Do Yazdu přijíždím před 6 ráno a zase jsem toho moc nenaspal. Rozlámanej jak tabulka čokolády vystupuji a jako obvykle se na mě slítávají otravný taxikáři. Pro mě je tohle ta nejhorší věc na nočních autobusech. Jelikož se mnou v buse jeli i 2 bílý, tak za nima hned jdu, jestli nechtějí vzít taxi společně. Cenu srážím ze 150k na 100k a už můžeme jet.

Portugalský pár s kterým sdílím jízdu má vyhlídnutý jeden hostel přímo ve staré části s čím nemám problém. Je tu plno, tak nás taxikář veze do nedalekého nově otevřeného hostelu. Cena 10$ za postel v dormu se snídaní je více než přijatelná. Zvlášť když tu můžu zůstat už takhle brzo a rovnou se i nasnídat. Jen musím počkat na šéfa, abych mohl udělat check in. Čas vyplňuji popíjením čaje, plánováním zajímavých míst v okolí a psaním cestopisu.

Když se konečně dočkám check inu, jdu se kouknout po okolí. Navštívím i pár jiných hostelů, abych se ujistil, že jsem se ubytoval dobře a vážne ubytoval. Friendly house přímo ve staré části můžu tedy vřele doporučit. Tento hostel je měsíc nový, tak se snad ceny nevyšroubujou výš. Z jeho střechy je i krásný výhled na okolí. Rád bych se kouknul do jedné pouště, která je odsud něco málo přes 100km, tak navštěvuji i turistické kanceláře, abych zjistil cenu. Bohužel je pro mě více jak 50$ za půldenní výlet moc, ale nezdávám se. Vytrvalost se vyplatila a sehnal jsem výlet za 20$, jen se musí přidat ještě další lidi.

Mám dost času, tak se procházím po tomto zajímavém městě a doufám, že mi za chvilku zavolají z kanceláře, že se přidali další lidi. Dávám si mezitím sraz s Eliškou, kterou jsem poznal v Teheránu na letišti a jejíma 2 místními kamarády. Chvilku se jen tak procházíme po památkách a pak beru shánění lidí na trip do vlastních rukou. Pár lidí si zřejmě myslí, že jsem nějaký překupník zájezdů, ale když se zeptám dvou lidí u nás na hostelu, tak je vyhráno. Že se mi to povede 20 minut před začátkem jsem fakt netušil. Mezitím, než se připraví, sprintuju do kanceláře, že jsem sehnal lidi a zase zpátky na hostel vyzvednout Barbaru z Brazílie a Santiaga z Kolumbijského Medelínu.

Samotná cesta na poušť je parádní, protože se toho náš řidič nebojí a valíme to jak o závod. Na poušti jsou pro nás připravení velbloudi, který jak zkušený nomádi osedláváme a vydáváme se na projížďku do dun. Zase se cítím jak malý kluk, protože jsem na poušti nikdy nebyl. Zvlášť, když se velbloud rozeběhne, tak to nemá chybu a mě mrzí, že máme společně jen necelých 15 minut, abychom ještě stihli vylézt na nejvyšší dunu v provincii Yazd a nepromeškali západ slunce. Ruzně tu pobíhám, skákám z dun a musím říct, že je to parádní trénink na nohy.

Samotný západ slunce je rozhodně jeden z nejlepších, který jsem kdy viděl a rozhodně chci za můj pobyt v Íránu na poušť ještě aspoň jednou. Pak si leháme do písku a čekáme než se obloha zahalí do temnoty a my budeme moct sledovat mléčnou dráhu. Bohužel je poblíž vesnice, takže je obloha docela světelně znečištěná, ale mléčná dráha je i přesto úchvatná. Jako zakončená tohoto výletu jsme usazený v malý chýši, kde dostáváme čaj a nějaký sušenky. Rozhodně byl tohle jeden z nejlepších výletů co se poměr cena/výkon týče. Kupoval jsem to na promenádě s mešitou s největšími minarety v Íránu. Od mešity je to zhruba 100m po levé straně.

Barbora stejně jako já nejí maso, tak jdeme všichni společně na večeři do mé oblíbené falafelárny, kde si falafel plní každý sám a vychází zhruba na 20kč. Pak už jen relaxujeme na hotelu a já pracuji znovu na cestopise. Spát jdu kolem 11, protože musím zítra brzo vstávat na další výlet.

Útrata: 10$ hotel, 30k rials taxi do města, 35k rials voda a falafel, 20$ trip do pouště, 35k rials voda a falafel

Danny