Ráno na klasiku perfektní snídaně, bavíme se co se všechno včera dělo a nedělo, pak bereme open tickety na loď a jdeme si je proměnit za lístky zpět na Bali, čas se nám tu totiž krátí a čekat, jestli se vlny někde umoudří nedává moc smysl na tomto malém ostrůvku. Já bych nejradši ještě vyjel aspoň na těch pár dnů na Lombok, ale je pravda, že by to stálo další prachy a tak se domlouváme v turistickém centru, že teda pojedeme tou pomalou lodí další den. Sraz je domluvenej na půl 9, v 9 by to mělo odplouvat.

Pak už si bereme jen ručník a jdeme do moře. Docela hodně nás tady zaskočil proud. Bylo až neuvěřitelný, jakou měl sílu. Pár metrů od břehu skočíte do vody a během několika málo vteřin jste o pár desítek metrů dál. Ještě že šel tenhle proud podél břehu a na otevřené moře se stáčel až později, protože si nejsem moc dobře jistý, co bychom dělali… 😀 Ale bavíme se, necháme se unášet proudem a pak se jdeme odměnit obědem. Netřeba psát, že jsme zase naletěli… Těstoviny sice máme moc rádi, ale mohlo nám docvaknout, že nejsme v Itálii… 😀 No nic, vem to čert. Chillujeme u nás u apartmánu, Rodrigo pomalu usíná v houpací síti a my se pak rozhodujeme doplnit žaludky, protože nám oběd rozhodně nestačil. Zalejzáme do jedný restaurace, kde si objednáme burgery s masem v naději, že to bude stát za to. Nooo, nestálo! 😀 Kuřecí chutnalo asi jako mrtvá krysa a pravděpodobně nebudu daleko od pravdy, každopádně to šlo hned do kytek a snědli jsme aspoň housku se zeleninou… 😀 Prokletý Gili! Co bych tak dal za rýži se zeleninou od Báby na Bali! Fáákt, zlatej nasi goreng, nejlepší jídlo…

Inu, vrátili jsme se zpět za Rodrigem, abychom naplánovali poslední večer. S naším správcem se domlouváme, aby nám sehnal weed, tak uvidíme co přinese. Mezitím nás Rodrigo učí pár frází španělsky a my ho naoplátku učíme pár užitečných frází česky. 😀 Musím říct, že na češtinu má velkej talent a nejvíce si oblíbil slovo lékárna. 😀 😀 Asi za půl hodiny náš klučina opravdu něco donesl, ale kde to cestou natrhal, to fakt nevím… 😀 Vypadalo to tak nějak všelijak, ale zkoušet to kouřit bych si fakt netroufl. 😀 Ale což, společná večeře a houbičky se stala jasnou volbou pro dnešní večer. Dneska jich rozhodně nakoupíme více. Cestou vybíráme nejlepší cenu a vzhled a pak se odebíráme na večeři.

Ani mě nepřekvapuje, že poslední den narazíme na nejlepší jídlo, kterého si můžeme naložit kolik chceme a za stejnou cenu jako vždycky. No nic, tak třeba příště… 😀

Na pokoji už si připravujeme hostinu a ládujeme tam houbičky. Tentokráte má každej svůj balíček, tak snad bude zábava… 😀 Čekáme asi hodinu a nic. Tady je to pro nás fakt asi nějaký začarovaný. Každej si to tady tak vychvaluje a nám pořád nic? 😀 Štěstí svitne až po hodince a půl, kdy začínáme mít první výtlemy, ale příště by to chtělo ještě tak o půl balíčku víc… 😀 Nejvíc nás ovšem baví náš nikdy nespící pan domácí svojí velice vtipnou angličtinou.  Dlouho se bavíme, až jde nakonec Rodrigo po dvou prášcích spát a my pomalu taky. Zítra odjíždíme a tím pomalým trajektem nebo čím že to pojedeme to vypadá na pěkně dlouhej výlet…

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>