Máme tady souhrn našeho 4. týdne z pochodování okolo ČR na podporu nadace HELPPES. Kolik jsem toho ušel, co jsem viděl a jak si vedu se dočtete v následujících řádcích. Nezapomeňte podpořit nadaci HELPPES zasláním DMS ve tvaruDMS HELPPES na číslo 87 777. Cena DMS 30,- Kč, Helppes pro své klienty získává 28,50 Kč. Díky!

20. den – Pondělí

Probouzíme se na zahrádce penzionu v obci Přebuz, kde nás včera nechala přespat paní domácí. Kráčíme do Nových Hamrů, kde by se ke mně měl přidat Gaza a zároveň odjet po víkendu Kristýnka. Hodně se těším, jelikož pom více jak dvou týdnech, kdy jsem chodil převážně sám, budu mít konečně zase parťáka. Čekáme v penzionu Mamut, kam přijíždí Gaza po druhé hodině. Loučím se s Kristýnkou, kterou hodí domů Gazův taťka. Poté nás čeká pěkné stoupání do Horní Blatné. Jak se ukazuje, Krušné hory mají plno velkých sezení, takže to vypadá na noc v suchu v případě dešťů. V Horní blatné se zastavujem na pivko a výborné zapečené brambory. Člověku se moc nechce po takové dobrotě pokračovat a nejraději by to spláchnul dalším lahodným zlatavým mokem, ale na to bohužel dneska není čas. Pokračujeme dalších několik kilometrů, dokud nevidíme Pension s pivem. Zastavujeme se na poslední občerstvovací pauzu. Překvapení přichází při placení, protože po nás chtějí 110 Kč za 2 piva. I když nás to sere, tak se tomu musíme smát – od příště se musíme ptát na cenu předem!:D Se zapadajícím sluncem jdeme najít přístřešek. To se nám daří za 2 km, je jich tady opravdu plno, takže máme nakonec na výběr z dvou apartmánů. Večer trávíme klábosením a hlavně si děláme srandu, jak si umíme krásně pošéfit život. Společně s ķuřivem v puse si užíváme po dlouhé době společný večer.

21.den – úterý

Budík párkrát oddalujeme, protože se nám vážně nechce vstávat z tak krásného místa. Na druhou stranu si říkáme, že je přístřešek v Krušných Horách na každém kroku. Dneska máme volnější den, abychom šetrili Gazovu nohu. Cesta utíká krásně, jelikož si toho máme spoustu co říct po takové dlouhé pauze. Jedna z nejdelších pauz za celý život :D. Před Božím Darem si děláme menší zacházku na místní rašeliniště. Procházka je to krásná a Boží Dar se nám taky moc líbí. Sedáme si proto do jedné restaurace na jídlo a pivo. Jako každý den začína pršet, tak se chvilku zdržíme. Bouřka nás naštěstí jen lízla, tak využíváme situace a jdeme na Klínovec. Tam na nás čeká nemilé překvapení :D. Všude samá mlha a nevidíme dokonce ani vrchol vysílače. Tohle nás naštěstí nemůže rozhodit, takže si sedáme na jedno a věříme, že to bude po občerstvovací pauze lepší. Samozřejme bylo, ale ne až tak jak jsme si představili. Krpál dolů po sjezdovce snáší naše kolena špatně, ale už si naštěstí zvykají, chudinky :D. Dole si dávame jednu Poličku a vyklepávám Gazu ve stolním hokeji :D. Následuje několika kilometrová trasa Německem, abychom trochu zpestřili naší cestu a snažili jsme se i najít ubytování v nějakém přístřešku. Bohužel marně, ale malou zastávku ve městě máme v záloze. V Českých Hamrech si vybíráme hospůdku, kde se chceme koukat na fotbal. Spartu dávaji jen na isportu, tak si platíme tento přenos, ale měli to tak přetížený, že jsme neviděli ani minutu. Normální zlodějna a 70 Kč hozených do kanálu. Koukáme teda aspoň na Plzeň, ale žádnou radost nám dnešní fotbal neudělal. Možná i z této nouze se ptám hospodskýho, jestli bychom si nemohli ustlat v altánu na zahradě. Říká, ze zamkne hospodu a o ničem neví, ale zároveň nám doporučil nedalekou boudu u místní lokálky. Toho chceme rozhodne využít. Nemáme to zadarmo, protože k ni vede pořádnej kopec, ale odměna byla k nezaplaceni! Takhle krásnou chajdu na spaní jsme dlouho neměli! 🙂

