Probouzíme se okolo 10 a jsme konečně vyspalý do růžova. Jelikož jsem si včera koupil mobil, tak už víme, kolik je hodin 😀 Dáváme sprchu, zabalíme věci a jdeme směrem k SM shoping mall. Cestou chytáme taxi, který nás asi za 80 pesos hází přímo k tomuto největšímu obchoďáku v JV Asii. Ihned míříme do obchodu, kde kupujeme výborný ovocný salát k snídani. Ovoce je tady opravdová lahůdka. Gaza si ještě kupuje jelení lůj. Bohužel/bohudík zde měli jen barevný, tak se Gaza stává na nějakou chvíli terčem mých vtípků 😀

Naše další kroky směřovaly naproti do GoPro obchodu, kde si Gaza koupil další kameru 😀 Už nám nic nebránilo v tom vyrazit do přístavu, tak jsme si chytli taxíka. To tady byl docela problém, protože u obchoďáku fungují zase stanoviště na který se stojí fronta, ale naštěstí jsme našli jedno prázdné stanoviště u výlezu z SM. Celkově se tady taxíky vůbec nezastaví a říkáme si, že to tady bude dobrej job.

Po chvilce vylézáme u přístavu, kde si vyzvedáváme lístky, platíme nějaký poplatek a čekáme na loď. Zajímavý bylo, že jsme si koupili ekonomickou třídu a seděli jsme krásně venku na střeše, která měla nad sebou ještě plachtu. První třída seděla někde v podpalubí 😀 Rozhodně bychom neměnili, tak otevíráme ruma a sedáme si na zábradlí na kraji. Filipínský rum a mořský svěží vzduch, pohrávající si  s našimi účesy, nám vykouzlil úsměv na tváři. Žijeme svůj sen!

Cesta na BoholCesta na Bohol

Při příjezdu k Boholu začíná pěknej chcanec. Připomíná nám to příjezd na Bali, ale náladu nám to rozhodně nebere. Zjišťujeme cenu tricyklů a taxíku na Alona beach. Nakonec se domlouváme s jedním super taxikářem, že nás tam hodí za 200 pesos. To je dobrá cena na to, že jsme se s tricyklářema dostali nejníž na 150 pesos. Prší, tak si chceme dopřát trochu pohodlí a domlouváme si ještě zastávku na jídlo. Zastavuje nám před Jolibee, což je náš dočasný a jediný oblíbený fastfood. Bereme cennosti a necháváme bágly v autě. Jolibee je zde levný způsob stravování, tak si objednáváme pití, špagety a zmrzlinu za nějakých 88 pesos. Najednou nás napadá, že by taky mohl odjet s našema  věcma a nám by zbyl už vážně jen pas a kreditka 😀 Naštěstí čekal venku.

Když jsme asi po 3 minutách přejížděli most na Panglao, tak jsme se chytali za hlavy, že jsme zase naletěli a Alona beach je kousek. Celkově to bylo z Tagbilaranu, hlavního města Boholu, nějakých 20km, takže se nepotvrdily naše obavy a my se mohli plácat po zádech jak dobrou cenu jsme si usmlouvali. Rozloučili jsme se s taxikářem a šli hledat ubytování. Na první pohled nás Alona beach moc nenadchla. Rozhodně to bylo nesrovnatelně lepší než Bali, ale jsme na Filipínách, tak čekáme ještě víc. Vyptáváme se v různých resortech a najednou potkáme jednu trochu bláznivou Filipínku Sandy. Dáváme se s ní do řeči, ihned se z ní stává naše ségra a radí nám, ať jdeme do bohol dive center. Nic levnějšího zde prý neseženeme.

U recepce se bavíme s místní sličnou dívkou, která nám nabízí pokoj za nějakých 2k pesos za noc. Bez díky odmítáme a najednou nám nabízí vzdálenější bungalov za 600 pesos. Po prohlídce sdělujeme, že zaplatíme 500 a máme konečně bydlení. Odhodíme bágly a jdeme se kouknout po okolí. Je tu plno plážových barů a na každém rohu potkáváme vždy stejnou dvojici – starej bílej dědek s krásnou mladou Filipínkou. Je tady i dost ladyboyů a gayů. Neumíme si to vysvětlit, jelikož jsou pro nás momentálně Filipínky nejkrásnější holky na světě.

S rumem sedáme na pláž a diskutujeme jako vždy o všem možném. Když se poté procházíme po pláži, tak narážíme na místňáky, jak chlastají u jednoho stolku. Jsou o generaci starší, ale přidáváme se k nim. Popíjíme ruma, piva a zjišťujeme, jak to tady chodí. Ten, který vůbec nemluví a je nějakej zamračenej zrovna slaví narozeniny. Prý je na drogách a má nějaký bad trip. Drogy jsou tady na denním pořádku, protože je hodně práce a bez nich by se to dalo zvládnout těžko. Rozhodně zajímavá společnost.

Jelikož je vidíme už nejmíň 2x, tak se rozhodneme jít spát. Po cestě nás ještě zastaví prodavač výletů, který tady jsou na každém kroku. Už je po půlnoci a my víme, že si můžeme diktovat podmínky, aby to prodal. Nakonec to usmlouváme na 350 pesos/os a za pár hodin nás čeká sledování delfínů a projížďka po okolních ostrovech. Raději mu ještě říkáme, kde bydlíme, protože pochybujeme, že si to budeme pamatovat 😀 Gaza šel hned spát a já se konečně dostal k mobilu a mohl vyřídit korespondenci. Zjišťuji, že jsem na fb ve vztahu s Gee, jelikož jsem se zapomněl odhlásit z jejího mobilu 😀 No nic, jdu raději aspoň na chvilku spát.

Video z příjezdu na Bohol: Zde!

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>