Brzy ráno přistáváme na letišti v Puerto Princesa, což je hlavní město ostrova Palawan. Jelikož jsme strávili posledních 24 hodin na letištích a přístavech, tak se chceme vyspat ještě chvilku na letišti. Navíc jsme toho nenaspali ani moc v letadlech jak máme hlavy plný holek. Letiště je vážně malinkatý a nedá se moc dobře schovat. Leháme za jeden roh a uvidíme, jestli nás vyhodí. Náš asi dvouhodinový spánek přerušil jen uklízeč, který se nám ještě omluvil, že nás vzbudil. Jsme vděčný i za tu chvilku.

Po hygieně na letištním záchodě se rozmýšlíme, kde bychom mohli sehnat permit do podzemní řeky v Sabangu. Náš čas na Filipínách se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, takže toho máme dneska opravdu hodně. Policajt před letištěm nám pomáhá chytit tricykla. Nejdřív s nim zkoušíme jet k jeho známému, který prodává výlety i s permitem. Bohužel už na dnešek nic nemá. Počet permitů je omezen jen na 750 na den a my to nestihli jen o vous. Rozhodneme se jet přímo na úřad, kde vydávají permity (500p/1 permit). Šance jsou mizivé, ale naštěstí jsme zde pochodili lépe, uff. Permit jsme dostali na 4. hodinu odpolecne, kdy je poslední termín.

Teď nás čeká závod s časem, abychom se do Sabangu vůbec dostali. Pokud to nestihneme, tak máme smůlu, jelikož permit jde koupit jen v Puertě. Aspoň nám to tak bylo řečeno. Řidič nás za směšnou částku veze na jeepney terminál, což v nás probouzí špetku podezíravosti. Naše kroky směřují k shuttle busu, kde nás ujišťuje, že tohle je jediná možnost, jak se tam včas dostat. Moc na výběr nemáme, tak platíme každý 300p a jdeme se porozhlídnout po okolí.

To co jsme tušili, se stalo realitou. Narážíme na další public bus pro místňáky za 120p. Ptáme se řidiče, jestli má ještě volno. Prý tady neexistuje plný autobus, tak jdeme zkusit vrátit lístky, co jsme před chvilkou koupili. Ze začátku s tím je docela problém, ale pár telefonátů a máme peníze zpátky. Kupujeme lístky a jsme dost překvapený, když nám řidič sděluje, že jedeme až za hodinu a půl. Autobus je totiž celou dobu již plný a všichni čuměj z okna někam do země. Filipíncům vážně nevadí čekat, tak si jdeme někam koupit pivo 😀

Plánovaný příjezd je přesně ve 4, takže to bude zase o chlup, ale známe Asijskou dopravu :X Už od začátku nám do smíchu moc není. Měli jsme vyrazit před půl hodinou a jsme stále na místě. Stále nepřestáváme obdivovat Filipínskou pohodu. Už 2 hodiny tady sedí s úsměvem na tváři 😀 Když konečně vyrazíme, tak se naše vyhlídky moc nezlepšily 😀 Autobus tady funguje i jako donášková služba a my zastavujeme přibližně každých 5 minut, abychom vyložili ze střechy všechny různý balíky. Snažím se to aspoň zaspat. Tenhle autobus ale asi nemá tlumiče a snad ani pneumatiky, takže při každým výmolu mě probouzí náraz obličeje do železný trubky před náma v úrovni nosu. Tady si na tu bezpečnost moc nepotrpí 😀

Do Sabangu přijíždíme se zpožděním, takže ihned běžíme na místo odkud jezdí lodě k podzemní řece. Naštěstí jsme na Filipínách, takže s tím není žádný problém a navíc nám do loďky hází jednu Němku a Holanďanku, které čekaly jestli se ještě někdo ukáže. Za loďku tedy nakonec platíme jen 150p a druhých 150p platí holky. Ještě musíme zaplatit nějaký poplatek 80. V rychlosti kupujeme ještě mangový shake (který tady mají nejlepší na světě) s rumem. Celý to stojí 90p, ale za každých 10p si člověk může objednat extra shot. Ale není to potřeba, protože na rumu vážně nešetří 😀

Výjezd ze Sabang underground riverVýjezd ze Sabang underground river

2čůráci2čůráci

Když dorazíme na míst, tak nás čeká ještě krátký pochod džunglí a můžeme nasednout na lodičku. Sabang underground river je s 8.2km nejdelší podzemní řekou na světě. Je na seznamu UNESCO a byla vyhlášená jako jeden z přírodních 7 divů světa! Navíc díky omezenému počtu permitů má člověk pocit jakoby jí měl celou pro sebe. Voda je krásně čistá a romantiku může zkazit snad jen pohled ke stropu s otevřenou pusou. Tisíce netopýrů by vám taky mohli nasrat do pusy 😀 Chvíli musí člověk uhýbat hlavou před obřími stalaktity a za chvilku je strop vysoký 65 metrů! Je to opravdová krása, ale vzhledem k tomu jak krásné jsou jeskyně i u nás, tak jsme čekali možná trochu víc. Rozhodně ale doporučujeme. Cestou džunglí k loďkám na mě ještě stačila skočit jedna opice. Jelikož jsem to nečekal, tak dostala pěstí a moje sádra si mohla připsat další zajímavý zážitek. 😀

Po návratu do Sabangu řešíme, jak se dostat ještě dneska do El Nida. Nic přímého nejede a zapomněli jsme nějak vybrat dost peněz. Jediný bankomaty na tomto ostrově jsou totiž v hlavním městě! Když nás jeden místňák dovede do krásných chatek (Sunbird Cottages) a dostaneme cenu 300p za chatku, tak není co řešit. Celkově se nám místní flóra líbí, tak si zde dopřejeme jednu noc.

výhled z chatekvýhled z chatek

Kupujeme si Red Horse a jdeme hledat nějaké jídlo. Zaujme nás dvoupatrová chatka s krásným výhledem na moře. Milá paní nám udělá sandwiche a její manžel nám ještě přinese skleničky na naše vlastní pivo, což nám udělalo dost radost a možná i díky tomu jsme kývli na ranní trek na blízkou horu – takhle se dělá business! Navíc je Chris sympaťák, tak to vypadá na pěknej den a holt tu strávíme o den víc.

večeře u Chrisevečeře u Chrise

Cestou do našich chatek si ještě kupujeme shaky a sedáme si do společné místnosti. Rekapitulujeme poslední dny a konečně si vychutnáváme trochu klidu. Můžeme si tady pustit vlastní muziku, tak Gaza pouští LA4, což našlo velké zalíbení u místních dětí. Tancují na to jak blázni a natáčíme je, abychom mu to mohli poslat do klipu. Myslím, že by se mu to tam náramně hodilo, kdybychom o to video nepřišli 😀 Ještě pár Red Horsů a jdeme spát, abychom brzy ráno vstali.

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>