Ráno vstáváme brzo a hned se vydáváme k místnímu vodopádu. Ve chvíli kdy končí prašná cesta, tak pro mě začíná peklo. Nesnáším kamenné pláže!!! Moje tempo je velmi pomalé, tak se mnou Gaza ještě chvíli jde, ale po chvilce to vzdává a jde napřed. Jelikož mě bolí moje rozřezané nohy a cesta se zdá být nekonečná, tak vypotřebuju všechnu svojí sprostou slovní zásobu! Stokrát…

VodopádVodopád

Když už se blížím k něčemu, co vypadá jako vodopád, tak mě to ještě víc nasírá, protože jsem si to představoval trochu hezčí. Jelikož tady nikde není Gaza, tak je to snad ještě o kousek dál. Mezitím, co si zase spokojeně nadávám se vynořuje Gaza z louže pod vodopádem. Nechápu, jak jsem ho nemohl vidět, ale Gazu to rozhodně pobavilo 😀 Jdu se taky schladit a jsme docela nasraný z toho vodopádu. Cesta sem měla trvat asi půl hodiny a Gaza tady byl asi o 40 minut dřív 😀 Tady jsou nějaké videa z toho jak na mě čekal. Zřejmě náramná zábava 😀 VIDEO 1   VIDEO 2   VIDEO 3   VIDEO 4

Cesta z vodopáduCesta z vodopádu

škorpiónškorpión

Cesta zpátky byla stejně na hovno. Gaza se jde osprchovat a já si mezitím balím. Najednou začne řvát, ať tam přiběhnu. Na ten pohled asi nikdy nezapomenu. Krásnej škorpión přímo před naší koupelnou 😀 Ale nejlepší byl Gaza, kterej se ho snažil chytit za ocas. Na to škorpión odpověděl postavením celého bodáku. Já do toho křičím „Hustý a není to náhodou jedovatý?“ 😀 Gaza bohužel trochu znejistil a škorpión utekl. Škoda, ale i tak to byl zážitek k nezaplacení. Hlavně že jsme tu chodili dost často bos ve tmě 😀

Potom co se osprchuju si bereme věci a jdeme za naší kočičkou, která kvůli nám dneska šla do práce, aby nám mohla uvařit ty báječný špagety. Cestou potkáváme ještě jednoho kohouta, kterej je zřejmě napíchanej nějakejma steroidama. Tak velký hovado jsme tady a vlastně nikde jinde neviděli. Bohužel to na fotce nejde pořádně vidět.  Zase jsme si náramně pochutnali a dali jsme jí na místní poměry (vlastně i na české :D) velký dýško. Za kvalitu si umíme zaplatit! Loučíme se a jdeme směrem k Jeepney, který má vyrážet v poledne, což je teď. Vevnitř je totálně narváno, ale jelikož tady neexistuje plný jeepney, tak nás posílají na střechu. Ou jéééé, to jsme si přesně představovali! Ještě natáčíme krátké video, kde hodnotíme Sabang. VIDEO 5

napíchanej kohoutnapíchanej kohout

Cesta je naprosto úžasná! Chvilku projíždíme džunglí a dostáváme rány od lián a musíme si krýt držky rukama a zvlášť Gaza má hezky zničený ruce 😀 Z džungle vyjíždíme a naskýtá se krásný pohled na obrovské hory! Ta nádhera prostě nejde ani popsat. Občas zastavujeme a vykládáme věci ze střechy v místních vesničkách. A takhle je to stále dokola. Tak jako já jednou budu dělat na Filipínách výlety po moři, tak Gaza bude jednou dělat na střeše Jeepney. Už teď dokonce dává povelem „houu“, že můžeme vyrazit 😀 Natáčím video pro Evičku, Gaza natáčí pro sestřičku a nakonec natáčíme ještě video pro naše Filipínský kočičky 😀 VIDEO 6

Před Puerta Princesa si musíme vlézt dovnitř, jelikož je tady toto zakázané. Docela mě to zaráží, protože je to snad první zákaz, který vidíme jak někdo dodržuje 😀 Nějaký Filipínci si sedají na klín a my si sedáme na schody. Za chvilku jsme v Puertě a ihned se na nás vrhají místní tricykláři, který hned posíláme do prdele. Kupujeme si lístky na noční bus do El Nida (450p) a naše kroky totiž míří do blízké internetové kavárny, kde zjišťujeme ještě nějaké informace o El Nidu. Jelikož jsme se zdrželi s holkama, tak máme na El Nido jen 2 dny. Musí to být fofr!

Bankomat je tady nefunkční, takže nasedáme do Jeepney a jedeme do centra. Gaza si sedá vedle řidiče a já k dalším cestovatelům dozadu. Dávám se do řeči s jednou buchtou, ale už nevím odkud byla. Pak společně s ní vystupujeme a vybíráme peníze. Škoda, že nebylo víc času, protože ta ho tam chtěla 😀 Jdeme na další oběd do Jolibee, ale za chvilku mě chce vyhodit policajt s brokovnicí. No dobře, tak já si to triko oblíknu 😀

Naskakujeme do prvního jeepney a kupodivu jede na bus terminál. Proč jsme naskočili do prvního Jeepney? Protože byl úplně narvanej mladejma holkama v uniformách. Zřejmě jely ze školy a my se s nima budeme rádi mačkat. Tohle není na Filipínách vůbec divný. Krásny holky jsou tady opravdu všude! Je to tady pro svobodný bílý fešáky prostě ráj! Na autobusovým terminále je jeden úžasnej supermarket. Mají tady vše levné a mají tady dokonce i slevu na náš oblíbený rum Boracay – 3 flašky za 168p! Kupujeme příchuť capucino. Po namixování s kolou ochutnáváme a rázem se to stává naším nejoblíbenějším pitím! Drink pojmenovávám po mé lásce Clianne, protože je stejně sladký jako ona, ale skrývá se v něm síla, která tě dokáže stejně omámit. Navíc její pleť je taky krásně capucinová.

I když jsme čekali na bus celé odpoledne, tak zase nestíháme 😀 Kupovali jsme si polívku v jednom krámku a zakecali jsme se s jednou místní hezkou holkou. Nikam se nám od ní nechce, takže jsme ani nepospíchali. Naštěstí jsme bus stihli a mohli vyrazit. Cesta z Puerty do El Nida je vážně katastrofální, takže jsme toho ani moc nenaspali. Navíc jsme do El Nida přijeli už ve 3 hodiny ráno. Stejně jako všude je bus terminal několik km od města, aby vznikla práce pro tricykly a taxíky. Zkoušíme jít pěšky, ale po několika minutách vzdáváme, protože jsme fakt vyřízený. Ještě se nám nepodařilo zvyknout si na to, když se uprostřed noci probudíte, náhle musíte  vystoupit ve tmě někde, kde to člověk vůbec nezná a musí něco řešit. Na bus terminálu (betonový pódium s pár schůdkama a střechou) si leháme na jeden ze schůdku a jdeme spát. Ráno to vymyslíme!

spaní na bus termináluspaní na bus terminálu

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>