Máme tady souhrn našeho 2. týdne z pochodování okolo ČR na podporu nadace HELPPES. Kolik jsem toho ušel, co jsem viděl a jak si vedu se dočtete v následujících řádcích. Nezapomeňte podpořit nadaci HELPPES zasláním DMS ve tvaruDMS HELPPES na číslo 87 777. Cena DMS 30,- Kč, Helppes pro své klienty získává 28,50 Kč. Díky!

8.den – pondělí

Probouzím se v lesíku v Alžbětíně, což je předměstí Železné Rudy kousek od hranic s Německem. Chvilku mi trvá než vše zabalím, ale už po osmé vyrážím vzhůru k Čertovu jezeru. Po cestě se zdržuji zhruba půl hodiny v ráji lesních jahůdek. Pak už dále pokračuji v nadávání na nekonečný krpál a dávám si kratičkou pauzu u pomníku malíře Adolfa Kašpara. U krásného Čertova jezera vidím i první lidi za celý den a že jich tady je požehnaně. Proto odcházím kus jezera, kde nacházím skrytý plácek pro sebe. Dopřávám si zde občerstvení v podobě špaget a pivka. Společnost mi dělala kachnička s mladýma. Po dalším nepříjemném výstupu se pohledem na lanovku dozvídám, že jsem právě dorazil na Špičák. 😀 Tím se vysvětluje to celodenní stoupání. Odměna mě neminula -. je tady stánek s pivkem. Potom pokračuji k Černýmu jezeru, kde se znovu občerstvuji a jdu k Bílé Strži, což je krásný vodopád na Šumavě. Zrovna začíná bouřka, tak se schovávám v jednom přístřešku a když ustane, tak běžím k vodopádu. Mam to tady celé sám pro sebe, tak si dopřávám koupel a natáčím VIDEO. Po koupeli pokračují dále a zhruba po hodině mě zastihla další bouřka. Musím se přiznat, že mám po prvé za celou cestu strach, když se hromy a blesky nebezpečně blíží. Zjišťuji, že vlastně nevím, co mám dělat v horách při bouřce mezi vysokými stromy – cedule „nebezpečí pádu stromů – vstup na vlastní zodpovědnost!“ mi nedodávají moc optimismu. Posledních 5 kilometrů, který jsou k nejbližšímu rozcestí ubíhám za půl hodiny. Jak jsem doufal, našel jsem tam skromný přístřešek, který beru s otevřenou náručí. Má sice metrpade na metrpade, ale v těchto podmínkách je to pro mě pětihvězda. Dnešní konto 26.5km.

9.den – úterý

I když jsem se v noci několikrát probudil, opravdový budíček přisel o půl 5, kdy mě zastihla bouřka. Blesky lítaly hodně blízko, takže se spát vážně nedalo. Po bouřce, která skončila zhruba po hodině, jsem zabral ještě na hodinu a vyrazil na další turu. Všechno bylo mokré, takže jsem uvítal pauzu ve Svaté Kateřině a trochu se osušil v restauraci místního pensionu. Pak následoval prozatím nejhorší úsek – rozbahněné lesní cesty a hlavně většinu času na silnicích. Náladu mi zvedl až orel, který mi přeletěl přes cestu pár metrů přede mnou. Po 20km bez přestávky, celý vyčerpaný přicházím do Všerub – s úsměvem, protože mám v plánu vyzkoušet jedno z místních restauračních zařízeních. Při dnešní smůle je zde vše zavřený a jsem alespoň rád za menši obchůdek, kde si kupuju nějaký jídlo a 2 piva na večer jako odměnu za dnešní muka. Všichni jsou zde dost nepříjemný a to mi náladu rozhodně nezvedá. Honem rychle zpátky do lesa, což nějaký čas ještě potrvá. Doléhá na mě krize a v dešti se jde vážně na hovno. Proto vylejzám na jeden posed, kde si vychutnávám pivko a pozoruju srnky. Kvůli dešti to dneska zakempím na jedné autobusové zastávce. Jediná kaňka na takovém krásném apartmánu je, že první bus jede už v 4:46. Holt si zítra přivstanu 😉 Dneska krásných 32,22km! VIDEO 😀

