Máme tady souhrn našeho 1. týdne z pochodování okolo ČR na podporu nadace HELPPES. Kolik jsme toho ušli, co jsme viděli a jak si vedeme se dočtete v následujících řádcích. Nezapomeňte podpořit nadaci HELPPES zasláním DMS ve tvaru DMS HELPPES na číslo 87 777. Cena DMS 30,- Kč, Helppes pro své klienty získává 28,50 Kč. Díky!

1. den – pondělí

Jelikož jsme měli před tímto pochodem spoustu věcí na vyřízení a nestíhali jsme pořádně nic zařizovat, nechali jsme koupi jízdenek na poslední chvíli a do Českého Krumlova jsme vyrazili až v 15. hodin – což byl nejbližší volný termín. Cesta měla trvat necelé 3 hodiny, ale díky nehodě se to protáhlo o více jak hodinu a tak jsme do Krumlova dorazili až na večer. Vyhládlí jsme si zašli na večeři a potom vyrazili na první kilometry. Jelikož bylo už dost pozdě a stmívalo se, ušli jsme pouze 7,65 km, než jsme našli konečně nějaké trochu vhodné místo na rozložení hamaky mezi železnou konstrukcí malého mostu. Docela nás překvapila zima, která tady byla, když jsme šli spát a tak jsme na sebe natáhli téměř všechny věci, které jsme s sebou měli, dopili jsme pivo a šli spát.

2. den

O půl 7 ráno nás z hamak vyhání brutální kosa! Máme tak zmrzlé prsty na rukou, že máme problém i se samotným odvázáním hamaky. Balíme věci a vyrážíme na cestu. Ze začátku se nám jde velice špatně a vůbec nechápeme, jak mohla být v noci taková kosa, ale utěšujeme se, že to bylo tím, že jsme spali přímo u Vltavy. Ve vesnici Větřní je otevřený COOP už v 7 hodin ráno a to je státní svátek. To se nám hodí a nakupujeme něco do zásoby. Vzali bychom si pivo na cestu, ale jsme tak přešlý, že na to nemůžeme ani pomyslet. Pomalu stoupáme do kopce a brzy odbočujeme do lesa na vyznačenou trasu. Pak už je cesta celou dobu přes lesy a louky. Krajina se často mění a přes vesnici Slavkov docházíme do 13 km vzdáleného Světlíku. Tady si dopřáváme první pivo a pak opět vyrážíme na cestu. Dnes chceme dorazit k Lipnu, takže nejdříve směřujeme na Frymburk, který leží přímo u Lipenské nádrže, kde si dáváme pauzu na pivo a taky nás tady zastihl krátký letní slejvák. Poté vyrážíme do Lipna nad Vltavou, kde máme překročit nádrž na druhou stranu a taky nakoupit pivní zásoby na večer a najít poblíž někde místo na přespání. Bohužel jsme došli až nakonec k mostu a zapomněli si nakoupit a vracet už se nám nechtělo, takže jsme se rozhodli jít dál. 😀 Na mapě se objevila „vesnička“ Nové Domky a my vycítili příležitost. Bohužel to tady bylo tak nové, že tady zatím nestačili pořádně nic postavit, a tak jsme se rozhodli jít až do Přední Výtoně, kde budou určitě nějaké otevřené hospůdky. Přicházíme tam už docela pozdě, ale je tu několik otevřených hospod, takže jsme zachránění. Vybrali jsme si samozřejmě tu s nejhorším a nejdražším pivem, takže se po jednom přesouváme na Kozla vedle do hotelu, ale po jednom nás vyhazují, že zavírají, a tak míříme do poslední otevřené hospody s Budvarem, který tady čepují snad všude. Venku je neskutečná kosa, takže sedáme dovnitř, ale brzy zavírají i tady a tak jdeme dopít pivo ven. V tuhle dobu už mám všechny věci na sobě a že by mi bylo teplo se opravdu říct nedá. Nedokážu si představit dnešní noc venku. Děláme si prdel, že si Danny chtěl vzít jen kraťasy a jednu mikinu. 😀 U stolu se seznamujeme s partou lidí a dáváme se do řeči. Něco spolu vykouříme a kluci nám nabízejí přespání u nich. Nabídky máme hned dvě. Můžeme spát v autě nebo v pokoji hotelu pro zaměstnance, tak volíme ten. Všichni společně trávíme ještě nějaký čas u brka a pak usínáme jako miminka. Přece jen jsme dnes zvládli krásných 40 km!