22. den – středa

Vyspali jsme se dorůžova, zabalili si věci a opustili náš útulný přístřešek. Cesta vedla dále do kopce, takže jsme byli rádi, že nemusíme scházet zpět dolů do vesnice a pokračovali jsme do vesnice Kovářská. Tady jsme si nakoupili zásoby na cestu a posnídali. Zatímco jsme si vychutnávali pivko, tak kolem nás profrčel jeden borec s krosnou a začali jsme zvažovat, kam má asi namířeno. Poté jsme se dali opět do chůze a začal úsek plný rovinek. Nejprve jsme směřovali k vodní nádrži, kde jsme se chtěli vykoupat, ale začalo hodně hřmít a přesně když jsme byli u nádrže, spustil se pořádný slejvák. Místo koupání jsme nasadili pláštěnky a vyrazili dál. Zatímco déšť sílil a my se potili pod pláštěnkami, tak nám do obličeje nalétávali mouchy a další potvůrky. Navíc nikde nebyl žádný přístřešek ani pořádný les, kam bychom se mohli schovat, takže to byla opravdu zábava… 😀 Dokonce jsme v jednu chvíli oba viděli i fata morganu v podobě chaty, kam jsme se chtěli ukrýt, ale za zatáčkou jsme zjistili, že tam žádná není. Asi po 10 km jsme konečně narazili aspoň na velký krmelec blízko jedné z mnoha nekonečných rovinek, takže jsme konečně dostali příležitost se občerstvit. Vodu už jsme v této době neměl, takže čaj až někdy příště. Nasadit pláštěnky a jde se znovu na věc. Zhruba po půl hodině cesty přestává pršet a s koncem deště narážíme i na první dnešní přístřešek vůbec – klasika… 😀  V Nové Vsi na nás čekají 2 hospody, takže si aspoň můžeme vybrat. Ta první co byla zaznačená na mapě tady vůbec není, takže končíme v té druhé pro německé turisty a odpovídají tomu i ceny, takže se po jednom pivu přesouváme dále. Vycházíme ven a akorát začíná zase pršet. Naštěstí je vesnice Sv. Šebastián hned vedle a při příchodu do ní narážíme i na stejného cestovatele, který kolem nás prošel v Kovářské. Děláme si srandu, že jde určitě taky kolem Republiky a za chvíli se ukáže, že tomu opravdu tak je. 😀 Sedáme si společně do hospody a zjišťujeme, že si s Jurou (38) máme opravdu co říct. Kupujeme vína na večer a společně se jdeme ubytovat do hor, kde vedeme dlouhé rozhovory a vypadá to, že  spolu ještě nějaký čas budeme putovat. Gaza

