Ráno se nám vůbec nechce z postýlky po pár dnech bez postele, ale plánů je na dnešní den hodně, takže se nakonec vykopáváme. Koupi celodenního lístku nakonec zavrhujeme a volíme cestu něco pěšky, něco metrem, aby se to vyplatilo co nejvíce. Předběžnej plán co vidět jsme si udělali už na pokoji, takže by se to dneska vše mělo stihnout bez problému. První dvě tři stanice projdeme pěšky až na přestup, kde nastoupíme do nadzemky. Cestou si kupujeme k jídlu nějakou plněnou placku, která chutnala opravdu skvěle a stála pár dolarů. Tak tohle si tady musíme ještě rozhodně dát později. Vstupujeme do nadzemky a jedeme na konečnou stanici první z pěti místních linek. Danny je cestou od jedné starší paní upozorněn, že tam nemůže pít vodu a ukazujeme na příslušnou ceduli. 😀 Jinak je tady většina lidí na mobilu, protože je ve stanicích wifi zdarma.

Dorazili jsme na konečnou a vydáváme se tedy podle doporučení od Mirase na naší první zastávku – Taipei Zoo. Platíme 60 TW$ (cca 45 Kč) a hned míříme pro něco k jídlu do 7/11, který je dokonce i za branami zoo. Procházíme kolem plameňáků směrem k největší atrakci – pandám. Lidí je u nich samozřejmě spousta a do pavilonu dokonce chvíli stojíme frontu. Uvnitř se moc nezdržujeme, protože to není zrovna pěkný pohled a začínáme si říkat, proč tohle zase podstupujeme. Pak už to jde od desíti k pěti rychle.  Orangutan si přikrývá hlavu velkým listem, aby nešel vidět, tygr se neobtěžuje ani pořádně ukázat, stejně jako drtivá většina všech ostatních zvířat, kteří jsou v koutech co nejdále od lidí. Naplno si uvědomujeme, že jsme za naše peníze podpořili utrpení zvířat a zavazujeme se, že to bylo naposledy, co jsme byli v zoo. Za exotickými zvířaty  už jen do jejich přirozeného prostředí, ale tohle je fakt peklo. Rychle to projdeme až do našeho primárního cíle, tedy ke Gondole, která nás vyveze do hor. Naším cílem je tady Zhinan Temple, kde potkáváme i místní babky, které vám tady zadarmo udělají i nějaký rituál, po kterém jsme se cítili překvapivě velice dobře a plni energií. Většina budov se tady zrovna akorát rekonstruovala, takže na fotky to moc nebylo, ale přece jen jsme něco málo nafotili. Rozhodujeme se, jestli se vydat směrem k další zastávce Gondoly v horách a podívat se tak na čajové plantáže, ale nakonec se přesuneme zpět do města za dalšími památky.

panda, kdo nepoznal... :Dpanda, kdo nepoznal… 😀

cesta Gondoloucesta Gondolou

Zhinan TempleZhinan Temple

v pozadí Taipei 1O1v pozadí Taipei 1O1

Shizan TempleShizan Temple

Shizan TempleShizan Temple

Nastupujeme do Gondoly a potkáváme Taiwanskou rodinu, která se baví anglicky, tak se dáváme do řeči. Prý bydlí v USA a jsou tu teď na návštěvě. Bavíme se o naší cestě, kde jsme byli a nejvíce se pobavíme nad historkou ze Šanghaje. Neříkáme ji úplně celou, trochu jsme ji upravili, protože s námi jede jejich mladá dcera a vůbec před jeho manželkou, když si s ním tak rozumíme. Především nám vypráví, že ho tam okradli při rozměňování peněz a taky okradli i jeho kamaráda v nějakém „baru“, stejně jako nás. 😀 Tak to se hodně bavíme, protože jenom my tři víme, o čem se tam vlastně všichni bavíme. 😀 Vysvětluje svojí dceři, kdo to jsou backpackři, o tom jak se vydáš jen s batohem do světa, bydlíš v nejlevnějších hostelech a potkáváš lidi z celého světa a moc se jí to líbilo, že by taky někdy v budoucnu po škole mohla vyjet. (y) Dole se loučíme a pokračujeme každý svojí vlastní cestou.

cesta směrem na čajové plantážecesta směrem na čajové plantáže

Naší další zastávkou je Chiang Kai-Shek Memorial Hall (Čankajšekova památní síň) a je to tady opravdu obrovský. Snažím se natočit video, ale ta posraná GoPro stávkuje a nejde zapnout. Začíná mě ta kamera srát, protože už blbne několik dní. Celý si to tady procházíme a pak bereme za vděk vegetariánskou bagetu od Revolty. 😀 Míříme najít národní muzeum historie, ale trochu jsme se ztratili, takže tam dorazíme se zpožděním. Navíc se tam platí docela velký vstupný, tak na to kašleme a rychle pospícháme na 1O1, abysme stihli západ Slunce. Když dorazíme ke stojedničce, tak už to pomalu začíná.