10.den – středa

Budík mi zvoní ve 4:40. Lidi nikde tak zůstávám v teple spacáku. Autobus nakonec stanici jen projel, tak si prodlužuju spaní o další hodinu, kdy jede další bus. Scénář se takhle ještě jednou opakuje a já nakonec vyrážím až v 7. Nálada v dalším deštivém dni není nějak extra vysoká, ale to se má změnit již za malou chvilku. Přemýšlím o divokých prasatech a říkám si, že bych nerad narazil na nějaký agresivní hovado. Říkám si, co to řeším za blbosti, protože v mojí realitě se tohle stát nemůže a až potkám divočáka, tak na sebe budeme akorát tak koukat. Neuplynulo ani 5 minut a všímám si pohybu kousek ode mě. Poprvé v životě vidím mládě divočáka. Když mě po chvilce spatří, lekne se, chrochtne a zaběhne do porostu. Za necelých 10 minut se mi naskytla další nevšední podívaná. V přilehlém poli u lesa vidím parohy jelena. Z jednoho jelena byli nakonec 3. Nikdy jsem jelena v takovém počtu neviděl, takže jsem z toho docela vyplesklej. Chvilku na sebe koukáme. Vždy se k nim trochu přiblížím, oni k lesu a tohle se opakuje několikrát. Naposledy se zastavuji na okraji lesa a dávají mi poslední chvilku na obdiv. Poté se rozeběhnou, kličkují mezi stromy a mizí v dáli! Když po týhle krásný podívaný spatřím psí spřežení, obávám se, jestli jsem náhodou nezešílel. 😀 Naplněn energii si to štráduju přes Českou Kubici do Českého lesa. Ten mě velmi nadchnul a dokonce už neprší. Přes Capartice, kde si dávám krátkou pauzu na oběd, pokračuju dál touhle krásnou krajinou. Když trochu zabloudím, mám to štěstí spatřit 2 srnky z bezprostřední blízkosti, které mě vůbec nezavětřily – poslední pozitivní moment tohoto dne. Začíná zase chcát. Jsem 12km od nejbližší vesnice. Aby toho nebylo málo, ztrácím ešus, takže se musím vracet. Jsem totálně promáčenej a hlavně boty jsou durch. Jde se opravdu zle. Jako dar od boha se po 7km předemnou objevil krásný přístřešek, kde dneska složím hlavu. Sice jsem toho chtěl dneska nachodit o dost víc, ale jsem vážně rád, že na mě nebude v noci pršet. Když mi volá máma, že se mají po několika deštivých dnech rozvodňovat řeky, uklidňuju jí, že mám nafukovací karimatku a jdu spát po 32,33km.

11.den – čtvrtek

Ani trochu mě nepřekvapuje, že se probouzím ve vodě v které leží i můj batoh. Mam mokré snad úplně vše včetně peněz v peněžence. I když se mi do ničeho nechce, tak rychle balím, obaluju nohy do igelitových pytlíků a mizím v dešti. Volím o několik km delší cestu po asfaltce, jen abych nechodil v bahně a mokré trávě. Nálada je i přesto dobrá – dokud nezabloudím a přidávám si tím několik dalších kilometrů. Mám chuť si jen lehnout někam do příkopu a na vše se vysrat, ale to nemůžu. Večer má přijet moje přítelkyně, takže to musím kousnout a pokračovat dál. V obci Rybník si dávám pauzu na oběd a grog na zahřátí. Čas hraje proti mě, tak zbytek cesty dávám bez přestávky. Podaří se mi dostat jen do obce Přimda. Cítím se jako bych měl za chvilku zkolabovat a je mi jasné, že se dneska do Starého Sedliště, kam přijede Kristýnka, nedostanu. Proto nasedám na autobus a zbytek cesty dávám autobusem s tím, že se zítra vrátím na stejné místo, kde jsem skončil. Dneska jsme ubytovaní na faře. Kristýnka s mámou mě donutily se jednou pořádně vyspat a usušit. Kristýnka  přijíždí okolo 10 večer a já si užívám přítomnosti milované osoby po 5ti dnech samoty. Sranda se mnou ale moc nebyla, protože jsem po chvíli totálně vyčerpanej usnul. I přes dnešní komplikace jsem nachodil přes 32km.

12.den – pátek

Autobus zpátky do Přimdy jede až v poledne. Využívám této situace a dopřávám si konečně více než 5 hodin spánku. Vzhledem k tomu, ze Kristýnka nebrala kvůli jednomu dnu stan a spacák, tak jsme museli vzít ubytko i druhý den. V Českém  lese je to ale hodně složitý a nemůžeme nic sehnat. Ubytovacích zařízeních je zde hodně málo a navíc všechny do konce prázdnin obsazeny. Nakonec jsme se dohodli s jednou příjemnou rodinou, že nás ubytují v jejich sauně na zahradě. Z Přimdy jsme vyrazili ve 3 odpoledne. Cesta byla dlouhá, ale i po pozdním startu jsme zvládli 21km! Do Císařovi Vesce jsme dorazili před devátou hodinou. Rodina byla tak hodná, že nám udělala bezmasé jídlo jen pro nás a načepovali nám pivka! Parádní večer a potřebný odpočinek po dnešních 22km:-)

13.den – sobota

Na sobotu jsem měl v plánu být již ve Františkových lázní, ale okolnosti posledních dní mi to bohužel nedopřály. V pondělí musím být v Praze kvůli úřadům a v poledních hodinách máme důležité jednání v Plzni. Proto jsem měl domluvený odpočinek u kamaráda ve Frantovejch, který mě měl hodit i v neděli domů. Bohužel to nevyšlo, tak jsme se domluvili, že nás vyzvedne kde skončíme a v pondělí budu pokračovat ze stejného místa, jako jsem skončil. Silnic je tady málo, takže můžeme jen do 11km vzdálené Branky. Dál už silnice nevede. Den ve Františkových lázní mi hodně pomohl a načerpal jsem dost sil.

14.den – neděle

Odpočinek a psaní poutnického deníku 🙂

Danny