Do města přijíždíme velice brzy a máme neskutečný hlad, takže se ihned jdeme podívat po něčem k snědku. Narážíme však na zásadní problém – nedostatek hotovosti. V PPS jsou naštěstí na jediném místě z Palawanu bankomaty, ale vybírat se nám už za další poplatky nechce, proto hledáme něco kde můžeme zaplatit kartou. Jedinou možností se zdá být McDonald a nějaké špagety, tak se dáváme podle ukazatelů směrem do centra. Času máme dost, takže pár km nás nijak netrápí. O to víc nás potrápí zjištění, že se kartou nikde zaplatit nedá. Vypadá to, že si na jídlo ještě nějakou dobu počkáme. Cestou zpět se nám ale podaří narazit na stánek, kde utrácíme poslední hotovost za polévky. Sice jsem na ně teda úplně neměli, ale dostali jsme slevu, takže ten rum do nás nepůjde úplně nalačno… 😀 Trochu nás ještě vyděsí hlídač s brokovnicí, který se odněkud vynořil a zřejmě jsme si udělali hostinu na nesprávném místě, ale v klidu dojíme a pak míříme směrem k letišti.

Jelikož je ještě opravdu hodně brzy, tak hledáme místo, kde bychom si ještě na chvíli odpočinuli. Letiště je malé, takže jediné ideální místo, které připadá v úvahu bude za stolky nějakého prodejce letenek.

spaní za stolkem :Dspaní za stolkem 😀

Uvidíme v kolik nás probudí, abysme šli pryč… 😀 Pár hodin spánku proběhlo, než se ukázal personál a poprosili nás, abychom jim udělali místo. Balíme věci a přesouváme se na lavičku, kde ještě chvíli čekáme, než se objeví zpráva o našem letu. Přesouváme se ke dveřím a dozvídáme se, že budeme muset uhradit každý 150 pesos za opuštění letiště. Tak to tvrdě odmítáme, ale dovnitř nás opravdu nechtějí pustit. Zřejmě nebude jiné možnosti, než zaplatit.. :-/ To nás teda pěkně nasere, protože to znamená jediné. Jít vybrat z bankomatu. Kvůli posranejm 150 Kč budeme muset zaplatit víc jak dvě stovky za výběr z bankomatu. Jediné pozitivum je, že aspoň můžeme ještě koupit nějaké pohledy. Vybíráme teda raději něco ještě do zálohy a pokračujeme k odbavení a později cestou do letadla nalézám na zemi 500 pesos asi jako cenu útěchy. No nic, teď jste mi trochu k hovno už, ale moudře s vámi naložím za Red Horse a trochu se začínám bát, že budeme muset platit ještě další peníze na přestupu, jak nás upozornila jedna cestující. Ale to už by snad nemysleli vážně, tak na to ani moc myslet nechci.

Přílétáme potřetí do Manily a řešíme co a jak s dalším letadlem. Prý se máme na chvíli posadit, že nás za chvíli zavolají a odvezou nás na správný terminál. Opravdu nás za chvíli volají, tak si balíme věci a jdeme na smluvené místo. Tam nám oznámí, že už nám ujeli a kde jsme byli, když nás volali. 😀 To nás trochu udivuje, protože nás vyvolávala zhruba před minutou, čili časem, který byl zhruba potřebný ke zvednutí se, hození báglu na záda a ujití 30 m k přepážce. 😀 No nic, času máme dost, tak nás pak zavolejte na další transport. Vracíme se zpět na lavičku, ale pak za náma přiběhne, že teda nakonec odvoz máme. Sami dva nasedáme do autobusu a jedeme pár minut na další terminál. Konečně vidíme pořádný letiště, už jsem si opravdu začínal myslet, že ta malá díra kam jsme už 3x přiletěli je hlavní terminál Manily. Zjišťujeme situaci a pak vyrážíme ven na něco k jídlu a na vychlazenýho Red Horse. Společnost nám dělá skupinka malých dětí, kteří u nás tancují (VIDEO) a jeden homo boy si dělá zálusk na Dannyho. 😀 Čím ty asiaty krmí, že je tady tolik teplých hochů opravdu nevím. Každopdáně je to věc, kterou absolutně nechápeme při těch počtech krásných dívek. Natáčíme video a pomalu se loučíme s Filipínama. Přesouváme se na letiště a při odbavení budeme opravdu platit každý dalších 500 pesos, takže kdyby tady nebyla možnost zaplatit kartou, asi bych si to namířil do nejvyššího patra a vyskočil z okna. Kupujeme si jídlo, popíjíme piva, pak kupujeme další jídlo a zjišťujeme, že nám to za chvíli letí, a že jsme dost zaspali. 😀 Okamžitě balíme věci a běžíme k odbavení. Pospícháme tak moc, že jsme přes kontrolu protáhli i dvoulitrovku vody přímo v ruce i se špagetama. 😀  Ale času opravdu už moc není, tak běžíme přímo k našemu gatu a po cestě potkáváme stevardky, které nás popohánějí, že už to bude odlétat. Za běhu vznikne i toto VIDEO a následně i další. 😀

Naše letadlo se zvedlo a naplno si uvědomujeme, že opouštíme tu krásnou zemi a s tím i naše holky. Jsme z toho velice zkroušení, tak ani není moc nálada na nic. Přílet do Taipeie proběhl už za tmy, tak pomalu prozkoumáváme všechna zákoutí letiště a hledáme nejvhodnější terminál na přespání. Tady bude hodně snadné něco najít. Letiště je hodně velké. V jednu dobu se tady trochu dokonce ztratíme, ale místní personál nám za pomocí rukou a nohou ukazuje, kudy jít. Docela mě překvapuje, že nikdo z nich neuměl anglicky. V 7/11 se dá naštěstí platit kartou, tak aspoň že tak. Sice na mě za přepážkou mluvili pouze čínsky a trvalo mi vysvětlit, že chci zaplatit kartou, protože tady je evidentně problém i slovo credit card, ale nakonec se podařilo. Pak už zaplouváme za nějaký květináče a usínáme.

spaní na letišti v Taipeispaní na letišti v Taipei

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>