Chiang Kai-Shek Memorial HallChiang Kai-Shek Memorial Hall

Chiang Kai-Shek Memorial HallChiang Kai-Shek Memorial Hall

Chiang Kai-Shek Memorial HallChiang Kai-Shek Memorial Hall

ještě za světlaještě za světla

Rychle míříme k pokladně, kde je samozřejmě fronta jak hovado. Platit se dá naštěstí kartou, takže znovu vybírat nebudeme muset. Vstup nahoru stojí 500 TW$ a když dostáváme čas ve který půjdeme nahoru, tak definitivně víme, že teda západ dneska určitě nebude. 😀 Aspoň je otevřené nejvyšší dostupné patro, ačkoliv né úplně cené. Chtěli jsme najít 7/11, ale u 1O1 žádný není. V celé Taipeii je vidět aspoň jeden 7/11 z každého místa, ale tady prostě ne, tak bereme za vděk něco dražšího a jdeme do nekonečné fronty. Naštěstí jí nestojíme úplně celou, protože jsme si lístky koupili na určitý čas. Nasoukáme se do velkého výtahu, který vystřelí nahoru rychlsotí 60 km/h, takže těch 449 metrů (509 i s vysílačem) nezabralo ani moc času. Obdivujeme nejdříve zasklený výhled na celé město a pak se jdeme podívat ven. Je to úžasný, tak hned natáčíme video pro naše holky a jdeme zkoumat vyvažovací „zvon“. Má 660 tun, průměr přes 5 m a v případě zemětřesení nebo tajfunu vyvažuje budovu, aby zůstala stabilní. My měli bohužel smůlu, abychom něco podobného zažili, takže jsme se museli spokojit s videem, které ukazovalo největší vytížení tohoto neuvěřitelného vynálezu. No, to musela bejt nahoře docela prdel! 😀 Nastupujeme do výtahu v 88. patře a jedeme dolů.

večerní výhled na Taipeivečerní výhled na Taipei

fakt jsme tam byli... :Dfakt jsme tam byli… 😀

vyvažovací mechanismus 1O1vyvažovací mechanismus 1O1

Cestou zpět už jdeme pěšky a naproti templu, kde jsme včera viděli tancovat snad stovku mladých vidíme neskutečně obří stadion a smějeme se, jak nám tohle mohlo ujít. 😀 Takovou dominantu by v okolí přehlédl snad jen slepej… 😀 Snažíme se najít tu skvělou placku, ale ten stánek už je bohužel zavřenej, tak snad zítra. 🙁 Kupujeme jídlo v 7/11 a samozřejmě i pár pivek a jdeme odpočívat na střechu našeho hotelu. Dneska musíme jít brzy spát, abychom načerpali další síly. Zítra letíme do Vietnamu a bůh ví, kdy zase uvidíme postel. V tu ránu, kdy jsme zmínili Vietnam oba vyprskeneme: „ZVACÍ DOPIS“!!! 😀 Skvěle se to nám dařilo odsouvat, ale teď už není co kam posunout. Zvací dopis se vyřizují běžně 3 dny, takže musíme vzít nějaký expresní. Rychle se připojujeme na internet a vyplňujeme naše údaje. Měli by být vyřízeny do jednoho pracovního dne, tak to teda doufám vyjde! Nevím proč, možná proto, že jsem nikdy tolikrát nečetl, abych překontroloval vyplněné údaje, až se mi podařilo překliknout rok narození na ročník 88. Aha, už vím. 😀 Naštěstí jsem si to v emailu, který mi poslali všiml a ihned je kontaktoval, aby údaje změnili. Tak to by bylo, teď můžeme jít v klidu spát, my jsme fakt 2 č*ráci.

Taipei, večerní provoz

šťastný číslošťastný číslo

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>