Máme tady souhrn našeho 3. týdne z pochodování okolo ČR na podporu nadace HELPPES. Kolik jsem toho ušel, co jsem viděl a jak si vedu se dočtete v následujících řádcích. Nezapomeňte podpořit nadaci HELPPES zasláním DMS ve tvaruDMS HELPPES na číslo 87 777. Cena DMS 30,- Kč, Helppes pro své klienty získává 28,50 Kč. Díky!

13. den – pondělí

Vstávám brzy ráno,abych mohl čekat před úřadem práce ještě před otvíračkou. Moje vytrénované nohy jsou mi k dobru – do 6. patra vybírám a fasuji lístek s 001. Po úřadu práce mě nabírá Gaza a jedeme do Plzně na smluvenou schůzku s Hannahem. Po schůzce jdeme do pivovaru na jídlo a pivko. Dost jsme si pochutnali a ještě koupili na cestu chladící obaly na plechovky – ty se budou určitě hodit. Potom mě Gaza hodil do Českého lesa, konkrétně do obce Branka,kde jsem o víkendu ukončil svoje putování. Hned ze začátku svojí cesty se mi poštěstilo potkat dvě užovky,co se vyhřívaly na silnici. Jinak se mi šlo velmi špatně. Návštěva domova, sice jen na otočku,mi neudělala dvakrát dobře a samota se prohlubovala. Aby toho nebylo málo, začal mi blbnout mobil a já se nemohl s nikým kontaktovat. Spíš mi ale šlo o to, že jsem se nemohl ozvat domů, protože rodiče nejsou zrovna nadšeni, že chodím sám takhle po lesích. Ubytoval jsem se za Broumovem (neplést s Broumovem 😀 ) v krásném lesíku. Usínání mi „zpříjemnil“ nějaký vzteklý pes, který zběsile stěkal na celý les blízko ode mě. Vzhledem k tomu, že jsem byl od nejbližší vesnice několik km, nebyl to zrovna příjemný pocit. Nikdy jsem takový štěkot neslyšel a tak bych si normálně myslel, že je to vlk. Usínání nakonec nebylo tak špatné v objetí mojí „Rambo kudly“. 🙂

 

14. den – úterý

Po probuzení zjišťuji, že mi neblbne jen mobil, ale po deštích z minulého týdne mi odešla i power banka. Jako na potvoru mi začal fungovat signál 😀 , ale signalizující 3% baterky mi moc optimismu nedodali. Proto mírně upravuji trasu a razím do blízké vesnice Chodovská huť, kde by měla být hospoda, abych si mohl nabít mobil. Zde zjišťuji, že tam žádná není, ale milá paní mi nabízí odvoz do 3 km vzdálené vesnice Tři sekery. S díky odmítám a vysvětluji mojí situaci. Ani zde jsem nebyl úspěšný, hospoda otvírá až v 16:00. Naštěstí se mi alespoň trochu podařilo dobít mobil u jedné vietnamky a tak jsem mohl pokračovat. Cesta do Dolního Žandova byla dlouhá, ale cestu mi krátili další dvě úžovky, na které jsem narazil (později jsem zjistil, že ta druhá byla zmije 😀 ) V Dolním Žandově jsem konečně narazil na hospůdku, kde jsem se mohl občerstvit a dobít si pořádně mobil. Místní štamgasti mi ještě stačili poradit cestu dál a já mohl vyrazit. Za chvilku vedle mě staví sám od sebe starší pán s Ávií , jestli nechci hodit do další 3 km vzdálené vesnice. Samozřejmě jsem znovu odmítl, ale tyhle dvě pomocné ruky v jeden den byli nejlepší lék na mojí samotu. Po několika kilometrech nacházím krásný posed, bohužel nahoře zjišťuji, že je již obsazen sršni. Vzhledem k tomu, že se už začíná stmívat, nacházím si dnešní domov v dalším nedalekém lesíku.

