I když mi ze záhadných důvodů nezvoní budík, probouzím se ještě ze záhadnějších důvodů v 6 sám. Mám kliku, protože přesně v tento čas mám na recepci sraz s Fílou. Společně skáčeme do taxíka, který nás má odvést k jedné místní skále, kde máme sraz s Farzadem. Taxikář to ještě zkusí uhrát na jinou cenu než jsme včera byli domluvený, ale to je tady taková ta klasika a my samozřejmě na jeho hru nepřistupujeme a dáváme mu 200k rialů, jak jsme byli domluvený.

Vinou leností taxikáře nebo nějakým komunikačním šumem se ocitáme úplně na druhé straně skály než je Farzad, kterýmu nějaký čas ještě trvá než nás najde. Potom co se konečně sejdeme, nám nic nebrání k výšlapu. Ze začátku je to pohodička po cestě, ale zhruba od půlky musíme šplhat po skále. Je to vážně paráda a všíchni si to užíváme. Na úplným vrcholku děláme pár fotek, kocháme se výhledem a pak už nám zbývá jen sestup dolů druhou stranou.

Celý tenhle výšlap máme za sebou kolem 9 ráno a musím říct, že to byla parádní rozcvička. Farzad nám domlouvá výlet do pouště i s přespáním, tak jedeme všichni společně pro batohy k nám do hostelu. Nakonec mi píše i Santiago, že by se přidal. Když jsme si vyzvedli batohy a checkoutli se z hotelu, dozvídáme se jeden menší detail – není k dispozici stan a ani spacák pro Santiaga, který ho nemá. Při vzpomínkách na několik dní starou návštěvu pouště a ten otravnej písek, si nějak nedovedu představit spaní pod širákem a výlet rušíme. Je to škoda, protože za 20$ to byla opravdu výborná nabídka.

Dáváme si šafránovou zmrzku a zpátky na hostelu řešíme co dál. Nechce se nám s Filipem zůstávat ještě jeden den v tak velkým městě a raději bychom někam do přírody, ale nakonec se to jeví jako nejlepší řešení. Zítra se chceme jet podívat do vesničky Abyaneh, kterou si každý pochvaluje a do tý se za světla nedotaneme. Rozhodujeme se proto, že zůstaname ještě jednu noc zde a já jsem rád, že si aspoň trochu odpočinu.

Když se nám to podaří konečně naplánovat, bookujeme znovu postele a vyrážíme s Filipem a Santiagem na další obhlídku měste. S Filipem jsme to tady v noci už viděli, tak to alespoň uvidíme i za dne. Jdeme k největšímá náměstí a přitom si se Santiagem povídám o cestování. Cestuje už rok a má za pár dní namířeno přes Miami do Jížní Ameriky. Přitom co si povídáme si všimneme jednoho pěkného obchodu s Perskými koberci. Když vkračujeme dovnitř, tak nemáme ani ponětí o tom, že se zde zdžíme 3 hodiny. Mladý obchodník Patrik je opravdu mistr svého řemesla a nejen že nám prodal 2 krásné koberce, ale ještě jsme mu každý dal 100k rialů jako tip za tento parádní zážtek.

Běhěm dlouhé přednášky o typech, výrobě a všech možných zajímavostech o kobercích jsme ztratili pojem o čase a na zdejší náměstí se dostali zase až za tmy. Zapálený do nakupování jsme strávili ještě nějaký čas na zdejším bazaru a pak se unavený stavili na jídlo, po kterým jsme si na ulici vychutnali čaj zadarmo a nakonec zapluli na hostel. Tam už jsme jen relaxovali a povídali si s ostatníma.

Danny

Útrata: 3 $ taxi, 10k rials voda, 20k rials šafránová zmrzka,, 30k rials svačina, 50k rials falafel a nealko pivo, 120€ koberec, 100k rials tip prodavačovi, 10k rials voda, 50k rials falafel a nealko pivo, 160k rials dárek, 20k rials kapesníky, 10$ hotel