A je to tady. Mírná nervozita, ale spíše veliké očekávání před cestou. Vyjíždíme si vyměnit dolary, poté s Dannym do KB, protože přerušil svůj tarif na 3 měsíce a koupil si novou simku, tak aby mu mohly chodit notifikační sms a mohl platit po internetu. Vše proběhlo bez problémů a teď už hurá na letiště.

odlétáme

 

Po chvíli čekání se dostáváme k odbavení, s našimi batohy je vše v naprostém pořádku, akorát Dannyho sádra znejistila kontrolu, a tak došlo na stěry, zda-li nehodlá převážet drogy. V pořádku, můžete jít a zanedlouho už sedíme v letadle směr Amsterdam. Cesta proběhla v pořádku a pomalu se přesouváme k dalšímu gatu na let do Číny. Danny hledá v peněžence svojí novou simkartu, ale nemůže ji najít. 😀 Vypadá to na třetí ztracenou simku za poslední 2 týdny. Docela se nad tím bavím, ale Dannymu moc do smíchu není… 😀 Tahle vydržela jen několik hodin a předchozí zastávka v KB tak byla k ničemu.

Cestu z Amsterdamu do Šanghaje nám zajístí KLM. Na náš vkus by servírky mohly nosit piva častěji, zřejmě úplně nepochopili, že jsme Češi a že máme pivo rádi, jinak cesta proběhla v pořádku. Do Šanghaje přilétáme po poledni a na přestup jsme si vyhradili 19 hodin, takže vyrazíme do města.

U kontroly na nás Číňané koukají s pobavením a volají si k sobě další policisty. Když jich je okolo 8, ukazují si na nás a smějí se. 😀 Já i Danny jsme totiž stejně oblečení a zřejmě jsme pro ně jako dvojčata. Ještě se nás ptají, jestli nejsme bráchové a poté nás pouští do víru velkoměsta. letiště je vzdáleno od města asi 40 km a rozhodujeme se, jestli nevyužijeme Maglev (rychlovlak – 300km/hod), ale vzhledem k ceně (cca 300 kč) jsme nakonec zvolili cestu metrem. Kupujeme si lístky, během toho ještě stíhám někoho naučit, jak ta mašinka funguje 😀 a jedeme. Cesta trvá asi hodinu a půl, ale nakonec se dostáváme do centra, kde začneme s prohlídkou města.

Jen co vyjdeme ven, jsme ohromeni! Všude neskutečně vysoké budovy, na které v Praze moc nenarazíte a jelikož už se začíná rychle stmívat, celý zážitek dokreslující světla. Prvních pár naháněčů posíláme pryč, ale jelikož jsme hladoví, tak se nakonec necháme odtáhnout jednou ženskou na jídlo do restaurace. Chce abychom za ní zaplatili jídlo, ale vysvětlujeme, že jsme low budget a přispíváme jen drobnými. Jestli jsem si někdy opravdu pochutnal, tak to bylo právě tady! Absolutně nejlepší rýže, kterou jsem kdy jedl. Olizuju se po ní ještě několik hodin. Po procházce městem se konečně dostáváme na vyhlášenou vyhlídku na noční Šanghaj. Celé město krásně svítí a my si vychutnáváme ten pohled. Je to tady úplně jiný svět.

Noční ŠanghajNoční Šanghaj

Po chvilce k nám přišli 2 holky, abychom s nimi šli na levnou masáž, ale odmítáme je. Mají ale docela výdrž a my chceme jít na pivo, tak se ptáme, jestli tam nějaké mají. Prý ano, tak nakonec svolíme, že se tam podíváme a uvidíme jestli se zdržíme. Vzdalujeme se od centra a zacházíme do temnějších uliček, což nebudí dobrý dojem, ale za chvíli jsme na místě.

Po vstupu dovnitř nám je jasné, kde se nacházíme. Za chvíli před nás předstoupí 6-8 holek a máme si nějakou z nich vybrat. Po chvilce se zvedáme a odcházíme pryč se slovy, že nemáme zájem. Naháněčky vycházejí za námi a dávají se s námi do konverzace. Cožpak se vám holky nelíbily? Ale co by, líbili, ale nechceme utrácet za holky… A kolik byste byli ochotni zaplatit? Ze srandy říkáme né víc jak 20$ a holky nás chtějí tahat do dalšího podniku, že tam bude větší výběr. Velice váháme, ani jednomu z nás se nechce, nemáme z toho dobrý pocit, ale pak Danny pronese památnou větu, že když už jsme teda tady, tak bychom si mohli dát dárek na uvítanou… 😀 Moc se mi do toho nechce, ale je fakt, že za pětikilo to oslavit můžeme a míříme s holkama do dalšího nevěstince, kde nám předvedli dalších 6 holek a vybíráme si každý tu svou.

Na úvod nám přinesou vodu, kterou odmítáme, ale že prý je to pozornost podniku. Odcházím vedle a za nějaký čas, když je po všem se začínají dít divné věci. Nejdříve, že prý dostanu ještě masáž, abych neodcházel z pokoje. Už v tento čas jsem měl poslechnout své vědomí, že je něco v nepořádku. Chvíli se ještě zdržuji, ale pak už mě to hlodá opravdu hodně a bleskurychle mířím k Dannymu do pokoje. Dělej, rychle se obleč, něco mi tu nehraje, bude to bouda. Jenže Danny má na ruce sádru a je pouze v trenkách, než se obleče, přichází servírka se 4 whisky, že to je pro nás a holky, aniž bychom něco objednávali. V zápětí do pokoje přichází první chlapi a všechny kromě nás vyhání z pokoje – je pozdě.