23. den – čtvrtek

Ráno balíme věci a já zjišťuji, že mi uschla přes noc hamaka. Dobrej nápad totiž je mít dobře uzavřenou lahev vody vždy při ruce, ale zas tak dobrej nápad není, když máte špatně dovřenej camel bag přímo v hamace a během noci zjistíte, že vám je jaksi vlhko. Každopádně to dobře dopadlo a vyrazili jsme na cestu už od začátku v novém, tříčlenném složení. Krušné Hory, které získali svůj název od slova krušení, což je stará metoda těžby rudy, při které se nejdříve ruda zahřívala a následně pak rychle zchladila, aby se rozdrtila, nás zatím mile překvapili. Oceňujeme zejména odpočívadla, kde se dá schovat před deštěm i spát. Po několika dlouhých rovinkách se dostáváme do Svahové, kde je otevřená jedna restaurace penzionu a obsluhuje zde milá Kazaška. Za ty 4 měsíce, co tady bydlí se synem, se naučila poměrně dobře česky, ale je pravda, že si je čeština s ruštinou podobná. Jura vyzkoušel její Boršč a my česnečku – tyhle 2 polévky se tu vykytují dost často. Pak uháníme směrem Nová Ves v Horách, kde dáváme hnusnej Zlatopramen a v obchodě, který funguje tak, že zazvoníte na zvonek domu a paní vám otevře, si kupujeme večeři a pokračujeme dál do lesa. V jednom z prvních altánků si děláme špagety a pak pokračujeme do Mníšku, kde nás dohání bouřka. Tu přečkáváme v čínské restauraci, ze které nás ale bohužel v 9 vyhazují, protože zavírají. Nasazujeme tak pláštěnky a jdeme hledat ubytování do lesa. Napadla nás varianta přespat pod střechou zavřené čerpací stanice, ale prý ji vlastní místní Vietnamci a pokud prý nechceme, aby na nás vyletěli s mačetama, tak máme jít raději jinam. Tak zněla poslední slova na rozloučenou od sympatické servírky a my teda šli. Po cca 15 minutách se umoudřilo počasí a s průchodnějším lesem jsme si za pomocí čelovek rozložili hamaky i s plachtami proti dešti. No a pak už jsme vytáhli flašky vína a pokračovali v nekonečné debatě dvou rozdílných generací. Gaza

24. den – pátek

Naše přístřešky vydržely, takže se můžeme těšit ze suchého rána. Ani Vietnamci s mačetama na nás nenaběhli :D, takže můžeme směle pokračovat dále směrem na Cínovec. Zjišťujeme, že jsme bydleli kousek od cesty docela na ráně, což tak ve tmě vůbec nevypadalo. Po pár desítkách metrech vidíme nádherný přístřešek, který by nám včera náramně bodnul. Ale tohle už je taková klasika :D. Cesta se tu táhne po nekonečných rovinkách, Po pár kilometrech se s Jurou na chvíli loučíme, protože se rozhodl zvolit jinou trasu než my, My s Gazou jsme klasicky zabloudili, protože značení naučné stezky zde zkrátka nebylo :D. Nakonec se s Jurou setkáváme po pár kilometrech  na jedné křižovatce, kde značení bylo v nesouladu s mapou. Do Českého Jiřetína přicházíme akorát na oběd. Jura si tam zaflirtil s krásnou servírkou a posilnění pivem a jídlem jsme mohli pokračovat dále podél hranic. Cestou nám Jura vypráví, jak se starat o včely, jak vypálit dobrou slivovici a celkově nám dává plno rad, které se nám budou rozhodně hodit. I díky této příjemné a zároveň přínosné konverzaci jsme zapomněli sledovat značení a dorazili do Moldavy menší zacházkou. Samozřejmě proběhla i krátká občerstvovací pauza, kterou jsme si zopakovali i o pár kilometrů dál, když jsme narazili na pivko za 19,- Kč 🙂 . Jelikož za námi má dorazit večer Kristýnka, musíme si pospíšit, a proto jsem vymyslel pěknou zkratku. Bohužel jsem zapomněl koukat na vrstevnice, takže následuje krpál jak hovado. Nahoře zjišťujeme, že nás čeká krpál zase dolů a tohle se opakuje 3x – ach ty zkratky :D. V Cínovci na nás čeká už Kristýnka, dáváme si pauzu ještě na večeři, ale bohužel je zde vše dost drahý nebo zavřený. Proto bereme Vietnamce útokem a nakupujeme nějaké jídlo s sebou. Bydlení si stavíme pár kilometrů za Cínovcem a večer trávíme klábosením u vína a nějakého toho kuřiva :-)).

