Ráno se probouzíme a do batůžku bereme pár věcí, které by se na výstup na místní horu mohly hodit. Jen škoda, že jsem se nestihli někde najíst, jdeme už dost pozdě, tak nakoupíme ještě nějaké sušenky u jednoho stánku a pak už vyrážíme směr hora, jejíž jméno si napamatujeme a jméno na mapě vyznačeno bohužel není. Chris je řádně připravený a vede nás směrem do džungle. Brzy se dostáváme přímo pod horu a začíná stoupání. Nejdříve podél řeky, až jsme dost vysoko, abychom mohli zahnout přímo do džungle. Chris nám nabízí i přestávky na odpočinek, ale jsem hodně nabuzení z dobrodružství a brzy pochopí, že chceme jít v pořádném tempu. Terén začíná být těžší, když stoupáme opravdu strmě vzhůru. Místy chodíme tak, že de facto šplháme po stromech. Nevím jestli to bude dobře zřetelné na fotce níže, ale v podstatě pro nás byly stromy záchtnými body od kterých jsme se odráželi dále…

hlavně se pevně držethlavně se pevně držet

Nahoru se řítíme opravdu rychle a brzy jsme na místě. Tedy ne úplně. Chris většinou vodí lidi pouze sem, ale pokud chceme, můžeme se připojit k jeho tátovi, kterého jsme tady spolu se dvěma Němci potkali. To je pro nás jasná volba a Němci souhlasí, že by se taky podívali ještě trochu výše. Chrisův otec jednoho z nich upozorňuje, že mu cestu nedoporučuje, protože má asi 190 cm a 100 kg. Prý by mohl mít vážné problémy při šplhání po skále a nemuselo by to dopadnout dobře, tak hodně váhá, než se nakonec dohodneme, že to vyzkouší. Taťulda si to štráduje v 70 letech bez bot jakoby se nechumelilo. Pevně věřím, že budu jednou ve stejně dobré kondici. Když lezu na skaliska, tak se snažím odehnat myšlenky na to, jak to do prdele hodlám slézt. 😀 Přece jen mám plné ruce práce tam vůbec vyšplhat a cestu dolů si aktuálně moc nedokážu představit, ale snažím se na to nemyslet a sápu se nahoru, kde na nás bude určitě čekat odměna. Pro Dannyho s jednou rukou to dozajista bude velká výzva. 😀

Brzy jsme úplně nahoře a opravdu to stálo za to! Máme nádherný výhled na naší pláž a na okolní zalesněné kopce. Prý můžeme jít ještě na druhou stranu skrze křoví, že tam je výhled na druhou stranu zátoky (překvapivě!). 😀 U okraje je strom, který vede od skály, tak na něj hned nadšeně skáčeme a děláme fotky. Trochu se sevřenou prdelí, protože pod námi není nic, kromě pár větví a několik desítek metrů propasti, ale naprosto si to užíváme. Jakmile jsme udělali video pro naše kočičky Clianne a Korinu a video pro gaučáky, které bohužel už nemáme k dispozici, tak míříme dolů. Chris si to celé natáčí na mobil. Kdybych se odvážil při sestupu držet GoPro v ruce, tak bych taky asi něco nahrál, ale netroufl jsem si. Ačkoliv musím říct, že se to lezlo dolů lépe, než jsem si představoval, čili vyproštění vrtulníkem se nekonalo. 😀 Dolů frčíme napřed a na jednom místě se pode mnou prolomí půda a vyletí z ní dost velký šutr na to, aby někoho dokázal zabít, tak rychle křičím na ty 2 pode mnou a naštěstí nedošlo k úrazu. To by nám ještě chybělo.

Na snímku od vítěze soutěže "Fotograf roku" je vidět naše pláž.Na snímku od vítěze soutěže „Fotograf roku“ je vidět naše pláž.

dál od moře krásné horydál od moře krásné hory

To triko jsem trochu propotil...To triko jsem trochu propotil…

výhled na druhou stranuvýhled na druhou stranu

zpět dolů spíš po prdelizpět dolů spíš po prdeli

Ještě předtím, než se s Chrisem rozloučíme, tak nám sděluje, že takhle rychle to s nikým nevyšel ani nesešel, že to byla zábava, tak to jsme rádi, protože my si to užli maximálně! Zatím co Danny míří do sprchy v Blue Bamboo, já mířím přímo do moře. Jsem totiž úplně celý od rudé hlíny. Pak proběhne i sladkovodní sprcha a jdeme na jídlo. Bohužel jsme si zase vybrali nějakou retardovanou restauraci, kde byla obsluha naprosto dementní. 😀 Asi nemusím psát, že jsem se ani pořádně nenajedli a šli si raději pro Red Horse. Tohle pivo fakt milujeme! Jakmile jsem moudřejší, rozhodujeme se ještě vyzkoušet jinou restauraci. Jen nevím, jestli byla dobrá volba objednávat si v Asii těstoviny. 😀 Zřejmě jsme neponaučitelní… Pohledná servírka nám ale za chvíli naservíruje takové špagety, že na ně do smrti nezapomeneme! Opravdu jsme si je vychutnali a dát si tak dobré jídlo po dlouhé době přišlo vhod! Hned se s ní domlouváme, jestli zítra taky pracuje a prý až večer, což nás dost mrzí, protože v poledne jedeme pryč, ale prý není problém a přijde do práce kvůli nám už na oběd, aby nám uvařila. 😀 Tak jestli ti to kočičko nevadí, byly bychom ti moc vděční! Prý to udělá ráda… Paráda, zítra si zase pochutnáme!

Cestou zpět do našeho území Blue Bamboo SunBird si kupujeme Red Horsy a popíjíme na verandě, ale brzy dostane chuť na něco ostřejšího, tak jdeme hledat rum. Už je pěkná tma, takže jdeme s baterkama do hlavní části vesnice. Naštěstí je tady otevřenej ještě jeden obchod, tak kupujeme zásoby a vracíme se zpět. Jenže se na nás přilepí jeden hodně otravnej pes a nechce nám dát pokoj. Snažíme se ho odehnat, protože to vypadalo jako by měl nějakou vzteklinu nebo co. V jednu chvíli už jsme se ho začínali snad i bát, když tu najednou nám z poza rohu přispěchali na pomoc 3 místní psi a osvobodili nás od něj! Tohle prostě nevymyslíš! 😀 Pak už jsme měli cestu bez problému a naše bába už byla docela nakalená a s její kamrádkou nám zase chtějí dohazovat nějaký vnučky nebo co. 😀 Prý to tady spravuje přes sezónu a pak se vrací do centra Puerta Princesy, kde prodává byty. To vzbudí velký zájem Dannyho a vyjednává podmínky koupě. 😀 Nakonec už jsme taky docela dost a vzhledem k tomu, že už je všude zavřeno a totální tma, protože generátor funguje jen v určitém čase, rozhodli jsme se jít kochat hvězdami na pláž. Vidět jich tu jde opravdu spousta a při padání některých z nich si přejeme, aby tu s námi byly naše holky. Pak už je čas jít spát, zítra musíme brzy vstávat.

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>