 

15. den – středa

Probouzí mě dvě roztomilé veverky, které si hrají na stromech přímo nad mojí hlavou. Pozoruji je takhle zhruba půl hodiny a pak rychle balím, abych stihl dnešní program. Kráčím si to směrem do Chebu, kde mě bude čekat společný oběd s kamarádem. Vzhledem k tom, že jsem skoro celou cestu nepil a svítilo sluníčko, tak to u mě vypadá na pěkné halucinace. Vidím kozu před sebou na chodníku…..kolem Hlavního nádraží to vypadalo jako v Indii….. Na náměstí čekám na kamaráda, který mě zve na oběd do nedaleké restaurace. Po příjemné konverzaci jedeme k němu domů, kde mi brousí kudlu a půjčuje vrhací nože na na krácení chvil v lese. Poté mě odváží zpátky na náměstí do Chebu, odkud pokračuji dále k Františkovým lázním, kde mám spát u dalšího kamaráda. Jsem celkově pozitivně naladěn, jelikož po pár dnech v lesích jsem zase mezi svými. Vzhledem k tomu, že Jirka nestíhá, zastavuji se kousek u vodní nádrže Skalka a občerstvuji se. Po pár pivech mi volá, že bohužel nestíhá a mám se stavit k němu do night clubu, kde se můžu vyspat ve volném pokoji. Sice jsem s takovým ubytováním nepočítal, ale teplá postel se sprchou se neodmítá. Jak dopíjím, tak cupitám k němu do podniku. Za chvíli dorazí Jirka, ukazuje mi pokoj, kam mám dát ráno klíče a dáváme si společně s barmankou jeden drink. Pak nás opouští, já si s barmankou ještě chvíli povídám a jdu spát, abych byl svěží na zítřek.

 

16. den – čtvrtek

Budím se až okolo deváté, za chvilku přijede očekávaná návštěva 🙂 . Dávám povlečení před prádelnu a jdu starou nádražní stezkou. Týnky vlak má zpoždění a tak si dávám kafe z automatu. Za chvilku přijíždí, ale bohužel s deštěm čekáme skoro hodinu, než se to aspoň trochu uklidní. Potom dojdeme k závěru, že se raději půjdeme najíst do nějaké restaurace a přečkáme déšť tam. Na chvíli se zdálo, že déšť ustává a tak když už jsme byli v centru lázní, dali jsme si alespoň malou procházku po kolonádě a ochutnali zdejší pramen ( fuj 😀 ) , pak se ale znovu rozpršelo a tak jsme zamířili do restaurace. Dali jsme si oběd a při dopíjení posledních doušků pití se s námi dal do řeči nějaký pán, jak je to skvělé, že takhle cestujeme, ptal se kam máme namířeno a že dřív cestoval také. Je super, jak i těch pár milých slov dokáže pozitivně naladit. Rozloučili jsme se, pán odešel a my se po pár minutách také zvedli, abychom se přesunuli ještě na jedno rychlé pivo naproti, ochutnat Černovar…..a kdo tam neseděl…, opět ten milý pán….tak jsme si zase povídali a pak jsme se vydali na cestu směr Ostroh. Po cestě nás ale znovu přepadl déšť. Nebyla zde jiná možnost, než se schovat do lesa a chvíli počkat, jestli to nepřejde. Nepřešlo…..a tak jsem si krátil čas s vrhacími noži…no…..ale co se nestalo….jeden,který jsem netrefil do stromu se záhadně ztratil 😀 Trvalo nám asi dvacet minut, než jsme ho našli a nakonec byl v myší díře! Kdybych chtěl, tak se tam netrefím. Po nějaké době jsme se mohli konečně vydat na cestu, ale ne na dlouho, došli jsme sice do Ostroha, ale i tak jsme museli zastavit a schovat se v místním penzionu. Díky nepříznivému počasí jsme toho moc neušli, ale ještě jsme vyrazili směr Polná. Vítězoslavně jsme došli na místo a hledali jsme nějaké občerstvení. Zeptali jsme se tedy paní sedící na lavičce před jakýmsi domem, jestli tam není někde nějaká hospůdka. Paní se usmála, že přímo tady, ale že je jen pro místní. Místní nás přijali opravdu mezi sebe, byl to velmi příjemný večer, poznali jsme spoustu příjemných lidí, dostali jsme jídlo, nakreslené obrázky přímo pro nás i s věnováním,poznali obrovského psa Bruna, obdrželi jsme  několik panáků a dokonce jsme mohli přespat v turistické chatičce. Tímto posíláme velký dík do Polné a určitě se zase uvidíme.