 25. den – sobota

Probouzíme se v krásném lese poblíž Cínovce. Vstáváme trochu později, ale neubírá nám to na elánu k další cestě. Po cestě potkáváme pár, který zrovna skládá stan, zvesela je pozdravíme a vydáváme se tedy směr Horní krupka, kde se pokusíme občerstvit. Bohužel měli ještě všude zavřeno, tak jsme vystoupali na Komáří vížku a dáváme si alespoň tam něco k pití v místním hotelu. Nakonec nám ale odmítli doplnit vodu a chtěli nám prodat 0,5l za 20 Kč. V tom množství vody, které za celý den vypijeme by se nám to skutečně prodražilo a tak tedy zklamaní pokračujeme směr Adolfof, kde nám mapy ukazují nějaké penziony a doufáme, že tam pochodíme lépe. V Adolfově už to bylo o něčem jiném. Usadili jsme se ke stolu, doplnili vodu a rozhodli jsme se, že se najíme. Za chvíli po nás dorazil i ten pár, který jsme potkali ráno a dáváme se do řeči. Několikátým rokem už také chodí kolem Čr a tak si máme hodně o čem povídat. Za dalších pár okamžiků dorazí i pán se synem, kteří také chodí kolem republiky a tak se nás tam sešlo celkem dost 😀 Tečkou k tomu všemu bylo už jen to, že jsme zjistili, že slečna z toho páru je Týny fyzioterapeutka, která měla Gazovi ošetřovat nohu 😀 Ta realita je prostě skvělá. Po jídle jsme se rozloučili a vydali se směr Tisá, dostali jsme dokonce doporučení, že ten den se tam koná reggae party 😀 (té jsme se ale neúčastnili 😀 )  Cestou jsme zastavili na menší pauzu u rybníka…kluci šli napřed a já s Týnkou jsme si udělali zkratku přes vojenský prostor, kam byl zákaz vstupu 😀 Naštěstí nás nikdo nechytil 😀 . V Tisé jsme si dali jídlo, mrkli jsme na fotbal, dali pár piv a šli hledat ubytování někde poblíž. Našli jsme ho kousek za městem u přístřešku a tak nám nic nebránilo rozdělat si ležení a jít celkem brzo spát.

26. den – neděle

Ráno se probouzíme celkem brzy a vracíme se kousek zpátky do Tisé doplnit zásoby do místního obchodu a také na obhlídku skalního města. Pán na informacích byl velmi ochotný a dokonce nám poradil, kudy máme jít, abychom nemuseli platit vstup 😀 Nahoře byla nádherná vyhlídka a skály byly také fajn, ale dost jsme se bavili nad tím, jaké měli jména 😀 Podle nás odpovídalo asi jen jedno 😀 Pokračovali jsme směr Děčin, kde jsme měli přejít Labe na druhou stranu. Nechtěli jsme přejíždět Labe na přívozu a tak to bylo nejlepší řešení. Než jsme ale dorazili, vystoupali jsme ještě na Děčínský sněžník, odkud jsme se také náramně kochali. V Děčíně jsme pak už byli celkem za chvíli. Dali jsme si zasloužené pivko v hospodě u rybníčka. Než jsme  navštívili obchod, potkal nás silný déšť a také bouřka, takže nás to docela zdrželo. V místní Bille jsme nakoupili jídlo, pití a vydali jsme se hledat turistické značky, ať můžeme pokračovat. Po cestě jsme potkali ještě paní, která nás ujistila, že jdeme dobře. Vystoupali jsme tedy po zelené na vrchol, kde nás mělo čekat několik vyhlídek. Po dešti se ale udělala neskutečná mlha a tak jsme z nich vůbec nic neviděli. Na té hlavní jsme si kokonce udělali tábořiště a až do pozdního večera jsme všichni pozorovali, jak světla z domů  v mlze mizí a zase se objevují 🙂

Danny