// Danny: Nejhorší na celé situaci bylo, že se nám tam ani jednomu nechtělo. Kdo by na to měl taky pomyšlení 5dní po operaci ruky, ale únava a chuť na pivo byla silnější. Zvlášť když před nás v tom prvním klubu postavili ty krásný spoře oděný Asijský holky – to už se těžko říkalo ne. Bohužel jsem ani přes to nedostal ten slíbený sex, takže vše špatně. //

V tuto chvíli už je mi jasné, že jsme v prdeli. Nakonec zůstává pouze hlavní vyjednávač a jeden bodyguard. Tak jo kluci, jdeme to sepsat. Cokoliv chceme namítnout je ihned přerušeno slovy „nechte mě domluvit“ a tak se začíná účtovat. Voda – 20k, whisky – 80k, ty jsme si ale neobjednali namítáme! Povídám nechte mě domluvit, sjednává si respekt hlavní boss. Pronájem pokoje – 80k, budu vám účtovat pouze jeden. Oříšky na stole, kterých jsme se taky ani nedotkli, dalších 20k. Celková částka – 200 tisíc korun. Snažím se mu vysvětlit, že jsme platili, ale prý to bylo jen dýško pro holky. Tak pánové, zaplaťte. S Dannym se na sebe jen nevěřícně koukáme a snažíme se vysvětlit, že tolik peněz nemáme, a že to platit nebudeme, ale to se nepotkává s pochopením. V hlavě se mi honí, jak se dostat z této situace, ale pouštět se do boje sám na 3, když má Danny ruku v sádře nemá moc cenu. Nabízejí nám, ať vyndáme všechny peníze, ale snažím se ututlat nějaké dolary. V zápětí už je v pokoji okolo nás 8 frajerů a definitivně vím, že se nacházíme v beznadějné situaci.

Místnost bez oken někde v zapadlé uličce Šanghaje pro nás ani moc nadějí nepřináší. Při prohledání u mě však najdou další peníze a vypadá to, že já už jsem v prdeli úplně. Dolary ode mě už ani nechce, háže mi je do ksichtu se slovy „ty už jsi svojí šanci propásl“. Pánové, vy nám ty prachy dáte, my jsme čínská mafie, tohle je velký město a jestli chcete, není problém abyste se v něm ztratili. Můžeme prý klidně zavolat policii, prý si je platí a za případné výlohy za soud, který proběhne v čínštině nakonec zaplatíme ještě více peněz, než kdybychom je dali jim. Na této situaci je nejvíce smutné to, že Šanghaj je pouze naší přestupní stanicí, další let máme asi za 8 hodin. Pokud prošvihneme let, budeme si muset kupovat nové letenky, někde se ubytovat atd… Jeden z nich drží můj pas v ruce, že ho roztrhá a požadují naše piny ke kartám. Na kartě jsem si naštěstí před odjezdem nastavil 5k limit a to samé jsem doporučil Dannymu, takže oznamuji, že máme na kartě limit. Danny odpovídá, že má limit 20k na týden, a když nejdou naše karty přes žehličku, přichází na výběry z bankomatu.

Já zůstávám jako rukojmí a s Dannym jedou vybírat jeho kartu. Vybrali asi 15k, dalších 15k si od nás berou v hotovosti. Při odchodu se nás ještě ptají co jdeme teď dělat, tak směle odpovídáme, že jdeme na to pivo, které jsme měli slíbené… 😀 Mafián vytahuje šrajtofli a dává nám ještě asi litr na pivo. Poté se otevírají dveře klubu, mávne rukou na připravený taxík a ten nás veze zpět někam do centra. Na rozloučenou nám říká, že jsme dostali životní lekci s čímž nemůžeme nesouhlasit. Teď už nás mrzí jen to, že jsme si nevzali ten legendární účet na 200 papírů, určitě by se mi vyjímal na zdi jako pěkná připomínka na tuto noc.

Platíme taxík, jdeme do nejbližší hospody na pivo a asi na 3l polévku. Přemýšlíme co dál dělat, jsme z toho docela špatní, takovej welcome drink jsme ani jeden z nás nečekal. Co se dá dělat, teď už to nevrátíme, budeme vědět pro příště. Platíme útratu, jdeme do metra, ale to už jede jen do určitě stanice, takže co teď? Potřebujeme až na letiště, ale naštěstí se objevují další naháněči, kteří nás tam svezou za poplatek autem. Dohadujeme cenu a s dalšími dvoumi lidmi se skládáme do auta a vyrážíme. Na letišti ještě vidíme, jak policajt zastavuje třem chlápkům. Jeden z nich si na pohodu stahuje okýnko u řidiče, zapaluje cigaretu, pak už jen policista nahazuje majáčky a odjíždějí. Možná měl ten mafián přece jen pravdu. Policie tu pro nás stejnak asi nemá moc smysl, navíc je to vzhledem k našemu letu stejnak neproveditelné. Musíme se s tím holt smířit. Uleháme na letištní lavičky na pár hodin spánku, za chvíli odlétáme do Kuala Lumpur, kde má začít naše dobrodružství. To už ale začalo v Šanghaji se vší parádou, a tak jsme každý lehčí o část našeho budgetu…

 

Gaza

DALŠÍ DEN >>