.Máme tady souhrn našeho 5. týdne z pochodování okolo ČR na podporu nadace HELPPES. Kolik jsem toho ušel, co jsem viděl a jak si vedu se dočtete v následujících řádcích. Nezapomeňte podpořit nadaci HELPPES zasláním DMS ve tvaruDMS HELPPES na číslo 87 777. Cena DMS 30,- Kč, Helppes pro své klienty získává 28,50 Kč. Díky!

27. den – pondělí

V noci nás zastihla pořádná vichřice. Nejvíc to odnesl Gaza, který má pořádně promáčený věci a hlavně spacák. Rychle se balíme a jdeme směrem na Hřensko, kde začíná NP České Švýcarsko. Já s Týnkou jdeme až za klukama. Nadvakrát zvrtlý kotník pěkně natekl, takže to pro jistotu nepřeháníme s rychlostí. Kluci mezitím našli parádní restauraci, kde jsme se všichni najedli do 90Kč a i my nemasožravci jsme si vybrali. Pokud budete v Hřensku, můžeme restauraci „U kostela“ doporučit. Čekám s Týnkou na autobus do Prahy a pak už běžím za klukama k Pravčické bráně. Jelikož tady Jura uz párkrát byl, tak čeká před vstupem, kde po nás chtějí 75,-Kč. S Gazou si to celý procházíme, ono toho teda není moc, ale pěkná podívaná to rozhodně je. Dále pokračujeme směrem k mezní louce a po cestě poprvé ochutnáváme pivo z nedalekého pivovaru Cvikov. Jelikož čas neúprosně letí, ukrojujeme poslední kilometry cestou k našemu obydlí. Nejdříve uvažujeme nad spaním na jedné ze skal, kam jsme se vydali po žebříku. Nakonec nacházíme už po tmě krásný přístřešek. Ten využíváme k večerní debatě u vína, ale spaní řešíme raději pod širákem na plachtě.

28. den – úterý

Ráno nás probouzí kolemjdoucí, kteří se tady začínají po osmé množit – ustlali jsme si hned u turistické křizovatky. Chvilku nám trvá než se probereme, ale ne na dlouho. Nejvíc nás staví na nohy místní kopce a skály. Nahoru a zase dolů jsme si to prošli přes Rudolfův kámen, Mariinu skálu až do obce Jetřichovice. Tam jsme si dopřáli oběd a vzhledem k tomu, ze pršelo, tak i nějaké pivo. S NP Českým Švýcarskem se loučíme ve vesničce Dubice. Do Krasné Lípy, kde se chceme koukat na fotbal nám zbývá 5km. Nasadili jsme pořádný tempo, abychom to stihli. Kopec před Krásnou Lípou byl opravdu výživnej. Když jsme dorazili na vrchol, všimli jsme si na cestě nápisu „prémie“. Říkáme si s Gazou, ze jsme zvedaví na tu prémii, když v tom slyšíme dámský hlas „kam jdete?. Na kole se k nám přibližuje sympatická žena se kterou se dávame do řeči. Dokonce nám je nabídnut nocleh u ní v garáži. Prý máme po fotbale hledat alternativní domek s trávou na střeše a nebo se zeptat na Mariánku Krásnolipskou. Pak už se loučíme a bavíme se nad touto premií, kterou nám nabídla tato nahodilá situace :-). Krásna lípa se nám už při vstupu velmi líbí, ale se sháněním hospody s televizí je to horší. Nakonec jsme narazili na malý sportbar/hernu, kde jsme si dopřáli pivo za 22. Po fotbale nám Krásná lípa ukázala svojí druhou stránku – nějaký ten polorozpadlý barák a začalo se v ulicích dost stmívat. Celkově se nám ale Krasná lípa líbila. Barák Marianky nachazíme docela brzo. Uz po příchodu na neoplocený pozemek obdivujeme, jak to tady mají Mariánka s Milanem zařízený. Malý moderní domeček, který si samy postavili a stejně velká kovárna v které pracuje Milan. Při posezení u ohně se z cizí ženy stává velmi vědomá žena s kterou si můžeme povídat i o věcech o kterých se s mnoha lidma bavit nelze. Dozvídáme se také, že pomáhala Jaroslavovi Duškovi stavět jeho baráček z hlíny. Všichni si náramně rozumíme a je to zároveň i pěkná rozlučka s Jurou, který brzo ráno odjíždí na svatbu kamaráda.

