Konečně se můžu dneska poprvý trochu prospat, tak vstávám zase v 7. Tělo asi nechce podvědomě ztrácet čas spánkem. Cítím se svěže, tak si jdu dát snídani, kde potkávám dalšího čecha. Filip má stejně jako já namířeno do Esfahanu, tak se domlouváme, že pojedeme spolu. Já se jdu ještě projít do starého města, tak se jdu ještě projít, abych nasál atmosféru tohoto krásného místa a už mi nebrání nic v tom, abych se posunul zase o dům dál.

Ted  si musím trochu vysypat popel na hlavu. Při placení se mě ptají na recepci, jestli jsem spal na posteli a nebo na matraci na zemi. Když vidím, kolik platil Filip za matraci, tak bleskurychle řeknu, že jsem spal na zemi. Nevím, co to bylo za zkrat, ale nakonec platím necelých 10 dolarů za 2 noci a já tím hostel defakto ošidil o jednu noc. Jen škoda, že jsem to nevěděl dřív, to bych samozřejmě velmi rád spal na matraci za tuto cenu.

I když dostáváme nabídku 50k rialů za cestu taxíkem na BUS terminál, stejně raději volíme cestu MHD. V buse musím furt přemýšlet nad tím, co jsem udělal ve Friendly House hostelu. Naštěsí jsem si vzal vizitku, kde jsem si našel email a hned jsem jim napsal, co jsem udělal a že bych jim to rád doplatil (navíc jsem jim později domluvil okolo 5 zákazníků v jiných městech, ale stejně to mně nějakou dobu zůstane.). Autobus, který nám měl zastavit na BUS terminálu nám staví někde úplně jinde.  Ani jeden to tady nepoznáváme, tak si jdeme s místními zahrát aktivity a nakonec se nás ujímá jeden pán, který nás posazuje do jiného autobusu, který nás sveze na ten pravý BUS terminál. Cestu máme dokonce zdarma a vystupuje s námi jiný pán, který umí trochu anglicky a pomáhá nám koupit levně lístky do Esfahánu.

Cesta probíhá bez problému a já jí vyplnuju psaním cestopisu. Po 5 hodinách jsme v Esfahánu a tam teprve začínají komplikace. Zastavujeme na první zastávce, která je jinde, než jsme předpokládali a každý nám ukazuje at vystoupíme. Kašleme na to a jedeme na druhý terminál. Jenže jsme se blbě podívali do mapy a u nápisu toho bus terminálu byla ještě šipka, ukazující, že je mimo mapu. Nakonec se to v tom buse ještě málem popralo, ale zastavili jsme docela blízko. Mladá íránka, která uměla trochu anglicky nás dovedla znovu na MHD a my už byli konečně v hostelu, který nám doporučil Santiago.  V Amir Kabir hostelu si bereme postel za 10 dolarů v dormu, kde se seznamuji s Chongem. Korejec, který je už přes dva měsíce v Iránu. Je to korejský spisovatel, který zrovna píše o životě v Teheránu.

Všichni 3 společně jdeme na jídlo na Naqsh-e Jahan Square, což je krásné náměstí olemované bazarem a několika mešity. Dále se přesouváme na most Si-oseh pol, kde se večer scházejí místní a jentak klábosí a nebo kouří vodnici, která je v Esfahánu v čajovnách už měsíc zakázaná. Smutné je, že pod mostem není žádná voda, jen vyschlé koryto, kde se procházejí lidé. Setkáváme se zde i s Farzadem a jeho přítelkyní. Je to místní pohodovej Iránec, se kterým se Filip seznámil přes Couchsurfing. Sedíme, klábosíme a nakonec nás odváží k druhému mostu Khaju. Pod ním se scházejí lidi a zpívají kvůli dobré akustice. Musím říct, že má tohle místo kouzelnou atmosféru a Farzad nám ukazuje hru zvuku. Stačí si stoupnout k jednomu sloupu, naproti si stoupne druhý a stačí šeptat. Zvuk se přes viadukt krásně odráží a druhý to slyší jakoby stál přímo za ním.

Pak se snažíme najít místní vegetariánské jídlo triangl.  Je to v těstíčku zabalená brambora a nějaká zelenina. Cena 10k rialů za tutu dobrotu je taky více než přátelská a já tu mám další jídlo co můžu jíst. Nakonec si dáme zdarma čaj,který tady rozdávají dobrovolníci na ulici a jelikož je po půlnoci, tak jdeme spát. Zítra nás čeká lezení po jedné místní skále a musíme vstávat v 6. Tak zase zítra J

Danny

Utrata: 10 $ Hostel, 10 k rials voda, 155k rials bus Esfahan, 5krials MHD, 10k bus Esfahan, 100k rials falafel, nealko pivo, 10k rials večeře