Ráno nás probouzí náš dealer, který nám, kromě výletů, prodal včera i nějaký místní hašiš. Sděluje nám, že jsme zase zaspali – tentokrát na potápění se žralokama. Ptáme se ho, jestli bychom to nemohli přeložit na další den. Naštěstí s tím není problém a my můžeme ještě na chvilku spát. Po probuzení přemýšlíme, co budeme dělat. Dostávám super nápad, že bych mohl být dneska muslimem, tak si vyrábím provizorní turban, nasazuju jednu žabku a vyrážíme do našeho obchodu pro czech breakfast – v našem krámku nás už přestávají chápat, ale ono je úplně zbytečné snažit se nás pochopit 😀 Jsme tady už známá firma a zdraví nás na ulici i lidi, které vidíme poprvé (nebo poprvé jen jednou? :D)

MuslimMuslim

Pak jdeme na pokoj ještě ho trochu zdemolovat. Furt v nás zůstává pachuť z toho, jak nás tady okradli a my si rozhodně na hlavu srát nenecháme. Rum jde samozřejmě s námi. Byla to vážně sranda i když jsme v zápalu demolice začali mlátit i do sebe a zlomil jsem o Gazu selfie tyč, kterou dostal ke kameře v Singapůru 😀 Stejně jsme to nepoužívali, tak byla na chvilku užitečná. Jen nevím, co by na to řekla Sakti jejíž poslední slova, když jsme se viděli, byla „Daniel take care of Jan, please!“ – to si vybrala toho pravýho, ty vole 😀

Stačili jsme ještě natočit tohle video  pro kamaráda Kábíčka a mohli vyrazit zase ven na večeři a vodnici. Zastavujeme se ještě v jednom baru, kde se dávám do řeči s jednou holkou – tuším, že z Holandska. Gaza jde hrát kulečník s jedním starým Amíkem a já se náramně bavím, protože po tolika rumu je to vážně podívaná. Když jdu na záchod, tak zjišťuju, že se sotva držím na nohou a jdeme směrem k našemu obydlí. Cestou nás čeká klasický rituál, kde na nás každej huláká a směje se.

Potkáváme našeho známého a říkáme mu, že jsme tady poslední den a jestli by nám mohl sehnat nějakou trávu, abychom tady těch posledních pár dní mohli důstojně ukončit. Upřímně ani nevíme, jak jsme tady dlouho. Celý se to prapodivně smíchává v jeden neuvěřitelně dlouhej den nebo jako nějaká divná trhlina v časoprostoru. Na naší terásce popíjíme ruma a rekapitulujeme náš pobyt tady. Nevím, jak se to stalo, ale najednou je Gaza nahatej, pobíhá po zahradě a snaží se hrát bowling s kokosama. Když v tom náhle…

Zpoza rohu se objevují 3 mladé Filipínky a jdou směrem k nám. Nejdřív si myslím, že to jsou jen vedlejší účinky rumu, ale když uslyším ten sladký, jemný smích z jejich úst, tak je mi jasné, že moje hlava by tak krásnou halucinaci nebyla schopna nikdy vymyslet. Ještě vetší překvapení bylo, že si to namířili přímo do vedlejšího apartmánu. V tom se na sebe s Gazou koukneme a sborově zvoláme „Heeey girls“. Holky nás pozdraví a roztomile se hihňají. Dáváme se s nima do řeči a už sedí u nás na terase. Když se podívají na prázdné flašky rumu, tak se ptají, co jsme tady měli za párty, ale uklidňujeme je, že to bylo jen pro naší spotřebu. Nabízíme jim, že můžeme skočit pro nějaký pití a společně si sednout na pláž, což jim vyhovuje.

Té nejméně krásné přejeme dobrou noc a bereme Korinu s Clianne do obchodu. Prodavačky vypadají nějak uraženě, ale to nám je teď vážně jedno. Kupujeme pár piv, nějaký snacky a jdeme společně na pláž, kde si povídáme o všem možném. Holky dostaly chuť na hru flašku a my s Gazou pobaveně souhlasíme. Přeci jenom jsme to hráli naposled někdy na základce 😀 Jelikož jsme se dali na dráhu pravdy a upřímnosti, tak jim při hře říkáme o sobě téměř vše. Akorát jsem se nějak zapomněl zmínit o své holce na Bali 😀 Už ani nevím, jestli si nás holky nějak rozdělili nebo my je, ale už mam v náručí Clianne a Gaza Korinu.

Když se dostáváme zpátky k našim chatkám, tak holkám nabízíme, jestli u nás nechtějí přespat. Nějak jsme ale zapomněli v jakém stavu se náš pokoj nachází, takže tenhle návrh neprošel 😀 Ještě si s holkama nějaký čas povídáme a říkají nám, že si nejdřív mysleli, že jsme teplouši, když viděli nahatýho Gazu běhat po zahradě. No, asi to musel bejt zajímavej pohled 😀 V tom přišel náš dealer, kterýho si bereme stranou a říká nám, že může mít něco za chvilku. Ok proč ne.

Holky si jdou pomalu lehnout a my s Gazou rekapitulujeme dnešní večer. Je až těžko uvěřitelné, jak se nám splnila další věc, kterou jsme si plánovali už v Praze a to najít si tady holky – cítím, že je Clianne ta pravá, ale to ostatně cítím dost často 😀 – navíc nám je vesmír přihrál až do náruče poslední den na tomhle ostrově. Nějak mi ani nevadí, že si šli lehnout, protože někde uvnitř cítím, že je nevidíme naposled. Sice je to momentálně zdánlivě nemožné, ale nemožné neexistuje!

Už je hodně po půlnoci a Gaza si jde na chvilku lehnout než nám přinese trávu. Za nějaký čas přijde dealer a nabízí mi nějakej bílej prášek. To odmítám, že potřebuju spát a né tady lítat ještě pár dní. Teď už nezbývá ani mě nic jiného než jít spát, takže za krásného východu slunce lehám do postele a nemůžu se dočkat až za chvilku budeme plavat s největší rybou na světě – žralokem velrybím.

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>