17. den – pátek

Ráno jsme si trochu přispali, včerejší příjemný večer byl uznávám, trochu náročnější 😀 vyrazili jsme z chatičky a hned jsme potkali své včerejší známé, pozdravili jsme je a ještě se zeptali, kudy nejlépe do Aše. Dostali jsme naprosto skvělou a originální mapu na krabici od pizzy a jako bonus ještě vyfasovali lahev vody. Laskavost těchto lidí je opravdu obrovská. Vyrazili jsme tedy podle mapy a zjišťujeme, že je opravdu velmi přesná, přesně zaznačený dům a i lom, u kterého se zastavujeme, abychom se vykoupali. Samozřejmě zanedlouho dorazí i jíní návštěvnící a tak se trochu schováváme, ať se nás neleknou, protože nemáme plavky :D. Pár chvil posedíme, ať uschneme, pozorujeme ryby a vyrážíme opět na cestu. Za nějaký čas jsme konečně v Aši, cesta byla bezproblémová a celkem rychlá. V Aši ale nemůžeme najít žádnou restauraci, která by nebyla zavřená a nebo by v ní nebyl Staropramen a tak tedy zastavujeme poblíž centra a ptáme se nějaké paní, jestli je v blízkosti nějaká dobrá restaurace. Doporučí nám „U Tří Lipanů“ a my tedy jdeme tím směrem. Paní měla pravdu, vypadá to velmi dobře a tak usedáme, objednáváme si pití, jídlo a dobíjím telefon. Po dostatečně dlouhém občerstvení jdeme tedy směrem k hranicím. Když už zase nějakou chvíli chodíme, potkáváme nějakého pána u plotu jeho domu a dává se s námi jen tak do řeči, celý dům si postavil sám a vypráví nám pár historek, příjemně se s ním povídá, ale my musíme dál. Dorazíme tedy do další obce jménem Vernéřov a jdeme si dát jedno rychlé pivo a hlavně doplnit vodu. V moc útulné hospůdce je moc hodná paní a po zaplacení nám dává jen tak talíř topinek, že je udělali omylem navíc a ať si dáme. Bohužel jsme ale docela najedeni a tak i přesto, že jsou výborné toho moc nesníme. Pokračujeme tedy dál, ale ne na moc dlouho. Únava a nepříznivé počasí dělá své a tak se mi dělá špatně. Chvíli tedy odpočívám u větrných elektráren a nakonec se dostáváme do pohraničí, kde si stavíme stan.

18. den – sobota

Ráno se budíme celkem brzy a vydáváme se směr Bad Brambach. Jsme celkem rychlí a tak si tedy v dalším lázeňském městě tento týden vychutnáváme snídani. Nezdržíme se ale dlouho a vyrážíme směr Plesná. Při příchodu nás vítají opuštěné domy a nedělá to zrovna pozitivní atmosféru. Naštěstí se po chvíli dostáváme konečně alespoň mezi lidi a už to nepůsobí tolik negativně. Ptáme se nějakého pána, jestli tady najdeme nějakou restauraci kvůli obědu a dostali jsme tip na dvě. Ta první má mít od jedenácti hodin. Jsme tam cca pět minut po otevíračce a akorát vylézá paní uklízečka, že teď vytřela a ať chvíli počkáme. Chvíli jsme tedy čekali, ale pak mi došla trpělivost a zamířili jsme do restaurace číslo dvě…..ta nejen, že měla Staropramen, ale ještě ke všemu byla zavřená a tak jsme se tedy vrátili do té původní. Naštěstí už pán, co trochu zapomněl otevřít konečně otevřel. Po obědě se vydáváme znovu na cestu po červené, kde nás ale zanedlouho znovu stihne prudký déšť. Nějakou dobu to nevzdáváme a jdeme, ale pak se přeci jen na chvíli usadíme, převlékneme ponožky a necháme alespoň chvíli sušit boty na lavičce, i když to moc nepomohlo. Hledáme na internetu meteorologickou mapu a předpokládáme, že máme cca 20 „suchých minut“ na nalezení dalšího přístřešku……trochu jsme se přepočítali a předpověď nebyla zrovna přesná a po další chvíli znovu mokneme….totálně promočení usedáme v přístřešku a rezignovaně čekáme, co se bude dít dál. Sedíme a rozhlížíme se po okolí a spatříme ceduli s nápisem „Velký kámen“ na které byl opravdu velký kámen položen, smějeme se dobrému vtípku a po chvíli nám náladu zvedá nádherná duha a my můžeme opět vyrazit. U další cedule s „Velkým kamenem“ jsme se rozhodli vtípek podpořit a tak tedy přikládáme kámen i na ni. Nálada se zlepšuje a za odměnu spatříme dokonce i černého čápa, kterého ani jeden z nás nikdy neviděl. Nakonec nás „Velký kámen“ dostal, protože i když jsme si z něj dělali srandu, byl opravdu velký, byla z něj krásná vyhlídka a na něm spousta lahodných borůvek a tak jsme se kochali….Když jsme vyrazili na cestu, nálada už byla opravdu lepší, v další vesničce jsme potkali zvláštní ovce a při konci naší cesty jsme potkali dokonce srnku, která vyběhla ze křoví a byla opravdu blízko. Nakonec jsme se usídlili v nedalekém lesíku a doufali, že nám oblečení, které bylo všechno promáčené alespoň trochu uschne.