3. den – středa

Ráno vstáváme v 6:15, protože kluci musí jít pracovat. Balíme věci, loučíme se s klukama a velice jim děkujeme, že nás podrželi, protože si opravdu nedokážu představit, co bych v noci dělal. 😀 Čeká nás dlouhá rovná cesta podél Lipna až do Přední Zvonkové, což je 39,5 km vzdálená vesnice. Cestou narážíme na borůvkový ráj a dobrou půlhodinku si plníme naše bříška. Natáčím i VIDEO a pak pokračuje do Přední Zvonkové, kde si zaslouženě vychutnáváme piva a něco k jídlu. Potkáváme tady i další pěší cestovatele, Lucku a Láďu. Skvěle si rozumíme, protože taky rádi cestují a stejně jako všichni se nám smějou, co jsme si jako mysleli, když jedeme na Šumavu. Že tady bude v létě teplo jako u nás? 😀 No, my už dobře víme, že se nic takového nekoná a každá noc je tady pro nás krutá. V hamace nám táhne na záda a nedá se to vydržet. Nakonec se loučíme a zatímco Láďa s Luckou jdou rozložit stan, my jdeme do opuštěného hotelu, kde jsou otevřené okna a kde složíme hlavy pro tuto noc. Na podlaze si děláme pohodlí a těšíme se, jak si zítra přispíme, protože jsme toho zatím moc nenaspali. Ještě než zalehneme se mi podaří poprvé v životě zahlédnout malou krásnou lišku a o to se mi bude usínat lépe. Dneska to dělá krásných 39,5 km.

 

4.den – čtvrtek

Brzy ráno nás budí tlukot na zavřené okno. Říkáme si, jestli nás odsud někdo nechce vyhodit, ale brzy zjišťujeme, že to je jen pták, který se dostal dovnitř malým otvorem a nedaří se mu vyletět. Otevírám mu tedy okno a pak ho zavírám. Další probuzení přichází o něco málo později, kdy se chce dostat dovnitř.  Chvíli hledám jestli tady nemá nějaké hnízdo, ale nic nevidím. I tak mu otevírám okno dokořán, aby nás nadále nebudil a jdu si ještě lehnout. Jenže brzy mě probudí neustále pípání a to už mi přijde hodně divné, takže vstávám znovu. Na parapetu vidím ptáčka s žížalou v zobáčku a je mi definitvně jasné, že tady někde hnízdo je. Podle pípání nebylo těžké zjistit kde. Jedno mládě právě vylétá na svůj první let v životě a brzy dopadá na podlahu, ale je naštěstí v pořádku. V rychlosti si balíme věci a mizíme jak rychle to jen jde, aby byli všichni ptáčci v klidu a v pořádku. Dneska se tedy dospání moc nekonalo a tak v sedm hodin opět vyrážíme pryč. Tentokráte jen ke COOPu, protože okolo 10 hodiny dorazí přítelkyně Dannyho. V tuhle dobu už velice kulhám a bolest nohy se drasticky změnila. Ihned na to kupuju nějaký krém a obvaz, ale vypadá to dost bídně. Dáváme snídani, něco k pití a připravujeme si místo v báglech, protože nám Kristýnka přiveze nějaké další věci, včetně vařiče a karimatky do hamak, takže už nám nebude táhnout na záda – paráda! Po desáté hodině doráží, tak přeplňujeme naše batohy a jelikož jsme se dost zdrželi a už je čas oběda, jdeme do msítní restaurace. Na cestu tak vyrážíme až v téměř v 1 hodinu odpoledne. Vcházíme do národního parku Šumava a užíváme si skvělý trek. Ten končí v Nové Peci, kde si dopřáváme odpočinek a pak míříme do vesnice Stožec, kde se i ubytujeme. Dopřáváme si pivka, koukáme v restauraci na fotbal a pak jdeme do lesa rozložit hamaku a stan. Jelikož jsme vyrazili pozdě, zvládli jsme celkově jen 27,5 km. Když usínám, tak mi je teplo a zdá se, že karimatka mi dost pomohla, ale asi o půl 5 ráno mě probouzí kosa a pára od pusy. Do Šumavy dorazily mrazíky. 😀 Takže se přesouvám jako kostka ledu do teplíčka stanu a přežívám tak další chladnou šumavskou noc.

