Po téměř 12ti hodinách spánku nás probouzí nepříjemný zvuk budíku. Několikrát mě předtím ještě probudila pěkná zima, ale co s tím, když nemám žádný oblečení. 😀 V 9 pro nás měl přijet sdílený taxík, který tady ale není. Loučíme se s Tomkem, který tu ještě zůstává a my s Romanem jdeme dolů do vesnice, kde snad toho taxíka chytneme. Je tady pěkná mlha, tak jsem docela rád, že jedu už dneska. Na malém plácku uprostřed vesnice nikdo není, tak se rozhodujeme jít dále po silnici a zkusit stopovat. Máme štěstí, protože než stačíme vyrazit, projíždí jeden mladý pár. Mají totálně narvaný auto, ale to není žádný problém pro Íránskou pohostinost. Přendá se pár věci, Ahmedova holka (zapomněl jsem její jméno, tak jí budu říkat třeba Libuška) sedá do zadu a my s Romanem společně na sedadlo spolujezdce.

Konverzace probíhá převážně s Libuškou, protože Ahmed anglicky skoro vůbec neumí. Vyklubal se z nich velmi zajímavý pár. Oba jsou rozvedený, takže spolu chodí tajně, jsou horolezci a Ahmed má v plánu koupit dodávku, přestavět jí a procestovat svět. Jsme naladěný na stejnou notu, takže se bavíme téměř o všem. Absolutně by mi nenapadlo, že jsou z Mashadu, což je nejposvátnější město v Íránu. Zhruba po hodině stavíme v horách na snídani. Takovou hostinu jsem dlouho nezažil a hlavně velice chutnou. Spoustu ovoce a nejlepší fazole, co jsem kdy měl. To navíc nebylo vše. Ahmed nám nalil jeho domácí vodku, co si udělal z hroznů. Nechtěl jsem urazit, tak jsem si jednoho panáka dal a bylo to překvapivě docela dobrý. 😀 Dostali jsme i nějaké ovoce na cestu a mohli pokračovat dál až do Gazvinu. Tam nám chytli taxíka, abychom se dostali na autobusové nádraží. Když jsem Libušce nabídl peníze na benzín, tak mi dala pěstí do ramena, takže jsem místní sociální hru raději nezkoušel. 😀 Tohle setkání se super lidmi mě ohromně potěšilo a přemýšlím, že přijmu jejich pozvání do Mashadu. Ale obávám se, že na to nezbyde čas, zvlášť, když se mi z letiště zatím neozvali a vypadá to, že budu další den bez věcí.

Cestou autobusem do Teheránu vedle nás sedí jeden starší pán, který si chce fut povídat. Uní dokonce 2 slova česky a to „Pozor“ a „Vánoce“. Musím říct, že to má něco do sebe, ale já na to bohužel nemám náladu, protože jsem včera neměl vůbec signál a chci se ozvat domů, že žiju a nikdo mě něokral o to málo, co mi zbylo. 😀 V Teheránu si dáváme s Romanem poslední společné jídlo a čaj, protože nechci zůstávat zbytečně dlouho v Teheránu a budu pokračovat dál na jih. To se mi nakonec podaří, když se o půl šesté večer vydávám na více jak 12ti hodinovou cestu busem. Čas v autobuse věnuji psaní cestopisu, ale naneštěstí se mi nakonec přestalo chtít spát a já nakonec spím necelé 3 hodiny až do Shirazu.

Útrata:  taxi Gazvin 25k Rials, Bus Teherán 80k Rials,Falafel s čajem 35k Rials, Voda 10k Rials, Bus Shiraz 660k, Limonáda a WC 35k Rials

Danny