 

29. den – středa

V 6 nás budí Jura, který se s náma loučí a jde na vlak. My to ještě zalomujeme dokud nás neprobudí kapky deště, které na nás kapou ze strany. Míla pracuje v kovárně, takže se s ním hned dáváme do řeči hlavně o cestování a stopování. Po snídani se loučíme a užíváme si první krůčky v Lužických horách. Už ráno Gazovi říkám, že cítím, že bude dneska super den. Na druhou stranu – jaký den tady není super :-). Za obcí Rybniště jsme trochu zabloudili, ale nic převratného. Následně nás zaujala překrásná chalupa. Penzion byl bohužel zavřený, protože presně tohle bylo místo, kde si chce člověk udělat pauzu. Když se o tom s Gazou bavíme, vykoukne majitel a pozve nás dál. Prý do chaty Zvoneček uhodil před pár dny blesk, takže jsou v takovém klidnějším režimu. Paní nám udělala i bezmasé špagety, štrůdl jsme dostali za polovinu ceny rovnou z trouby a dokonce jsme dostali i jednohubky zdarma. Celé tohle posezení bylo moc příjemné a dobilo nás neskutečnou energií. Samozřejmě nemohl chybět déšť zrovna když jsme vyrazili ven, ale takový prkotiny nás už nemůžou rozhodit. Zase jsme trochu zabloudili, díky tomu mi trochu nateklo do bot, ale jak říkam – šlo se nám prostě skvěle. U Luže, což je nejvyšší hora Lužických hor, jsme si sundali batohy a vyběhli na vrchol asi za 5 minut. Nemohli jsme uvěřit tomu, jak se krásně chodí bez batohu :D. Nahoře jsme samozřejmě nic neviděli kvůli neúnavnýmu dešti. Obcemi Horní a Dolní Světlá jsme jen prolítli a přitom hledali otevřenou hospodu s fotbalem. To se nám bohužel nepodařilo a neměli jsme štěstí ani v Krompachu. Tam jsme aspoň narazili na krásnou hospůdku. Po pár pivech chytame slinu, takže kupujeme pivo do petky a jdeme na rozcesti „babiččin odpočinek“, kde je hezký přístřešek a my přeckáme noc v suchu. Cestou jsme potkali ještě pár skautek, který tady mají něco jako bojovku. Pivko bodlo a my můžeme jít příjemně unavený spát.

 

30.den – čtvrtek

Okolo osmé nás budí nedaleký dřevorubci. Je tady i dost houbařů s kterýma se dáváme do ranní debaty. Po ranním rituálu, což je zabalení všech věcí a hraní tetrisu, když je člověk skládá do tašky, se vydáváme na hřebenovku, která by nás měla dopravit až do Hrádku nad Nisou. První zastávku jsme si udělali v Petrovicích, kde jsme si dali pivko na posilněnou a dokonce jsme tam loupli i půl decku zelený za 15,- Kč :D. I když tvrdej skoro nepijeme, tak tahle výzva musela být přijata :D. Další pauzu si děláme nedaleko krásného dolu, kde si vaříme špagety, abychom načerpali síly. Dneska je první den, kdy neprší po dlouhé době, ale na druhou stranu je zase extrémní vedro, takže nám to bere spoustu sil. V Hrádku zjišťujeme, jak se Gaza dostane nejrychleji domů a sedáme na poslední pivko před odjezdem. Gaza musí zítra na chirurgii a oba musíme v pondělí na úřad práce. Po odjezdu Gaziče pokračuju ještě 7km do Václavic, kam presně ve stejný čas přijíždí Kristýnka. Vypijeme spolu pár piv a vzhledem k tomu, že je už pěkná tma, tak hledáme útočiště na dnešní noc v nedalekém pidi lesíku.

31. den – pátek

Po probuzení zjišťujeme, že jsme nespali zase tak mimo vesnici a jezdí kousek od nás náklaďáky k nedalekému statku. Nevadí, ale neskutečně prší. Co čekat po prvním dnu bez deště za posledních několik týdnů. Čekáme několik hodin a ani meteorologické předpovědi nepřinášejí růžové zítřky. Vzhledem k tomu, že musím v pondělí stejně jako Gaza na úřad, rozhoduju se po dlouhém přemýšlení, že si dám odpočinkovej víkend a můžeme aspoň začátkem týdne s Gazou vyrazit společně :-).