Ráno balíme spacáky a vydáváme se hledat autobus do centra, který by měl podle všeho stát pár drobných. Na Vietnam máme připravený průvodce Lonely Planet, ve kterém je vše potřebné, takže známe i číslo autobusu. Najít ho bylo velice lehké, cena se trochu lišila, ale jestli zaplatíte 6 nebo 12 Kč už zas tak podstatný rozdíl není. Hlavní je, že jedeme! V centru nás vyhazují a tady se opět ukáže Lonely jako skvělý rádce. Listuji v mapě a jsem blízko vyhlášené ulici pro backpackery – paráda! Procházíme se poprvé městem a nemůžeme tomu uvěřit. Jsme zase úplně v odlišné kultuře. Všude jezdí nespočet motorek a to jakože fakt hodně. Ho Či Minovo město (HCM City), které někdo nazývá jeho starším jménem Saigon, má populaci necelých 8 miliónů a motorku tady má opravdu každý. Je to nejpoužívanější dopravní prostředek, takže těžko budete hledat místo, ze kterého byste neviděli minimálně několik kousků. Na skútr se vlezou nezřídka i 4 lidi a my se nestačíme divit.

Obešli jsme několik hostelů, abychom si udělali obrázek jaká je aktuální cena za ubytování a pak jsme se vydali do toho nejlevnějšího smlouvat. Nakonec jsme ukořistili pokoj za 230k VND (1000 vietnamských dongů je cca 1 Kč, takže velice snadný přepočet). Ubytováváme se tu a pak jdeme na další obhlídku města zjistit další ceny, především piva. Při odchodu mi ještě skáče z jedné ruky na druhou malý ptáček, který je zřejmě velice dobře ochočen a pak už vyrážíme. Tady se nám bude rozhodně líbit více, než na Taiwanu. V jedné z prvních restaurací si dáváme pivka za 10 Kč v lahvi a říkáme si, že jsme moc rádi, že už jsme někde, kde pivo není drahé. Akorát jsme počítali, že tady za tuhle cenu budou velké lahve (0,5l), zvlášť když v Asii taky frčí velké lahve o kapacitě 630 ml. Ale což, dáváme se do řeči s majitelem. Představuje se nám jako Ton a velice důkladně nás učí výslovnost [Thon], což se stane později legendární hláškou. Hned nám nabízí výlety a ukazuje svojí knížečku, kam mu turisti píšou vzkazy, aby se pochlubil, že on je tady ten nejlepší, a že pokud někam chceme, máme si to zařídit rozhodně přes něj. Zatím odmítáme, ale třeba se vrátíme, vždyť je to teprve první místo, kam jsme se usadili…Nás ale více zajímá ubytování, tak smlouváme cenu na dvě stovky za twin bedroom. Říkáme mu, že se sem přesuneme až zítra, že dneska už bohužel bydlení máme a pak se loučíme.

Jdeme dále, jestli najdeme levnější pivo, ale nedaří se, dokud nenacházíme točené za 9Kč (0,33l) v průběhu happy hours, takže si hned domlouváme jasné podmínky za kterých tady budeme pít, čili happy hours pro nás 24/7. 😀 Nejdříve tam teda pošleme prvních hodně rychlých 5 kousků, které v tom horku v mžiku zmizeli, aby jsme se představili, kdo že teda jsme, a že se teda ještě zastavíme. 😀

Tak a teď je čas jít domluvit nějakej výlet na zítra. Chceme tady podniknout minimálně dva, takže obcházíme centra pro turisty, která jsou tu na každém kroku. Vyptáváme se na ceny a možnosti a vyhledáváme toho nejsympatičtějšího a nejlevnějšího prodejce. Po chvilce narážíme na Lac Hong Tours, kde nás velice pěkně přivítá majitel v obleku. Nabídne nám pití a hledá pro nás optimální možnosti. První den vyrazíme na Cu Chi tunely z Vietnamské války. Můžeme si vybrat jestli dopoledne nebo odpo, takže volíme tu druhou možnost, abychom se stačili přesunout s věcma do nového ubytování. Cena za půldenní výlet jsme srazili na 4 nebo 5 $. Tak to by šlo, začínáme mít ten Vietnam hodně rádi! Podmínky domluveny, zaplaceno a je čas se vydat na jídlo. A čím jiným začít, než polévkou Pho. Za 35 kč dostáváme tu nejlepší polévku pod Sluncem. Samozřejmě jsme to přepálili s chili, takže příště musíme být více obezřetní. 😀 Dali jsme si jen polévku, ale nasyceni jsme byli tak akorát, takže je čas to něčím zachladit. A jak lépe, než v místě, kde už jsme byli. Domlouváme se, jestli teda pijeme za happy hours cenu, a pak už nám nosí na stůl jedno za druhým. Něco padne a pak jdeme spát. Teda ještě se stavíme pro pivko, abychom mohli udělat nahrávku z prvního dne ve Vietnamu.

S kabelama se v Asii nikdo moc nesere, ale rozhodně bych tady elektrikáře dělat nechtěl. :DS kabelama se v Asii nikdo moc nesere, ale rozhodně bych tady elektrikáře dělat nechtěl. 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>