Ráno se probouzíme na lavičce na malém autobusovém stanovišti. Nikdo nás neokradl, konec konců těch posledních pár cenností, kterými jsou jen naše pasy a kreditní karty jsme měli v trenkách… 😀 Danny mi říká, že se probudil zrovna když jeden ze dvou chlápků mířil k nám, ale když viděl probuzeného Dannyho, tak se otočil a šel zase zpět. Stejnak si myslím, že by u nás moc neuspěl, protože až do trenek by se mi nedostal… 😀

Balíme spacáky a jdeme najít nějakej jeepney, který by nás odvezl na letiště. Radíme se s místníma, ale moc nám to nepomáhá. Chodíme sem a tam přes ulice, abychom nenastoupili do špatného a neodvezl nás ještě někam dál. Vzhledem k tomu, že už je docela slušný vedro, rozhodli jsme se, že si chytíme taxík. To jsme ale netušili, jaký to bude problém. Taxikářů tady jezdí spousta, ale nikdo není ochotný zapnout taxametr a vymýšlejí si přestřelené ceny za odvoz na letiště. Stopujeme dále a po čase už ztrácíme naději, že bychom si dokázali chytnout nějaké taxi se zapnutým taxametrem… Rozhodli jsme se jít pěšky směrem někam k letišti a cestou budeme nadále stopovat a sledovat, jestli nenarazíme na nějaký jeepney. Pak vidíme přes ulici jednoho osamoceného taxikáře, který si připravuje auto, tak jdeme za ním. Nejdříve nám nabízí cenu jako ostatní, tak ho odmítáme a chceme jít pryč, ale zastavuje nás a říká nám, že teda pojede se zapnutým taxametrem, protože jsme jeho první zákazníci dneska a kdyby odmítl nás, tak by měl celý den smůlu. Konečně někdo, protože to byl asi desátý taxík v řadě a už jsme přestávali doufat.

Na letiště vás pustí pouze s letenkou, tak předkládáme doklady a jdeme dovnitř. Náš let je asi až za 3,5 hodiny, a proto míříme pouze na toaletu, kde si splníme základní hygienu a pak jdeme ještě naproti přes ulici na něco k jídlu. Po jídle jdeme k odbavení, kde kontrolují poprvé váhu našich zavazadel, ale jen mi řekne, abych dal 1,5 kg pryč a to je vše. Naše malé batůžky jsme jim ani neukazovali… 😀 Danny ještě musí předložit lékařskou zprávu o své ruce a pak usedáme na lavičku a čekáme na náš let. Jakmile můžeme jít k další kontrole, pokoušíme se vypít co nejvíce vody z naší lahve, abychom ji zbytečně nemuseli vyhazovat, ale ačkoliv jsme pili přímo před kontrolou a strčil jsem lahev pouze do boční kapsy svého batohu, dokázali jsme ji stejnak bez problému pronést. Usedáme na lavičky a vyhlížíme náš let. Bohužel budeme mít zpoždění, tak využijeme volnou chvíli k doplnění spánkového deficitu. Z půl hodiny navíc se stala necelá hodina, ale pak už nás pouštějí k letadlu, které nás brzy vyhodí v Cebu.

Na letišti se moc nezdržujeme, vycházíme ven a hledáme možnosti, jak se dostat co nejdříve někam do centra. Dostali jsme tip na Shopping Mall, kde si můžeme koupit mobil, kameru, dokonce i lístky na loď na sousední ostrov Bohol. Bereme taxíka, který na letišti zrovna není moc levný, ale 450 pesos není zas tak moc a tak jedeme. Cestou nám ještě říká o festivalu Sinulog, který se tady bude za několik dní konat a pak nás vyhodí přímo tam kde potřebujeme, tak zjišťujeme co stojí lístky na loď a pak už míříme přímo do centra. U vchodu probíhá prohlídka batohů, až pak jsme vpuštěni dovnitř. Vyjíždíme nahoru do zóny s elektronikou, kde se Danny vybírá telefon. Nakonec se nám zalíbil jeden nadupanej kousek značky MyPhone. 😀 Stojí 7k pesos, což je v porovnání se Samsungem bezkonkurenční cena, takže vyplňuji za Dannyho pár informací a jdeme pro kameru. Tu se nám sice podařilo najít, ale jen model, který jsem kupovat nechtěl, takže to odkládáme a vyřešíme to později. Máme hlad a tak navštívíme obchod uvnitř centra. Už na začátku obchodu mí začínají svítit oči radostí. Jsme v ráji! Regály plné čerstvé zeleniny a ovoce se táhnou po délce asi 50 m. Tady si určitě vybereme. Čerstvé mango, ananas, meloun a další naporcované a připravené k okamžité konzumaci za pár korun. Povzdechnu si, kéž by to takhle vypadalo i u nás a pak už míříme do regálu s chlazeným pivem. Je tady sice asi 20 pokladen a před námi jsou pouze 2 lidé, ale filipínská mentalita znamená beze spěchu a všechno v klidu. Čekáme asi 15 minut, než se dotaneme na řadu. Pokladní jede slow mode a hned za ní to nějaký mladík rovnou skládá do tašek. I tak se pár položek značně natáhne. U nás by tohle rozhodně neprošlo. 😀

porcované ovoceporcované ovoce

zeleninkazeleninka

Hned za pokladnami je obchod s tvrdým alkoholem, ale rum Boracay tady bohužel nemají, takže bereme pouze klasiku Tanduay. Pokladní nám radí, že venku je ještě nějaký obchod s alkoholem, tak to zkusíme. Venku je opravdu zmiňovaný obchod s alkoholem a mají i Boracay, tak ihned kupujeme na vyzkoušenou. Hned vedle je i obchod s GoPro kamerami, ale model který chci budou mít až zítra, tak se domlouváme, že se pro něj stavíme zítra a vzhledem k tomu, že už je tma, musíme si co nejdříve najít nějaké ubytko. To se nám ale nikterak nedaří a zachrání nás až jeden běloch, který nás odkazuje na jakousi Mango street. Ihned si stopujeme taxík a bez problému nás první veze s taxametrem do Mango st. Platíme pár drobných a hledáme ubytko. Asi v druhém guesthousu už však nacházíme pokoj s klimatizací, takže bereme. Zabydlíme se, dáme sprchu a pak míříme ven, abychom prozkoumali blízké okolí a našli si nějaký pěkný flek, kde ochutnáme Boracay rum s příchutí kokosu. Hledáme ještě něco k snědku a cestou potkáváme spoustu chudých lidí, kteří spí na kartonech na zemi, což bylo velice smutné. Nakonec usedáme na nějakých schodech a sledujeme okolí. Některé anglické nápisy na obchodech obsahují chyby, ale tohle tady zřejmě nikdo neřeší… 😀 Popíjíme, diskutujeme a nakonec se odebereme na pokoj, abychom načerpali síly, protože zítra se konečně přesouváme na Bohol a brzy nás čekají krásné pláže!

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>