Jelikož jsou holky už pryč, tak si trochu přispáváme a čerpáme síly na dnešní den. Je to poslední den s holkama a už teď jsme z toho docela špatný – tohle bude těžké loučení… Na snídani jdeme k bábě do naší malý hospůdky. Redhorse tady totiž mají vážně úžasně vychlazený a v tomhle vedru je to rozhodně to, co potřebujeme. Po chvilce k nám přišel zřejmě majitel a ptá se nás, jestli si nás může vyfotit. Samozřejmě souhlasíme, takže kdybyste narazili v jedné malé hospůdce v Tagbilaranu na naše fotky, tak se nelekněte 😀

Jsme už zase bez mobilů, tak jdeme do internetový kavárny, abychom se mohli domluvit s holkama na srazu. Zřejmě vlivem nějakého komunikačního šumu jsme na holky u chatky čekali zbytečně. Sraz už měl být a holky nikde, tak chytáme nervy a absolvujeme znovu cestu do naší hospůdky. Tam si objednáváme pivka s rýží a když jdu na záchod k majitelovi do domu, tak pokračoval můj příběh s žabkou. Jelikož jsem byl už nějaký den zase bez žabky, kterou jsem někde ztratil, tak mi paní, co zrovna ručně prala prádlo, dala svojí 😀 Celkově jsou tady lidi úplně na jiné mentální úrovni a dokáží se rozdělit i o to málo, co mají <3

Piva jsme si tentokrát vzali sebou do kavárny, abychom se mohli s holkama spojit co nejdříve. Do toho si píšu s tátou, který mi dává chlapský rady do života, jak se vypořádat s loučením a zapomenout na Clianne. Docela mi to zvedá náladu, tak se snažíme domlouvat další sraz, ale holky nejsou na mobilu, tak nezbýva než doufat. Po cestě nazpátek ještě bereme piva k nám na terasu a čekáme na holky. Čekání je dlouhé a naše pozitivní myšlení chvilkama už není tak pozitivní 😀

To je láskyTo je lásky

To je lásky 2To je lásky 2

Když už jsme ztráceli poslední zbytky naděje, tak za náma přišel nějaký mladý kluk. Sděluje nám, že na nás čekají 2 holky v místním karaoke baru. Jdeme za nima a zjišťujeme, že tady čekají už několik hodin. Jde to vidět i na jejich náladě, jelikož těch Red Horsů stihly taky dost 😀 Docela se divím, že nás nešly zkusit hledat. Občas mi přijdou trochu natvrdlé, ale nic co by nespravil ten jejich krásný úsměv a třpyt v jejich očích 😀 Je to prostě jiný kraj, takže to mají většinou dost na salámu. Možná by nám špetka té jejich trpělivosti taky neuškodila 😀

Večer se najednou obrátil o 180° a my se s holkama náramně bavíme. Jelikož je tady velmi populární karaoke, tak to samozřejmě s Gazou hecujeme. Jsme s prdelkama poslední noc, tak jsme jim nemohli „zazpívat“ nic jiného než One more night od Phila Collinse. Musel na nás být asi dobrý pohled 😀 Já jsem ještě nechal Clianne vybrat nějakou Filipínskou klasiku a střihnul jsem si ještě jedno číslo. Bohužel jsem měl ty slova už pěkně rozmazaný, tak jsem si musel vymýšlet 😀 VIDEO 1 Tady dám ještě jedno video pro zlepšení sluchu, kde naštěstí nezpíváme 😀  VIDEO 2

Potom jsme šli pít k nám na terasu, ale došlo pití. Vydáváme se s Gazou pěšky pro něco, ale bohužel je všechno zavřený. Potkáváme skupinu mladých Filipínců a jeden nám nabízí odvoz do centra k přístavu, kde by mělo být otevřeno. Cesta ve 3 na skútru byla vážně zábava, tak mu kupujeme nějakou drobnost jako poděkování. Potom jsme už s holkama jen popíjeli a užívali si poslední společné chvilky dle svého;-)

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>