V lonely planet rozhodně nelhali s tím, že jsou zde postele tvrdé jako skála. Na takhle tvrdý matraci jsem ještě nespal, ale naštěstí mám hodně natrénováno ze spaní kdekoliv a za ty prachy to nekup. 😀 Dneska máme s Filipem a Santiagem konečně domluvený přespání v poušti a navíc máme v tomto balíčku pár dalších zastávek.

Po probuzení se jdeme rychle nasnídat a v 9 na nás už čeká řidič, abychom zajeli do místní vyhlášené zahrady. Do úschovny si dáváme batohy a vyrážíme! Po příjezdu si s řidičem domlouváme čas rozchodu, protože tam nemohl stát kvůli policajtům. Nějak nám zapomněli říct, že zde musíme zaplatit vstup, což se nám ani jednomu nechce a raději si jdeme dát kávu na probrání. Tak hlavně že jsme si vyjednali co největší čas na rozchod. 😀

Milá obsluha mi místo kávy přinesla nějaký instantní kapučíno, což jsem rozhodně nechtěl pít. Když jsem to vrátil, dostal jsem ještě čaj. Strávili jsme tady pohodovou půl hodinu a navíc jsem to měl zdarma. Lidi jsou tady prostě úžasný! Řidič na nás už čekal a my se mohli vrátit do hotelu. Další sraz na ten hlavní výlet máme s řidičem asi za 4 hodiny. Čas trávíme procházením místního bazaru, který teda rozhodně patří k těm menším zde. Se Santiagem si zde kupujeme aspoň banánové smoothie. To mě nikdy za ty peníze neomrzí, tak kupujeme rovnou i do druhý nohy.

Po obědě máme sraz s řidičem, takže bereme batohy z hotelu a vyrážíme. Po cestě nás čeká několik zastávek. Nejprve ke staré pevnosti uprostřed města. Potom pokračujeme do místní mešity, která rozhodně patří k těm lepším zde. Vedle ní je i zajímavý plácek s portréty zesnulých lidí. Celkově to působí dost zvláštně. Z poslední zastávky ve městě se už přesouváme na poušť.

Skoro celou cestu prospávám a budím se až na poušti. Je tu plno zdivočelých velbloudů. Jeden se velice vtipně drbe o silniční značku, když nás spatří a začne utíkat, tak se ho snažím chytit, ale je holt rychlejší. 😀  Poušť byla celkově krásná, ale zase menší než bych si přál 🙂 Každopádně jsem v Íránu poprvý na poušti za život, takže mi to rozhodně radost nekazí. Poslední zastávka je na vyschnutým jezeře, kde budeme sledovat západ slunce. Salar de Uyuni v Bolívii to není, ale celkově je to hezký místo a vážně slaný. :-)) Po západu se přesouváme do karavanseráje, kde máme domluvený přespání. Původně jsme měli spát ve stanu, ale když jsme zjistili, že stan nebude na poušti, ale uvnitř karavanu, tak na to kašleme. Kluci zůstávají na pokoji a já se přesouvám ven na poušť kde je stánek s občerstvením. Mám v plánu si dát vodnici a napsat nějaký článek, ale tahle naivní představa vyprchá ještě předtím než se posadím.

Mladá Íránka která sedí vedle mě volá, abych si s ní dal jahody a za chvilku se k nám přidává i její manžel. Nabízí mi vodku, ale odmítám, protože se stále držím bez alkoholu. Když se dozvídám, že slaví 30let, tak neodolávám. 😀 Jsem ve společnosti opravdu příjemného páru, ale to je tady každý. 😀 Husain je manažer restaurace na severu Íránu a obchoduje s cennými kameny. Když mě požádá oslavenkyně, abych jel s nima do pouště jejich jeepem, není co řešit jede se!

Připadám si jak ve snu. Ještě před chvilkou jsem šel psát článek a najednou sedím v jeepu a užívám si projíždku uprostřed pouště. Ze začátku řídí Husain a zastavuje u studny. Nabíráme vodu, který i tady v poušti je od nepaměti a lijeme to do kádě. Z ničeho nic se sbíhají za náma velbloudi, který si užívají přísun vody stejně jako já jejich přítomnost. Po pohlazení pár z nich si sedám k volantu a jedu. Husain mě musí trochu brzdit, když trochu šlápnu na plyn. 🙂 Nejlepší je, když jedeme a vypnou se světla a jedeš nějakých 80km/h a nic nevidíš. Celá tahle cesta mi vlila ohromnou energii do žil.

Když jedeme zpátky, tak vidíme světla z karavanseraje a i když se přibližujeme zhruba 20km, tak se to celou dobu zdá jako na dosah ruky. Když se dostáváme domů (jóó mám všude domov:D), tak se k nám přidává i Filip se Santiagem a užíváme si zbytek večera. Vodka padla stejně jako my do postele. A co vám budu povídat – ty hvězdy tady jsou něco, co jsem ještě neviděl 🙂

Danny