5.den – pátek

Vstáváme až v 10:30, takže balíme věci, jdeme do COOPu na snídani a vyrážíme na cestu těsně po poledni. Nejdříve procházíme Českými Žleby, kde dáváme rychlé pivko a pokračujeme v cestě do Strážného. Já šel trochu napřed a setkali jsem se ve městě, kde jsme zašli na pivko, polévku a pravidelnou dávku ledu na mojí natékající nohu. Pak jsme vyšli do obchodu, který měl do 17 hodin. Věděli jsme to dostatečně dlouho dopředu a nepřekvapuje mě, že jsme dorazili 17:03, kdy už byl zavřený… 😀 Naštěstí jsem narazili ještě na jeden obchod pro německé turisty, kde jsem dostali české ceny, takže bylo vše zachráněné. Venku jsem si udělali hsotinu a pak pokračovali směrem na Knížecí Pláně, kde jsme si na krásném místě rozložili svá obydlí. Já si roztáhl hamaku na stole a zavěsil si ji o dřevěné trámy střechy, která mě kryla, stejně jako další 2 stěny. Dneska je i teplo, takže to vypadá na první noc bez chladu. Zítra musíme vstát dřív, dneska jsme zase pod denním limitem 30km, ale jen o pouhý kilometr.

6.den – sobota

Brzy k ránu začalo foukat a pršet, tak se udělalo chladněji, ale dalo se to poprvé přežít. Aspoň nás to vyhnalo před 7 na nohy a vyrazili jsme. Já vyrazil o něco později, noha mi dnes dělá totiž pořádné problémy hned po ránu. Zvažuji svoje možnosti a nakonec píšu Dannymu, aby počkali v následující vesničce Bučině, že si budu muset odpočinout na pár dní. V Bučině, což byla nejvýše položená osada v ČR (1200 m.n.v.) není kromě hotelu téměř nic, a tak pokračujeme dále do kopce a pak zase z kopce k místu, odkud pramení Vltava. Trochu jsme doufali, že tady bude nějakej stánek s občerstvením, ale kromě stánku s peticí pro zvětšení NP Šumava nic. Ochutnávám aspoň Vltavu z jejího prvního přítoku a nahrávám VIDEO. Pak se loučím s Dannym a Týnkou, kteří utíkají napřed do 13 km vzdálené Modravy na jídlo. Já si ještě dělám kafe a vychutnávám si svačinu. Danny mi ještě napsal sms, abych se díval pořádně na zem, protože málem šlápl na zmiji a já stoupám výeš do kopce směr Černá Hora. Je tady i malá odbočka na překrásnou vyhlídku na Šumavské hory, což můžu všem vřele doporučit. Poté jsem vystoupal ještě trochu výše k Černé Hoře a následovaly asi 3km cesta dolů. Jelikož pro mojí nohu bylo nejhorší scházení kopců, musel jsem několikrát stavit, abych dal odpočinout noze a zchladil ji v ledovém potoce. Na jedné odbočce jsem se ještě nechal zmást cedulí, která ukazovala méně kilometrů do Modravy a jelikož jsem zrovna nekoukal do mapy, šel jsem delší cestou. Naštěstí už jsme to nějak doklepl a po dnešních 21,2 km docházím do Modravy, kde se setkáváme a dopřáváme si oběd a několik piv na rozloučenou. Tady moje cesta končí, nasedám na autobus a zítra ráno mě čeká vyjádření doktora. Danny s Týnkou ještě ušli dalších 11 km, takže se splnil denní limit číslem 32.

7.den – neděle

Na cestu se D&T vydávají před 8 hodinou a za několik km dorážejí do vesničky Prášily, kde svojí cestu končí Týnka a jede zpět do Prahy. Odtud se po svých už bude sám vydávat jen Danny. Jeho putování nakonec skončilo v lese pod Železnou Rudou zhruba po 26 km.

Gaza