19. den – neděle

Ráno nastalo trochu zklamání. Boty, ani oblečení neuschlo. V lese bylo vlhko a všude je stále mokro. Hladoví a stále mokří pokračujeme tedy zkratkou do Kraslic, kde doufáme, že se trochu usušíme. Cesta je celkem příjemná, často z kopce a vzhledem k tomu, že kolem sebe vidíme samé hory je nám jasné, že počáteční smích nás brzy přejde. Nechceme ale předbíhat a tak hledáme opět nějakou restauraci, kde se můžeme najíst. Vzhledem k tomu, že je neděle to není tak jednoduché. Místní pizzerie otvírá až ve 2 hodiny a některá místa jsou zavřená úplně. Necháváme si tedy znovu poradit od nějakého pána a nakonec skončíme na zahrádce „U radnice“.Po skvělém obědě jdeme ještě najít obchod. Vidina velkých kopců je najednou aktuální a je nám jasné, že nějaké jídlo a pití na cestu bude potřeba, protože nevíme, kde skončíme. Namířili jsme tedy do místní Billy a já si dělám legraci, že mám po dlouhé době pocit, že jsem zase v civilizaci. Nakupujeme a jdeme dál, zdolat ty kopce. Stoupání bylo docela náročné a když se konečně zdálo, že máme to nejhorší za sebou, co se mohlo stát jiného, než to, že začlo znovu pršet :D. Byli jsme v chatové osadě a schovali se u jedné chatky, která měla před dveřmi přístřešek. Byla nás dokonce kontrolovat nějaká místní paní, tak jsme se smáli a vysvětlili jí, že se jen schováváme před deštěm. Déšť asi po dvou hodinách konečně trochu ustal a my mohli pokračovat směr Přebuz. Sice jsme byli znovu mokří, ale příroda nám ukázala, jak umí být nádherná. Blížili jsme se k vesnici a všude byla dokonalá mlha a tvořila naprosto neskutečnou přírodní podívanou společně se stromy a zvířaty. Zdrželi jsme se a udělali pár fotek a pak namířili k místnímu penzionu s nadějí, že se možná trochu opláchneme a dáme pivo na dobrou noc. Zprvu se zdálo, že paní nás moc ráda nevidí, protože se blížila zavírací doba, ale nakonec to dopadlo nejlíp jak mohlo a my si mohli postavit stan na pozemku penzionu a dokonce nám bylo nabídnuto přespání i v altánku na zahradě. S díky jsme tedy přijali, dopili, něco natočili i do lahve a vzhledem k tomu, že se stmívalo, šli jsme stavět. Společnost nám dělala místní kočka, která nám dokonale asistovala a dokonce vlezla pod stan a odmítala vylézt. 😀 Nakonec to dopadlo všechno dobře.