně hlava nebere! :X

Poté následuje prohlídka okolí, kde Vám na každém kroku ukazují nějaké pasti nebo vchody do tunelů, které by člověk rozhodně nenašel i kdyby hledal dlouho. Je tady i nějaká těžká technika a nakonec dostáváme svolení k prolezení jednoho z tunelů. I když jsme se báli ze začátku, tak jsme chtěli překonat strach. Bylo to úzký tak, že se člověk mohl pohybovat jen kačákama. 😀 Když jsme vylezli, tak jsme byli tak nadšený, že jsme v nestřežený okamžik utekli na začátek a dali si to ještě jednou. Společnost nám dělaly velký pavouci a byl tu krásný chládek – prostě paráda! Následoval přesun ke střelnici z různých kulometů. Byla dost předražená a jediná přijatelná varianta byla střílení každý půl zásobníku – což se mi s rozbitou rukou nechtělo, ale příště si to rozhodně dáme. Nakonec jsme dostali k jídlu nějaký kořen s třtinovým cukrem a bylo to překvapivě dobrý. Nemůžeme si vynachválit, co vše jsme dostali za cca 88k VND a řadíme tento výlet hodně nahoru na seznam poměru cenu/výkon.

pastpast

2 č*raci v tunelu2 č*raci v tunelu

 

Když jdeme k autobusu, tak ke mně přistoupí náš průvodce a ptá se, kde mám mobil. V kapse, kde by asi byl a chci ho vytáhnout. Polejvá mě studený pot, když zjišťuji, že ho nemám. Ty vole, to jsem přišel už po třetí o mobil a hlavně fotky? Ja jsem fakt kokot! Naštěstí mi ho dává do ruky a říká, ať jsem opatrnější. Zbytečná poznámka, ale jsem mu neskutečně vděčný. Tohle že je ten Vietnam, kde se tě každý bude snažit podělat, jak se píše v mnoha cestopisech? Raději si zase uděláme svůj vlastní obrázek.

skybarskybar

Cesta zpátky proběhla v pohodě, jen nás vyhodili na jiném místě. Naštěstí bylo blízko našeho rajonu, kde chyběl pán s mými kraťasy. 😀 Bude to muset vyřešit budoucí Danny – teď se jde na žrádlo a pivo! Jdeme do našeho oblíbeného baru, kde si domlouváme zase happy hour na celý večer. Seznamujeme se zde s jedním fajn Němcem, jednou krásnou češkou (zdravím Alenko, jestli to čteš :D), Angličanem, dvěma němkama a majitelem baru. Padá do nás jedno pivo za druhým a řešíme vše možné. Za chvíli se rozhodneme jít naproti do skybaru, kde by měla být diskotéka a je tam krásný výhled na celé město. Pozdě v noci se vracíme do našeho hotelu k Tonymu, který je už zavřený. Boucháme na dveře a za chvilku nám někdo otevírá. Už nám nic nebrání k cestě k posteli – dobrou!

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>