Ráno si dáváme snídani v bytě, balíme věci na výlet a jdeme pro auto. Řekl bych, že bych ještě něco nafoukal, ale na Maltě už jsou naštěstí trochu dál, takže je tady tolerance. A to dokonce nejvyšší v Evropě – 0,8 promile. Takto vysokou toleranci najdeme v Evropě už jen na Britských ostrovech. Celkově si myslím, že by se to u nás v tomto směru mělo změnit a zrovna v této věci, bychom si ze západu mohli brát příklad. Když si u nás dá člověk pivko k obědu, neměl by přijít o ŘP a platit vysokou pokutu, toť můj názor. Každopádně si sedám za volant na blbou stranu, jako vždy, takže musím obejít auto a najít volant na opačné straně.

S jízdou v levém pruhu a volantem vpravo už se pomalu začíná zžívat, ale co mi zatím vůbec nejde, je koukání do zpětných zrcátek. To v autě hledám vždy vpravo mimo auto a mnohem víc koukám do pravého zpětného, než do toho levého ze zvyku od nás. Dokonce i ty kruháče už zvládám lépe. Malta je maličká, na šířku má cca 20 km a na délku necelých 30, co se týče největšího ze tří obydlených Maltských ostrovů, takže jsme nejdříve stihli obhlédnout pláže na západě ostrova, včetně vesničky Pepka námořníka, a poté jsme brzy dorazili i na sever, odkud jsme chtěli přejet na Comino Island.

Jsme tady mimo sezónu, takže převoz nejezdí tak často a krátíme si čas měnším nákupem v přistaveném stánku. Asi po půl hodině se ukazuje menší loď, tak se společně ještě s jedním párem skládáme na loď, ale brzy si zase chceme vystoupit, protože místo psaných 5 € nás jich po nás chce řidič 7. To se nám pochopitelně nechce platit, prý jezdí málo lidí, takže se mu musí zaplatit cesta. Na to mu kašleme a říkáme, že víc nemáme. Jenže se ne a ne dohodnout. Dokonce nám nabízí pán z lodi, že to za nás v klidu zaplatí, ale to se samozřejmě v žádném případě nepřísluší. Tady jde o princip, ale nakonec mu těch 10 € doplatíme a jedeme. Není čas se zdržovat.

Užíváme si cestu lodí a pěkné počasí, které nás doprovází. Asi za 20 minut jsme na Cominu a domlouváme si čas odjezdu. Seskakujeme z lodi a vyrážíme okolo ostrova, který má pouhé 3km2. Jako první navštěvujeme Blue Lagoon, což je nádherná zátoka a pravděpodobněji nejhezčí místo ke koupání. To zatím ještě odkládáme a cestou dál popíjíme flašky vína. S postupem času se dělá opravdu dost velké teplo. Jen pro představu – na konci ledna tady je přes 20°C, aktuálně se teplota vyšplhala téměř na 30°C a v Praze minulou noc naměřili -13°C! 😀 Utekli jsme zřejmě v pravou chvíli.

Brzy se do vody ženou první dva odvážlivci – Danny a Ondra. Teplota vody se prý dá, což je dobrá zpráva i pro zbytek naší výpravy. Ostrov si projdeme téměř celý, nakonec nám to zabralo trochu víc času, než jsme předpokládali, takže jsme ho nedali celý podél pobřeží a spěchali zpět k Blue Lagoon. Zatímco se Ondra, Bára a Danny zdrželi na hlavní pláži u lodi, já a Nemis jsme si zaskákali v Blue Lagoon a ačkoliv bylo moře trochu studené, bylo to skvělé osvěžení a maximálně jsme si to všichni užili.

Cestou zpět máme ještě pár zastávek okolo ostrova a poznáváme například i místo, kde byly natočené scény z filmu Hrabě Monte Cristo. Pak už si to valíme zpět na ostrov, nasedáme do auta a rychle zpět do našeho bytu. Pěkně nám vyhládlo, takže si děláme večeři a po ní směřujeme do centra Valletty. Za volant usedá Bára a já si tak můžu vychutnat pivko. Město je to celkem pěkné, jen je tady všude úplně mrtvo. Vychutnáváme si aspoň víno a pak se obklikou vracíme zpět. Podařilo se nám narazit aspoň na jedno rušné místo, ale náš budget nám nedovoluje se přidat, takže nasedáme do auta, tentokráte s řidičem Ondrou, který téměř nepil a vracíme se zpět do bytu, ve kterém probíhá rozlučka do pózdních hodin, doprovázená zbližovacími konverzacemi, soutěží kdo toho vyčůrá víc a samozřejmě spoustou piv, vína a Ondra si stihl propálit roštem i svojí pěknou bundu. 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | ÚVOD | DALŠÍ >>